Multikulturní ošetřovatelství

1.5 Překážky multikulturního ošetřovatelství

1.5 Překážky multikulturního ošetřovatelství
 
  
Zájem o zdraví, léčbu a pocit pohody u klienta/nemocného, rodin, skupin, holistický přístup k nemocnému, porozumění sobě samému/samé, úzká spolupráce s nemocným, vzájemná interakce, očekávání - to vše ovlivňuje přístup k nemocnému. Faktorů, které ovlivňují MKO je mnoho. Na základě zvýšeného nárůstu migrace populace a požadavky kulturních menšin na adekvátní péči se objevuje nejen snaha vytvářet pro cizince klidné a pozitivní prostředí, ale jsme svědky i incidentů, kdy přítomnost cizince může být vnímána negativně.
Z hlediska vlastní kontinuity může zažívat nepříjemné pocity při ošetřování cizince nejen personál, ale sám nemocný. Člověk přemístěný do odlišné kultury může zažívat psychickou reakci, kterou nazýváme kulturní šok. Mluvíme o něm v souvislosti s lidmi, kteří se ocitnou v cizím prostředí, v cizí zemi a jsou dezorientovaní a neschopni reagovat přiměřeně na jiné lidi či situace, protože jejich způsoby jsou cizí a neznámé. Kulturní šok může mít různě dlouhý průběh, nicméně v případě ošetřování nemocných může nastat situace, kdy se turistovi jiného etnika stane např. v Praze úraz a bude nucen být ošetřen. Takový nemocný je nejdříve fascinován novými lidmi a kulturou a kulturní šok probíhá velmi rychle. Překážkou bývá nejčastěji komunikace. V současné době vznikají v nemocnicích takzvané multikulturní týmy, které se snaží připravovat na ošetřování cizinců. Většinou se jedná o několik zaměstnanců nemocnice schopných tlumočit a saturovat potřeba nemocných.
Z hlediska zvýšeného nárůstu migrace populace jsme také svědky asimilace. Jedná se o postupné začleňování jednoho etnika a jeho kultury do jiné kultury tak, že znaky původní kultury se ztrácejí a jsou nahrazovány znaky dominantní, přejímané kultury. V průběhu přirozené, nenásilné asimilace může docházet k vzájemnému obohacení participujících etnických skupin (Špirudová, 2002). Akulturační a asimilační děje mívají velmi složitý průběh a mohou vést až k překvapivému sloučení – k vykrystalizování nové, jiné kultury při průniku několika kultur (Průcha, 2001).
Sestra romské národnosti zažila rasovou nesnášenlivost ze strany pacientů, kteří jí často dávali najevo svou nesnášenlivost slovy: „Od Tebe ošetřit nechci, jsi černá!“
Mohou však nastávat také negativní formy chování, z nichž nejzávažnější charakter mají rasismus a xenofobie. Výše uvedený příklad naznačuje, že vztah z hlediska multikulturního hlediska je reciproční – nevhodné formy chování mohou plynout nejen od personálu k pacientům, ale také naopak.
Xenofobii charakterizují projevy odporu, nepřátelství, ale i nedůvěra ke všemu cizímu a strach ze všeho cizího. Konkrétním projevem je nepřátelství k lidem jiné barvy pleti, jiné národnosti, jazyka, náboženského přesvědčení, kultury, projevující se navenek odporem a nepřátelstvím vůči imigrantům, ale i cizincům s trvalým pobytem, uprchlíkům. Někdy je tento pojem užíván jako obecný termín pro rasismus, antisemitismus a nacionalismus. Stejně jako rasismus je předsudkem, který vytváří negativní názor bez jakékoliv znalosti nebo smyslu (http://www.prevence-praha.cz/rasismus-a-xenofobie).
Při rasismu se jedná o ideologii, která tvrdí, že psychologické kvality jedinců jsou spojené s viditelnými fyzickými rysy a že se nikdy nemohou změnit. Některé rasy, dle rasismu, jsou přirozeně lepší a některé přirozeně horší. Podřadná rasa musí vždy zůstat podřadnou, nepodaří se jí „vylepšit se“.  Rozeznáváme dva základní produkty rasismu: rasovou diskriminaci (znevýhodňování druhých) a rasové násilí, včetně ublížení na zdraví, způsobení škody či zabití (Ivanová a kol., 2005).
 
K zamyšlení
Nešťastnými rádci při přímé péči o nemocné mohou být také předsudky a předpojatost (nepříznivý postoj k jevu, předmětu, k činnosti, k člověku, který se obtížně mění pod vlivem adekvátní opačné informace). Jak byste se zachovali k nové kolegyni, která k Vám nastoupila? Je Romka a z doslechů se doneslo, že na minulém pracovišti kradla.