Odborna_latinska_terminologie
4.3 Skloňování substantiv 2. deklinace – neutra
4.3 Skloňování substantiv 2. deklinace – neutra
Neutra 2. deklinace většinou končí v nominativu singuláru na –um. K výjimkám patří slova vīrus, ī n. – jed, nakažlivá látka, vir a vulgus, ī n. – lid.
Jako vzor po neutra 2. deklinace použijeme slovo exemplum, ī n. – příklad.
Pro všechna neutra všech deklinací platí tato dvě pravidla:
1) Nominativ, akuzativ a vokativ jsou vždy stejné.
2) Nominativ, a tudíž i akuzativ a vokativ plurálu končí u všech neuter všech deklinací na –a.
V ostatních pádech mají neutra koncovky příslušné deklinace.
Neutra 2. deklinace tedy mají tyto pádové koncovky:
Singulár |
Plurál |
1. – um, (-us)
2. – ī
3. – ō
4. – um, (-us)
5. – um, (-us)
6. – ō |
1. – a
2. – ōrum
3. – īs
4. – a
5. – a
6. – īs |
Slovo exemplum – příklad se tedy skloňuje tímto způsobem:
Singulár |
Plurál |
1. exemplum
2. exemplī
3. exemplō
4. exemplum
6. exemplō |
1. exempla
2. exemplōrum
3. exemplīs
4. exempla
6. exemplīs
|
Slovo vīrus se bude skloňovat podle stejných pravidel:
Singulár |
Plurál |
1. vīrus
2. vīrī
3. vīrō
4. vīrus
6. vīrō |
1. vīra
2. vīrōrum
3. vīrīs
4. vīra
6. vīrīs
|
Rozdíly ve skloňování maskulin a neuter 2. deklinace si ukážeme na slovech: humerus, ī m. – pažní kost a sternum, ī n. – hrudní kost.
Rozdílné koncovky jsou zvýrazněny:
1. humerus x sternum
2. humerī - sternī
3. humerō - sternō
4. humerum - sternum
6. humerō - sternō |
1. humerī x sterna
2. humerōrum - sternōrum
3. humerīs - sternīs
4. humerōs x sterna
6. humerīs - sternīs
|