Multikulturní ošetřovatelství
5.2.3 Nejčastější problémy a východiska
5.2.3 Nejčastější problémy a východiska
České nemocnice v roce 2012 poskytly zdravotní péči více než 89 tisícům cizinců v hodnotě 640 milionů korun. Neuhrazena ke konci roku 2012 zůstala péče za 40 milionů korun. Nejčastěji ošetřenými cizinci byli pacienti ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu a Ruska. Náklady na péči nejčastěji platili ze svého zdravotního pojištění nebo v hotovosti. Lékařskou péči v roce 2012 vyhledalo 89 156 cizinců, z nich 40 084 bylo ze zemí EU. Počty ošetřených jsou mírně vyšší než v letech dřívějších. Oproti předchozímu roku (2011) dlužili cizinci za péči o čtyři miliony korun méně. Nejvíc cizinců ošetřily nemocnice v Praze, 43 521, na dalších místech v počtu ošetřených cizinců byly kraje Jihomoravský (8612), Karlovarský (6393), Středočeský (5728) a Plzeňský (4491). Podle údajů Ředitelství služby cizinecké policie bylo na konci roku 2012 registrováno v ČR 439 223 cizinců s povoleným pobytem, což jsou čtyři procenta populace. Podle odhadu ministerstva pro místní rozvoj přijelo v tom roce do ČR celkem 22,7 milionu turistů. Z celkových 640 milionů bylo 341 milionů vydáno na léčení pacientů z EU, z toho nejvíc ze Slovenska, 173 milionů, a z Ukrajiny, 75 milionů korun. Cizinci nejčastěji hradili péči ze své zahraniční pojistky, bylo to 20,7 procenta pacientů. V hotovosti platilo 46,1 procenta pacientů, celkem téměř 211,1 milionu korun, to je 30 procent úhrad. Třetím významným zdrojem bylo smluvní pojištění cizinců v ČR, to mělo 25,7 procenta lidí. Podíl pacientů z EU, kterým byla poskytnuta péče hrazená ze zahraničního zdravotního pojištění, tvořil z celkového počtu pacientů z EU 40,4 procenta. Hodnota úhrad za ně ale dosáhla 55,2 procenta celkových nákladů. Občané Belgie, Finska, Rakouska, Slovenska a Švédska využili Evropského průkazu zdravotního pojištění na úhradu více než 60 procent nákladů péče při ošetření v nemocnicích v ČR.
Současná praxe dokládá, že cizincům, kteří jsou vážně nemocní a komerční pojišťovny je odmítají pojistit, uděluje posléze Ministerstvo vnitra ČR trvalý pobyt. Tím se dostávají do systému veřejného zdravotního pojištění a problémy se zdravotní péčí se tak vyřeší. Z humanitárního hlediska a z hlediska ochrany lidských práv je tato praxe jediným možným východiskem ze stávající situace. Z hlediska systémového se však jedná o mechanismus, který je jednoznačně výhodný pro soukromé zdravotní pojišťovny a naopak nevýhodný pro stát a rozpočty veřejných zdravotních pojišťoven. V praxi jde totiž o to, že cizinci/pojištěnci, kteří jsou opravdu velmi nemocní, a tudíž finančně nákladní, se nakonec dostanou do veřejného zdravotního pojištění, zatímco zdraví a z ekonomického hlediska „levní“ a tudíž „výhodní“ cizinci/pojištěnci, zůstávají u komerčních pojišťoven, kterým z nich plynou slušné zisky. Zavedená praxe, kdy cizinecká policie či úředníci Ministerstva vnitra ČR jsou z obecně lidských důvodů tlačeni k tomu, aby nešťastným a nemocným cizincům bez zdravotního pojištění poskytli trvalý pobyt a pomohli jim tak ve svízelné životní situaci, nikterak nenutí komerční pojišťovny ke zlepšování nápadně nevýhodných pojistných podmínek. Spoléhat se na smluvní pojištění má pro migranty řadu negativních dopadů. Patří mezi ně například: zanedbávání zdravotní péče, zanedbávání prevence, některé nepojistitelné nemoci a mnoho dalších. V tomto druhu pojištění nefunguje princip solidarity (www.migraceonline.cz). Ve většině zemí EU mají legálně pobývající migranti stejný přístup ke zdravotní péči jako domácí obyvatelé. Komerční zdravotní pojištění bývá určeno pro nejbohatší část populace a není proto divu, že byl český systém opakovaně kritizován ze strany Organizace spojených národů (www.migration4media.net).
Například v Německu hraje komerční zdravotní pojištění poměrně významnou roli. Na rozdíl od ČR není určeno znevýhodněným a svým způsobem zranitelným skupinám, mezi které migranti nepochybně patří. Je určeno pro bohaté a prosperující části populace, a to proto, aby byla těmto lidem umožněna větší možnost volby. Obdobně je tomu i v jiných vyspělých státech EU, např. ve Velké Británii (http://www.konsorcium-nno.cz).