Osetrovatelska_pece_o_seniory

2 Aktivní stárnutí v České republice

2 Aktivní stárnutí v České republice
 
 
 
Zdravotní potenciál ve stáří je možné hodnotit nejen délkou života (aspekty mortality), ale především funkční zdatností (aspekty disability), zdravím podmíněné kvality života (aspekty seberealizace, důstojnosti, autonomie, participace) a spotřeby společenských zdrojů na zdravotní a sociální péči (aspekty účelnosti a únosnosti nákladů).
 
Prvním konceptem aktivního stárnutí byl tzv. koncept komprese morbidity, jehož podstatou je, abychom stárnuli zdravě a aby se nám tak dařilo onemocnění co nejvíce oddalovat. Postupem času se však ukázalo, že tento koncept nelze aplikovat všude, a to zejména u neurodegenerativních onemocnění. Jeden z významných gerontologů, zakladatel mezinárodní sítě Longevity Center, profesor Robert Butler prosazoval pojem produktivní stárnutí, a to ve snaze popřít tezi o produktivním a neproduktivním věku, ukázat, že staří lidé jsou stále zdrojem a významnou součástí společnosti.
 
Terminologie se postupně ustálila na pojmu aktivní stárnutí, a to zejména zásluhou Světové zdravotnické organizace. Ta jej definuje jako proces zajištění optimálních příležitostí pro zdraví, účast na životě společnosti a bezpečí s cílem zajistit co nejlepší kvalitu života starších lidí. Světová zdravotnická organizace v této definici sděluje, že lidé potřebují podporu zdraví a adekvátní zajištění péče o zdraví, že potřebují pocit bezpečí, a to jak ve fyzickém ohledu (bezpečné prostředí) tak v ohledu materiálním (sociální zabezpečení, zdravotní pojištění, ochrana před upadnutím do chudoby) a že potřebují možnost přispívat životu společnosti ať již svou pracovní činností nebo činností dobrovolnickou. Definice také naznačuje, že stárnutí je velmi variabilním a individuálním procesem.
 
V České republice žije ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie relativně hodně lidí v malých obcích do jednoho tisíce obyvatel. Pouze čtvrtina z těchto obcí zajišťuje některé sociální služby. Na druhé straně však existují i obce a místa, kde se odehrává, je organizována a podporována řada aktivit, zájmů a spolupráce mezi obcí, jejími obyvateli a různými organizacemi. Někteří představitelé obcí prohlašují, že u nich staří lidé nejsou anebo, že péče je zajišťována rodinnými příslušníky. Ale propojení formální a neformální péče je naprosto nezbytné. Nelze spoléhat jen na rodiny a blízké osoby. Obce významně ovlivňují podmínky a kvalitu prostředí a života lidí. V některých zemích je tento úzký vztah obce a jejích obyvatel a princip subsidiarity (respektování pravomocí organizačně nižších úrovní) vyjádřen a stanoven přímo v legislativě. Přestože u nás tato povinnost explicitně stanovena není, řadou drobných úprav, nastavením dobré komunikace a koordinace, lze vytvářet kvalitní sociální a kulturní prostředí, které nevytěsňuje stáří a seniory „za brány města“, ale integruje je do života obce a respektuje skutečnost, že stárnutí a stáří neznamená hlavně nemoc a závislost na péči druhých, ale je to plnohodnotná, dlouhá a členitá etapa života, která by měla být prožita plnohodnotně a aktivně.
 
Literatura:
HOLMEROVÁ, I., O. STAROSTOVÁ, R. VEPŘEKOVÁ a P. WIJA. Bedekr aktivního stárnutí. Praha: Fakulta humanitních studií UK, 2013. ISBN 978-80-87398-36-4.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše