Endokrinním pankreatem se myslí cca 1 milion shluků buněk zvaných Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny ve slinivce břišní, tj. v její exokrinní části. V těchto ostrůvcích lze rozlišit tři typy buněk a peptidové hormony, které produkují:

A (alfa)-buňky produkují glukagon

B (beta)-buňky produkují inzulin; tyto buňky jsou nejčetnější, tvoří až 2/3

D (delta)-buňky produkují somatostatin

Tyto hormony, především inzulin, existují i jako léčiva.

 

Glukagon je hormon, který zvyšuje koncentraci cukru (glukózy) v krvi. Činí tak zejména štěpením zásobního sacharidu glykogenu v játrech. Glukagon se vylučuje z buněk zejm. při poklesu krevního cukru.

 

Inzulin je hormon, který snižuje koncentraci cukru v krvi (glykémii) a je jediný hormon s touto funkcí. Je důležitý pro vstup a využití glukózy ve většině buněk těla, vstup do buněk zajišťuje transportér GLUT4. Hlavními „odběrateli“ je tuková a svalová tkáň. Dalším účinkem je uskladňování glukózy v zásobním sacharidu glykogenu, vstup aminokyselin do buněk a podpora syntézy bílkovin a rovněž ukládání nadbytečného cukru do tvorby tuků, zatímco štěpení tuků je tlumeno. Inzulin má tedy celkově anabolické účinky, některé má obdobné s jinými hormony, ale ve snižování glykémie je zcela specifický. Dalším účinkem je stimulace vstupu draslíku do buňky.

Inzulin je polypeptid, je tvořen dvěma řetězci A a B, které jsou spojeny C-peptidem, který je z aktivní molekuly odštěpen, déle v krvi přetrvává a je rovněž možné ho měřit při vyšetření jako ukazatele tvorby inzulinu.

Podnětem pro vylučování inzulinu do krve je vzestup cukru v krvi (hodnota glykémie), dále pak vylučování stimulují některé aminokyseliny a volné mastné kyseliny. Důležité je, že kromě glukózy v krvi jeho sekreci způsobují i některé látky uvolňované ze sliznice střeva – tzv. inkretiny.

 

Tento hormon inhibuje parakrinně vylučování obou ostatních hormonů – inzulinu i glukagonu. Kromě toho tlumí pohyb a sekreci v trávicím traktu.