Multikulturní ošetřovatelství
6.1 Ošetřovatelský model dle Madeleine Leiningerové
6.1 Ošetřovatelský model dle Madeleine Leiningerové
V roce 1966 M. Leiningerová jako první použila termín transkulturní ošetřovatelství a patří mezi mezinárodně uznávané zakladatelky a stále aktivní představitelky v oboru transkulturního ošetřovatelství. Své poznatky získávala jako zdravotní sestra na psychiatrické jednotce, kde se setkávala často s různými národnostmi a všímala si jejich kulturního původu. V roce 1973 působila jako děkan na první založené katedře transkulturního ošetřovatelství ve Washingtonu. M. Leiningerová nazvala svoji teorii jako „Kulturně diverzifikovanou (různorodou) a univerzální (shodnou) péči“. Jedná se o základ transkulturního ošetřovatelství, který je tvořen poznáním, pochopením a využívání společných i rozdílných rysů kultur při poskytování ošetřovatelské péče. Transkulturní ošetřovatelství se zabývá péči, která je zaměřena na podporu a udržení zdravého způsobu chování, životního stylu a také na uzdravování kulturně vhodnými způsoby (Špirudová, 2006).
Teorie Leiningerové se zakládá na různorodosti a všestrannosti. Snaží se pochopit a poznat společné i rozdílné znaky kultur při poskytování péče čímž je tvořen pevný základ transkulturního ošetřovatelství. Všeobecné sestry by měly poskytovat takovou péči, která bude toto právo respektovat. Cílem je poukázat na vhodnou a zodpovědnou péči, která je shodná s potřebami nemocných, udržováním jejich hodnot, nadějemi i životním stylem pacientů (Farkašová, 2006).
Teorie je koncipována třemi základními systémy: rozměrem kulturním a sociální strukturou, systémy péče a typy péče. Rozměr kulturní a sociální struktury spočívá v sociokulturní souvislosti, kdy vytvořený model vycházejícího slunce s jednotlivými paprsky představuje filozofické, náboženské, ekonomické, politické, právní, rodinné, vzdělávací faktory, kulturní hodnoty a životní styl. Jednotlivé paprsky slunce jsou ve vzájemné spojitosti s jádrem slunce, které je tvořeno praktikami, znaky, modely péče a zdraví. Všechny faktory ovlivňují vnímání zdraví a nemoci, a také způsob ošetřování, který jednotlivec využívá (Farkašová, 2006).
U systému rozlišujeme systém tradiční a profesionální. Tradiční systém charakterizují kritéria:
- v centru stojí člověk jako komplexní bytost
- východisky jsou praktické znalosti kultury, životní styl, víra, hodnoty a světonázor jednotlivců subkultury
- zaměření na ochranu nemocí a smrti nemocného s dodržováním rolí
- využití domácího prostředí, rodiny, komunity
- komunikace, která je dané skupině vlastní
používání moderní techniky
Obr. č. 44 Schéma modelu Leiningerové
Profesionální systém charakterizuje:
- v centru je nemocný člověk (pacient)
- východisky jsou exaktní poznatky, použití diagnostických a terapeutických procesů, vylepšení tělesného a duševního zdraví
- probíhá ve zdravotnických institucích, nikoli v domácím prostředí
- cena za profesionální služby je značně vysoká
- využívá pouze moderní techniku
Transkulturní ošetřovatelství využívá nejen profesionální, ale i tradiční systém při poskytování ošetřovatelské péče u pacientů, kteří přicházejí z jiné kultury. Centrem péče v teorii dle M. Leiningerové je ošetřovatelská péče. Základní dominantu modelu lze charakterizovat shodnou ošetřovatelskou péči, kterou lze realizovat v závislosti na aktuálním stavu pacienta a podle toho jaké jsou jeho hlavní problémy a potřeby, které lze vyřešit několika způsoby. Model M. Leiningerové se zaměřuje na:
- Uchovávání a zlepšování zdraví – tento typ péče zahrnuje aktivitu všeobecné sestry při podpoře zdraví osob jiných etnických kultur, zahrnuje snahu uchovat pohodu a zotavit se ze zdravotních potíží, čelit postižení anebo smrti. Péče je zaměřena na zdravé i nemocné jedince.
- Péče umožňující adaptaci – orientovaná na pomoc přizpůsobit se pacientovi na nové metody péče (nové životní role, nepříznivé životní situace během hospitalizace, nemocniční stravu neodpovídající kultuře jedince či omezený kontakt). Zde je poměrně důležitá úloha sestry, která je schopna se dohodnout s pacientem na možných metodách péče, která bude shodná s jeho potřebami a s možnosti zdravotnického zařízení. Sestra zde vystupuje jako zprostředkovatel mezi tradičním a profesionální systémem péče.
- Péče pomáhající uskutečnit změnu – je to péče, kdy je třeba změnit způsob, kterým pacient pečuje o své zdraví - změna stravovacích návyků, ve smyslu shodné péče bude sestra pomáhat nalézt s pacientem takové možnosti stravování, které budou vyhovovat jeho dietnímu režimu a také budou respektována jeho kulturní i náboženská přesvědčení (Špirudová, 2006).