Vyzkum_v_osetrovatelstvi
8 Akční výzkum
8 Akční výzkum
8.3 Testovací otázky
Akční výzkum, jak sám název říká, je metoda založená na akci a na výzkumu. Využívá se k reflexi určité situace či jednání zainteresovaných osob v rámci této situace, tedy obecně, k reflexi nějaké akce.
Nejčastěji je akční výzkum spojován s pedagogikou a také s managementem (především v souvislosti s pojmy jako např. management kvality a učící se organizace), jakožto diagnostickou metodou (ve své struktuře může obsahovat určité manažerské techniky, jako např. SWOT analýzu – viz dále). Svoji nezastupitelnou úlohu má i v ošetřovatelství.
Ošetřovatelství, stejně jako pedagogika, spadá do kategorie pomáhajících profesí.
Jako pomáhající profese lze označit takové profese, jejichž náplní je pomáhat lidem, a to nejen prostřednictvím znalostí a dovedností, ale především tím, že se při výkonu této profese velkým podílem zapojuje osobnost pracovníka. (KŘIVOHLAVÝ, 2006)
Tato skutečnost ve spojení s poskytovanou službou, která je produktem ošetřovatelství, vnáší do ošetřovatelství, potažmo do jeho managementu, určitý rozměr specifičnosti. Jde o to, že vedoucí pracovníci řídí práci všeobecných sester a dalšího zdravotnického personálu, která je v přímé péči současně poskytována a přijímána pacienty a na této péči se velkou měrou podílí právě osobnosti jednotlivých pracovníků. Jediným možným způsobem, jak hodnotit prováděné procesy (akce), je jejich zpětná analýza.
V akčním výzkumu se kombinují metody klasického (vědeckého) výzkumu, častěji kvalitativního než kvantitativního a evaluace.
Pojem „akční výzkum“ byl prvně použit v roce 1946 americkým sociálním psychologem Kurtem Lewinem, který kritizoval dosavadní přístup v oblasti zkoumání organizace. Zabýval se způsoby, jak lze ovlivňovat organizační procesy.
Lewin pojímá akční výzkum jako spirálovitý proces, který se opakuje:
- mapování problému
- návrh řešení
- implementace navržených změn
- sledování úspěšnosti
Důležitým a inovátorským aspektem Lewinova přístupu je participace interních pracovníků a také celkový přístup, který pracuje s každodenní realitou dané organizace, tedy skutečnými procesy. Cílem tohoto postupu je změna dosavadní praxe vedoucí ke zlepšení situace. Součástí veškerých činností by také měla být evaluace a reflexe.
Akční výzkum je řazen do oblasti sociálního výzkumu. Jeho cílem není “pouhý“ popis dané situace, ale dále jde o definování opatření vedoucích ke změně a jejich implementaci do praxe. Současně má akční výzkum i formativní charakter, který je dán tím, že participanti akčního výzkumu jsou po celý jeho průběh konfrontováni s okolím a podstupují kontinuální sebereflexi. V posledních letech se objevuje, především v oblasti sociální péče, jako součást akčního výzkumu supervize.
Z výše uvedeného vyplývá, že v akčním výzkumu se tedy prolínají určité, navzájem ovlivňující se, složky.
Složky akčního výzkumu:
1. akční – participace zaměstnanců, zavádění změny; vlastní akce
2. výzkumná – popis situace, procesů; vlastní výzkumná činnost
3. formativní – reflexe, sebereflexe participantů, supervize
Pro veškerý akční výzkum je typické, že je sdílen všemi aktéry, to znamená, že není určen pouze pro odborníky – výzkumníky, ale především pro profesionály a praktiky v jednotlivých oborech. Proto se někdy setkáváme s označením participativní akční výzkum, což je jednou z variant akčního výzkumu, při kterém právě kooperují pracovníci na různých pracovních pozicích a úrovních. Dalším ekvivalentem označení toho výzkumu je např. výzkum zakotvený v komunitě či komunitní akční výzkum. Tato označení vycházejí z podstaty způsobu provádění akčního výzkumu, který lze jednoduše charakterizovat tak, že jde o výzkum prováděný komunitou, s komunitou a pro komunitu. Přičemž komunitou je myšlena určitá skupina aktérů, kteří např. řeší stejný problém nebo se zabývají stejnou záležitostí (např. spolupracují).
Rozdíly mezi uvedenými označeními/druhy akčního výzkumu vycházejí z přístupu k výzkumu nebo také z oblastí výzkumu, na které je v konkrétním případě kladen důraz.
Společným jmenovatelem výše uvedených ekvivalentů akčního výzkumu nutnost ovládání určitých sociálních dovedností především v oblasti komunikace jako je např. vedení diskuzí, schopnost porozumění, naslouchání, poskytování a přijímání konstruktivní kritiky apod., dále je samozřejmostí vzájemný respekt všech zúčastněných, udržení hierarchické rovnosti (v rámci akčního výzkumu se potírají rozdíly mezi nadřízenými a podřízenými, mezi staršími a mladšími, nerozlišuje se vzdělání účastníků apod.). Veškeré tyto dovednosti vedou k vytváření pozitivních pracovních vztahů tím k efektivnějšímu průběhu procesu akčního výzkumu.
Dalším typickým znakem akčního výzkumu je to, že se jedná o interaktivní cyklický proces, který zahrnuje vlastní výzkumné šetření, implementaci zjištěných výsledků do praxe a následná reflexe celého procesu.
Akční výzkum (veškeré jeho variace) je velice variabilní a otevřená metoda, která má ale své charakteristiky, mezi které patří:
a) nejde o samostatnou výzkumnou metodu
- jedná se o kombinovanou metodu využívající různé výzkumné techniky
b) cykličnost výzkumného procesu
- jde o opakující se proces výzkum – akce – reflexe
c) spolupráce všech aktérů výzkumu
- celý proces vyžaduje kooperaci participantů, jejich aktivní přístup; pouze zainteresovaností všech zúčastněných je možné získat relevantní a vypovídající data, na jejichž základě může být implementována efektivní změna; míra zaangažovanosti a spolupráce se liší dle fáze a průběhu akčního výzkumu
d) jedinečnost
- akční výzkum je zaměřený na konkrétní potřeby konkrétní komunity (organizace)
e) zaměření na změnu
- metoda akčního výzkumu je využívána obecně v pomáhajících profesích při zavádění změny nebo v rámci evaluace a také např. jako manažerský nástroj v rámci řízení změny
f) posílení kompetencí aktérů výzkumu
- tato charakteristika vychází z předpokladu, že jsou do procesu aktivně zaangažováni všichni participanti, protože při vlastní aktivitě je každý pracovník více motivován spolupracovat, více mu záleží na výsledku a především se novými situacemi, úkoly i vlastní reflexí učí a získává nové zkušenosti
Podle způsobu provádění akčního výzkumu, lépe řečeno podle časového sledu jednotlivých činností lze akční výzkum dělit na:
- pro-aktivní
- reaktivní
Při provádění pro-aktivního akčního výzkumu akce (procesy, aktivity apod.) předchází sběru a analýze dat. Účelem tohoto přístupu je inspirace pracovníků k novým postupům, která vychází z reflexe jejich dosavadních zkušeností.
To znamená, že např. ve zdravotnickém zařízení je zaveden nový standard ošetřovatelské péče (např. na základě legislativního ustanovení) a následně se posuzuje jeho efektivita, jako výsledek této činnosti.
Pro-aktivní výzkum by měl zahrnovat:
- aktivní snahu o změnu (nové přístupy přinášející lepší výsledky)
- pravidelný sběr dat (názorů, reakcí) participantů na realizované změny
- analýzu dat
- evaluaci
- aktivní vyhledávání nových možností pro zkvalitňování dosavadních pracovních procesů
V reaktivním akčním výzkumu jsou data sbírána před inovací procesů.
V případě ošetřovatelství se vycházejí z předpokladu, že každá situace je unikátní (vlivem zapojení osobnosti pracovníka) a že profesionální odpovědnost vyžaduje nejprve analýzu této situace a následnou volbu odpovídajícího jednání. Pro ilustraci si lze představit situaci v ošetřovatelské praxi, kdy se např. ve zdravotnickém zařízení zavádí nová diagnostická/terapeutická metoda vyžadující specifické ošetřovatelské výkony. Na základě zjištěných informací (jednotlivé ošetřovatelské intervence, potřebné pomůcky a materiální vybavení, časový harmonogram poskytované péče apod., kooperace s dalším zdravotnickým personálem atd.) je vytvořen příslušný standard ošetřovatelské péče.
Kroky reaktivního výzkumu:
- sběr dat
- analýza dat
- identifikovat potřebné změny/inovace
- naplánovat strategii zavedení změny
- proces zavádění změny
- evaluace
Jak již bylo uvedeno, akční výzkum není sám o sobě výzkumnou metodou. Akční výzkum pomáhá zainteresovaným pracovníkům reflektovat praxi a vlastní zkušenosti, pomáhá najít nové způsoby práce, které vedou ke zvýšení kvality a efektivity.
Porovnáme-li akční výzkum s výzkumem tradičním (vědeckým), tak nacházíme rozdíly především v těchto oblastech:
- tradiční výzkum je prováděn většinou nezainteresovanými výzkumníky
- výzkumníci v rámci tradičního výzkumu nejsou součástí výzkumu
- při tradičním výzkumu je od výzkumníků vyžadována objektivita
Akční výzkum má samozřejmě i slabé stránky, se kterými je nutné počítat. Řadí se mezi ně:
a) ohrožení objektivity
- záleží na zadavateli či iniciátorovi akčního výzkumu (participanti vědí, jaký výsledek je očekáván)
b) omezené zobecnění
- analyzovanou akci (proces) není možné zopakovat v nezměněné podobě, protože na veškeré dění působí faktor času, osobnosti účastníků atd.
c) rozdílná angažovanost participantů
- angažovanost a zaujetí pro daný akční výzkum se může u jednotlivých participantů lišit
- odvíjí se od očekávání jednotlivců
- v případě akčního výzkumu v rámci pracovního procesu je ovlivňována motivací ze strany vedení
- je ovlivňována zkušeností jednotlivců s akčním výzkum
- je ovlivňována vedoucím/koordinátorem daného akčního výzkumu
Jak již bylo uvedeno, akční výzkum se využívá v pomáhajících profesích a jeho široké uplatnění je patrné především v pedagogice. Tento fakt dokládá také množství pedagogické literatury zabývající se akčním výzkumem.
Vzhledem k tomu, že lze nalézt určité společné znaky mezi ošetřovatelstvím a pedagogikou (např. výkon povolání je ovlivňován osobností pracovníka, produktem činnosti je služba, činnost je zaměřená na člověka apod.), je možné metody akčního výzkumu v pedagogice transformovat na metody využitelné v ošetřovatelské praxi.
Příklad metod akčního výzkumu využitelných v ošetřovatelství:
a) metody hledání a tvorby východisek akčního výzkumu
- zdravotnická dokumentace (ošetřovatelská dokumentace, lékařská dokumentace atd.)
- skupinový rozhovor
- brainstorming
b) metody sběru dat
- pozorování (různé typy)
- rozhovor (různé typy)
- dokumentace (audio/videozáznam, fotografie, atd.)
- podklady pacientů (dopisy, stížnosti, sledování spokojenosti – dotazníky)
c) metody analýzy dat
- testování hypotéz/hypotetických tvrzení
- kódování dat
d) metody vytváření a ověřování strategií jednání
- brainstorming
- myšlenkové testování alternativ jednání
e) způsoby prezentace výsledků akčního výzkumu
- kazuistika
- zpráva z výzkumu
Akční výzkum, stejně jako tradiční metody výzkumu, před vlastním započetím vyžaduje pečlivou přípravu včetně vypracování projektu. Jednotlivé popisované kroky se budou lišit v návaznosti na problematiku, cíl akčního výzkumu, personální zajištění apod.
Struktura projektu akčního výzkumu
1. název projektu
2. cíl projektu
- hlavní cíl
- dílčí cíle
3. v případě kvantitativního výzkumu - hypotézy, které budou ověřovány
4. popis realizace projektu
a) popis problému či otázky, který/ou bude akčním výzkumem řešen
b) popis geneze
- cílů
- hypotéz/hypotetických tvrzení
c) popis výzkumných metod a způsob jejich využití
d) popis aktérů projektu a jejich role v rámci akčního výzkumu
- sestavení realizačního týmu (charakteristika všech členů a jejich kompetencí)
e) popis prostředí, kde bude akční výzkum probíhat
f) návrh postupu realizace akčního výzkumu
- charakteristika jednotlivých kroků včetně popisu dílčích činností
- definování odpovědností za jednotlivé činnosti včetně potřebných kompetencí
- přiřazení odpovědných osob za jednotlivé činnosti
g) SWOT analýza
h) návrh časového harmonogramu jednotlivých aktivit
Závěrečná zpráva o akčním výzkumu bude vycházet ze struktury jeho projektu a dále bude obsahovat:
1. Popis reálného plnění jednotlivých kroků a jejich evaluace
2. Popis plnění jednotlivých cílů (hlavního, dílčích)
3. Vyhodnocení ověření hypotéz hypotéz/popis analýzy kvalitativních dat
4. Zhodnocení užitých metod
5. Zhodnocení spolupráce participantů
6. Popis a zhodnocení přínosu akčního výzkumu
7. Doporučení
V rámci akčního výzkumu se velice často využívá SWOT analýza (zkratka anglických výrazů pro silné, slabé stránky, příležitosti a ohrožení), což je manažerská diagnostická metoda. V akčním výzkumu bývá realizována pouze jako popis či sumarizace výše uvedených výrazů bez následné strategické analýzy.
Příklad projektu akčního výzkumu:
1. Název projektu
Snížení zátěže všeobecných sester na gerontopsychiatrických oddělení následné péče
2. Cíl projektu
Cílem tohoto projektu je snížit zátěž všeobecných sester na odděleních gerontopsychiatrického primariátu následné péče Psychiatrické nemocnice Bohnice (dále jen PNB).
Při naplňování tohoto cíle se dospěje k dílčím cílům:
- všeobecné sestry samy zanalyzují svou práci
- popis zátěžových situací v práci všeobecných sester na daném primariátu
- určení nejkritičtějších oblastí práce všeobecných sester na daném primariátu
- návrh opatření pro snížení zátěže všeobecných sester na daném primariátu
3. Hypotetická tvrzení
a) psychická zátěž má větší negativní dopad na poskytovanou péči na daném primariátu než fyzická zátěž
b) všeobecné sestry psychickou zátěž bagatelizují
c) více než 75 % všeobecných sester na daném primariátu PNB trpí syndromem vyhoření
4. Popis realizace projektu
4.1 Popis prostředí
Gerontopsychiatrický primariát PNB se skládá z 5 oddělení, kde je poskytována následná péče. Jedná se o dlouhodobou péči o pacienty, jejichž stav vyžaduje neustálou péči a zlepšení tohoto stavu se nepředpokládá. Na oddělení jsou přijímáni pacienti starší než 65 let, trpící různými formami demence, vzácně mají jiné psychiatrické onemocnění.
Délka hospitalizace pacientů daného primariátu se pohybuje v řádech měsíců a let.
3 oddělení jsou určeny pro hospitalizaci mobilních nebo částečně mobilních pacientů, částečně inkontinentích a 2 oddělení jsou pro pacienty částečně nebo zcela imobilní a plně inkontinentní.
Práce všeobecných sester je psychicky i fyzicky velice náročná.
Ošetřovatelská péče je v naprosté většině případů komplexně orientována na prevenci imobilizačního syndromu. Práce veškerého personálu je ztížena faktem, že veškerá komunikace a spolupráce s hospitalizovanými pacienty je značně omezena jejich psychickým stavem.
Dále, jak již bylo uvedeno, hospitalizace jsou dlouhodobé, proto dochází k vytváření určitých vztahů mezi sestrami a pacienty. Zdravotní stav pacientů se zde obvykle nezlepšuje, naopak často dochází k úmrtím.
Výše uvedené příklady dokladují náročnost práce všeobecných sester na těchto odděleních.
4.2 Geneze cílů a hypotéz
Cílem tohoto projektu je snížení zátěže všeobecných sester gerontopsychiatrického primariátu následné péče PNB.
Jak bylo výše uvedeno, práce na odděleních gerontopsychiatrie je nejen fyzicky, ale i psychicky náročná. Aby byly sestry schopné poskytovat kvalitní péči hospitalizovaným pacientům, kteří jejich úsilí nejsou schopni ocenit, musí také umět pečovat samy o sebe. To ale vyžaduje znalost problematiky psychické a fyzické zátěže vykonávané profese a především uvědomění si tohoto problému.
ad a) psychická zátěž má větší negativní důsledky než zátěž fyzická
Praxe ukazuje, že většina zdravotnických pracovníků, tedy i všeobecných sester, jsou ochotni akceptovat např. poranění nebo jiný fyzický problém jako legitimní důvod pro pracovní omezení, kdežto psychické problémy vyplývající z výkonu profese, které negativně ovlivňují kvalitu poskytované péče, jsou neřešeny a často vědomě přehlíženy.
ad b) všeobecné sestry psychickou zátěž bagatelizují
Z rozhovorů mezi sestrami a z jejich chování vyplývá, že si uvědomují existenci tohoto druhu zátěže, ale nepřipouští si její dopad na pracovní výkon.
ad c) více, než 75 % sester na gerontopsychiatrickém primariátu následné péče PNB trpí syndromem vyhoření
Na daném primariátu pracují většinou všeobecné sestry, které zde mají praxi několik desítek let. V PNB obecně nefunguje žádný systém prevence syndromu vyhoření a nikdo se nezabývá otázkou motivace sester pro práci na odděleních tohoto typu.
U zdravotnických pracovníků dochází během let praxe k jistému otupění a oploštění citů. Jako následek můžeme pozorovat, že sestry s pacienty komunikují minimálně, vyjadřují svým chování autoritu a nadřazenost. Tento přístup se také přenáší do jednání s návštěvami pacientů, což vede ke zhoršení spolupráce mezi rodinou a ošetřovatelským týmem.
Dále můžeme pozorovat, že sestry pracující na daném primariátu se nechtějí dále vzdělávat, protože nevidí uplatnění získaných znalostí a dovedností na oddělení tohoto typu. Z těchto důvodů péče stagnuje a nekopíruje vývoj ošetřovatelství. Jakékoliv snahy o inovace a zkvalitnění péče jsou ze strany sester přijímány s velikou nechutí. Je-li na oddělení skupinka sester, které inovaci podporují, vznikají tak mezi personálem neshody, které se odráží i v kvalitě poskytované péče.
Zátěž všeobecných sester, a především práce s touto problematikou, je důležitým prvkem v prevenci syndromu vyhoření a tedy i součást udržování požadované kvality ošetřovatelské péče.
4.3 Výzkumné metody
- pozorování zaměřené na pozorování činností všeobecných sester během denní i noční směny (popis časových sledů, potřebných znalostí a dovedností, potřeby rychlého rozhodování, ….)
- studium pracovních náplní všeobecných sester
- porovnání pracovních náplní všeobecných sester a jejich dodržování na pracovišti
- rozhovory se všeobecnými sestrami zaměřené na zjištění individuálních zkušeností a názorů
- rozhovory s lékaři
- workshop(y) zdravotnických pracovníků
-- zapojení všeobecných sester a lékařů do projektu
-- zmapování názorů participantů
-- návrh strategie pro snížení zátěže všeobecných sester
4.4 Aktéři projektu
- náměstek pro ošetřovatelskou péči PNB
-- zadavatel projektu
-- facilitátor setkání
- vrchní sestra daného primariátu
-- koordinátor akčního výzkumu, výzkumný pracovník
- staniční sestry jednotlivých gerontopsychiatrických oddělení
- všeobecné sestry daného primariátu
- lékaři daného primariátu
4.5 Návrh postupu akčního výzkumu
O provedení akčního výzkumu bude informovat náměstek pro ošetřovatelskou péči primáře, vedoucí lékaře vrchní sestru a staniční sestry na poradě daného primariátu, která se koná ….
Náměstek pro ošetřovatelskou péči seznámí účastníky s předpokládaným průběhem akčního výzkumu. Staniční sestry následně předají tyto informace na jednotlivých odděleních.
a) pozorování
1) provádí staniční sestry na jednotlivých odděleních
2) záznam:
- veškeré činnosti všeobecných sester
- časovou souslednost a náročnost jednotlivých činností
- potřebné znalosti a dovednosti (odborné, technické, provozní, atd.)
- potřebu pomoci druhé všeobecné sestry
- průběh komunikace s návštěvami pacientů
- počet a důvod telefonátů
- dostupnost potřebných pomůcek
- možnost odpočinku všeobecných sester v nerušeném a příjemném prostředí
- využívání přestávek během pracovní doby
- podmínky pro administrativu
- veškeré další relevantní informace
b) studium pracovní náplně všeobecných sester
1) provádí vrchní sestra nebo jí pověřený pracovník
- sumarizace legislativních požadavků na pracovní činnost všeobecných sester na gerontopsychiatrických odděleních následné péče
- sumarizace smluvních požadavků na pracovní činnost všeobecných sester na gerontopsychiatrických odděleních následné péče
c) porovnání pracovních náplní všeobecných sester a jejich dodržování na pracovišti
1) provádí vrchní sestra nebo jí pověřený pracovník
- sumarizace legislativních požadavků na pracovní činnost všeobecných
- zaměření především na výkony a procesy, které jsou na daném primariátu realizovány a současně také na výkony, které nejsou v kompetencích všeobecné sestry, ale v běžné praxi je provádějí
d) rozhovory se všeobecnými sestrami zaměřené na zjištění individuálních zkušeností a názorů
1) provádí vrchní sestra nebo jí pověřený pracovník
- zjištění neovlivněného názoru sester na problematiku zátěže
- zjištění osobní zkušenosti a návrhy pro péči ze strany vedení o ošetřovatelský personál
- výstupy z těchto rozhovorů budou materiálem pro workshop personálu
e) rozhovory s lékaři
1) provádí vrchní sestra nebo jí pověřený pracovník
- zjištění očekávané spolupráce se všeobecnými sestrami
- popis rozdílů mezi očekáváním a praxí
- návrhy změn
- výstupy z těchto rozhovorů budou materiálem pro workshop personálu
f) workshop(y) personálu všech oddělení primariátu
1) facilituje náměstek pro ošetřovatelskou péči
- seskupení jednotlivých zátěžových situací do souvisejících bloků
- určení nejkritičtější oblasti zátěže všeobecných sester
- návrh metod pro snížení zátěže
- plán implementace navržených metod do praxe
4.6 SWOT analýza
a) silné stránky
- zapojení náměstka pro ošetřovatelskou péči
- spoluúčast lékařů
- projev zájmu o všeobecné sestry ze strany managementu
- dobrovolná účast
b) slabé stránky
- neochota všeobecných sester k vedlejším aktivitám
- neochota všeobecných sester prezentovat své názory
- obava všeobecných sester z kontroly
- potřeba oslovení velkého počtu personálu (35 všeobecných sester, 5 staničních sester, 8 lékařů, 1 náměstek pro ošetřovatelskou péči, 1 vrchní sestra)
- potřeba spolupráce lékařů ve prospěch všeobecných sester
- nezkušenost všech účastníků akčního výzkumu
- dobrovolná účast
c) příležitosti
- získání prvotní zkušenosti s akčním výzkumem v PNB
- zvýšení prestiže gerontopsychiatrické následné péče v rámci PNB
- zkvalitnění poskytované péče
- zlepšení pracovních podmínek pro všeobecné sestry
- navázání hlubší spolupráce mezi jednotlivými odděleními v rámci primariátu
- prohloubení spolupráce mezi všeobecnými sestrami a lékaři
- zlepšení komunikace v rámci daného primariátu
d) ohrožení
- devalvace projektu neformálními komunikačními kanály z jiných oddělení
- nedostatečné teoretické a praktické zkušenosti ze strany náměstka pro ošetřovatelskou péči jako facilitátora
- nedostatečné teoretické a praktické zkušenosti vrchní sestry jako koordinátora a výzkumníka
- omezený časový prostor
- nutnost využívání volného času všeobecných sester
- nedostatečná motivace náměstka pro ošetřovatelskou péči a vrchní sestry
Pro zdárné provedení tohoto akčního výzkumu je nezbytné získat spolupráci lékařů. Z tohoto důvodu bude nejdříve osloven primář. Hlavním argumentem pro získání jeho zaangažovanosti je kvalita poskytované péče. Primář z titulu své funkce následně osloví jednotlivé lékaře.
Pro všechny lékaře musí být akční výzkum dostatečně zajímavý, aby se ho aktivně zúčastnili, a musí jim být poskytnut prostor pro prezentování svých názorů. Na druhou stranu ale všeobecné sestry, jakožto hlavní aktérky tohoto akčního výzkumu by neměly mít pocit, že jsou v pozadí. Tato skutečnost klade na facilitátora workshopů vysoké nároky.
Další problematickou oblastí, je přimět všeobecné sestry, aby na workshop přišly i ve svém volném čase. Finanční kompenzace volného času stráveného na workshopu není možná.
Před zahájením každého z výzkumných kroků je potřebné personálu zdůraznit účel, dobrovolnost a následky jejich neúčasti.
4.7 Návrh časového harmonogramu
x. x. 20xx
- porada primariátu; informace o projektu akčního výzkumu
- odpovědný pracovník:
x. x.-x. x. 20xx
- předání informací na jednotlivá oddělení
- pozorování (staniční sestry)
- odpovědný pracovník:
x. x.–x. x. 20xx
- studium pracovní náplně všeobecných sester
- odpovědný pracovník:
x. x.–x. x. 20xx
- porovnání pracovních náplní všeobecných sester a jejich dodržování na pracovišti
- odpovědný pracovník:
x. x.–x. x. 20xx
- rozhovory se všeobecnými sestrami zaměřené na zjištění individuálních zkušeností a názorů
- odpovědný pracovník:
x. x.–x. x. 20xx
- rozhovory s lékaři
- odpovědný pracovník:
x. x.–x. x. 20xx
- workshop(y) personálu všech oddělení primariátu
- odpovědný pracovník:
Všichni, kdo se účastní akčního výzkumu, by si měli uvědomovat, že podstatou akčního výzkumu není daná ustálená metoda, ale určitá aktivita vycházející z konkrétního kontextu.
Průběh akčního výzkumu je doprovázen neustálým kladením si otázek typu:
a) Co dělám/e?
b) Co to znamená?
c) Jak to dělám/e?
d) Jak to mohu/můžeme dělat jinak?
e) Jak je to důležité?
f) Pro koho to dělám/e?
g) S kým spolupracuji/spolupracujeme?
h) Kdo jsou naši zákazníci/klienti/spotřebitelé/pacienti…?
i) Jaká jsou jejich očekávání?
j) Jaká jsou moje/naše očekávání?
Akční výzkum lze považovat za úspěšný v těchto případech:
1. při dosažení změny (na individuální či kolektivní úrovni)
2. výstupy výzkumu přispěly k řešení problematických oblastí
3. výzkum přispěl ke zvýšení kompetencí participantů
4. výstupy výzkumu jsou využitelné pro teoretické a/nebo praktické účely
Jak již bylo uvedeno, akční výzkum je jedinečný, a proto nelze zobecňovat způsob jeho provedení a ani způsob jeho hodnocení.
Literatura:
COGLHLAN, David, Teresa BRANNICK. Doing Action Research in Your Own Organization. Fourth Edition. Thousand Oaks: Sage Publications, 2014. ISBN 978-144-627-257-2.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-736-7040-2.
HOŠPESOVÁ, Alena a Marie TICHÁ. Kvalifikovaná pedagogická reflexe. Cesta ke zlepšení kultury vyučování? In: HOŠPESOVÁ, Alena, STEHLÍKOVÁ, Naďa a Marie TICHÁ (Eds.). Cesty zdokonalování kultury vyučování matematice. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007. S. 41-72. ISBN 978-80-7394-052-2.
KLEVETOVÁ, Dana. Smysl supervize na pracovišti – nástroj zlepšování kvality ošetřovatelské péče. In: Sestra [online]. 2011, 7-8, s. 22-24. ISSN 1210-0404. [online]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/archiv/sestra/?id=3775.
LEVIN, Morten. Action research and the research community. In: Concepts and Transformation. 2003. 8(3), 275-280. ISSN 1569-9692.
NEZVALOVÁ, Danuše. Akčním výzkumem k zlepšení kvality školy. In: e-Pedagogium. 2002, 2(4), 5-12. ISSN 1213-7758.
MERTENS, Donna, M. Research and Evaluation in Education and Psychology – Integrating Diversity with Quantitative, Qualitative, and Mixed Methods. Thousand Oaks: SAGE Publications, 2005. ISBN 076-192-805-7.
PAČESOVÁ, Martina. Lékař, pacient a Michael Balint. Balintovské skupiny v Česku. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-491-8.
PATTON, Michael, Quinn. Qualitative research and evaluation methods. Thousand Oaks: SAGE Publications, 2002. ISBN 076-191-971-6.
STAKE, E. Robert. Standards-Based and Responsive Evaluation. Thousand Oaks, Sage Publication 2004. ISBN 978-07-619-2664-1.
Supervize. Stránky pro supervizory a supervidované [online]. ČESKÝ INSTITUT RPO SUPERVIZI. (2006, © Český institut pro supervizi) [vid. 22. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.supervize.eu/o-supervizi/jak-supervize-probiha/.
VENGLÁŘOVÁ, Martina a kol. Supervize v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4082-9.
VESELÝ, Arnošt. Společnost vědění jako teoretický koncept. Sociologický časopis. 2004, 40 (4), 433-446. ISSN 0038-0288.