Tvoří jej:
1. Koncový mozek - telencephalon
2. Mezimozek - diencephalon
3. Střední mozek - mezencepalon
4. Varolův most - pons Varoli
5. Prodloužená mícha - medulla oblongata.

Koncový mozek tvoří dvě hemisféry. Na povrchu mozkových hemisfér je šedá kůra mozková složená z nervových buněk - těl neuronů.
Pod ní je hmota bílá, kterou tvoří výběžky buněk, nervová vlákna.

Šedá kůra mozková je rozdělená zářezy - sulci na závity gyri. Některé části kůry mají specifickou funkci, takže jejich poškození se na pacientovi pozná.
Např. při zničení kůry occipitálních – týlních laloků oslepne, poškodí-li se určité části zadních částí frontálních - čelních laloků, pacient ochrne, tedy ztratí schopnost pohybovat částmi těla. Poškození předních částí parietálních – temenních laloků znamená ztrátu citlivosti v určitých částech těla. Destrukce ve frontálních oblastech nad očnicemi znamená většinou ztrátu typických rysů osobnosti, člověk přestává být sociální bytostí, tím, kým dříve býval.

Pod kůrou je hmota bílá a v její hloubce jsou zanořená tzv. bazální ganglia, nakupeniny šedých hmot typického tvaru. Ta zodpovídají za tvorbu a fixaci pohybových stereotypů a optimalizují svalové napětí.
Díky tomu nejsme moc ztuhlí, jak pozorujeme např. u pacientů postižených parkinsonovou nemocí, kteří se nemohou rozhýbat, tedy iniciovat pohyb. Jsou typičtí sošnou chůzí, postrádají souhyby končetin, nemají přirozenou mimiku ve tváři, špatně mluví, nemohou uvolnit k pohybu ústa a i jejich písmo je výrazně drobné, tzv. mikrografie, neboť nejsou schopni rozpohybovat ruku. Jedná se o syndrom hypertonicko-hypokinetický, tedy díky zvýšenému svalovému napětí snížená schopnost uvolnění k pohybu.

Při jiných typech poškození bazálních ganglií je pacient naopak příliš uvolněný a vykazuje různé typy mimovolních pohybů, které mu brání v pohybech cílených. Příkladem je Huntingtonova chorea, atetóza nebo balismus. Takový pacient se nemůže například napít, neboť jen těžko uchopí hrneček, cestou k ústům mu končetina jakoby tančí, není také schopen zastavit kroutivý pohyb úst, zklidnit je natolik, aby se tekutinou pouze nepolil.

Koncový mozek přerostl a téměř úplně zakrývá mezimozek, diencephalon.
Jeho hlavní součástí je veliká, párová vejčitá struktura, tzv. thalamus. Žádná informace se nedostane do kůry mozkové, aniž projde a přepojí se v thalamu. Proto se mu také říká brána vědomí. Bez thalamu tedy nemůžeme cokoli cítit, jedná se o strukturu především senzitivní.
Pod ním se nachází hypothalamus, struktura nadřazená řízení hladké svaloviny, tedy vegetativnímu nervovému systému, sympatiku a parasympatiku. Zde jsou např. centra hladu, žízně, centrum řízení močení, sexuálních funkcí apod.
S hypothalamem je stopkou spojená hypofýza – podvěsek mozkový, žláza s vnitřní sekrecí, nadřazená všem těmto ostatním žlázám. Hypothalamus řízením hypofýzy tak ovlivňuje např. veškerý metabolismus, růst a vývoj organismu, hospodaření s vodou, minerály bílkovinami a cukry, termoregulaci a pohlavní funkce.
Výběžkem diencephala je také II. hlavový nerv, zrakový, tedy nervus opticus.

 

Epifýza, šišinka je centrum řízení životních rytmů, cirkadiálních, to je především střídání spánku a bdění, i rytmů souvisejících s fázemi roku. Ty pozorujeme u zvířat jako říji jelenů, tahy ptáků a ryb, hnízdění ptáků apod.

Diencephalon, mezimozek se nachází MEZI. Mezi koncovým mozkem a tzv. mozkovým kmenem.

Mozkový kmen se skládá ze tří částí:
Mezimozek – mezencephalon, navazuje na diencephalon

Varolův most – pons Varoli a

Prodloužená mícha – medulla oblongata

Všechny tři se chovají jako funkční celek především díky přítomnosti retikulární formace. V ní se nachází  centrum pro řízení dýchání a srdeční činnost. Dále centrum obranných a obživných reflexů – např. sací, polykací, mrkací, kašlací, dávivý.

V  jednotlivých částech mozkového kmene jsou různá specifická centra a celým kmenem, resp. všemi částmi mozku musí projít dráhy, ať už jdou z kůry mozkové do periferie, tzn. descendentně nebo naopak do kůry mozkové, tedy ascendentně.

Od mozkového kmene směrem dozadu, v prohlubních os occipitale, týlní kosti, se nachází mozeček – cerebellum.
Má na starost koordinaci pohybů, schopnost chůze, souhyby, přesnost pohybů horních končetin a činnost mluvidel, tedy schopnost artikulace atd.
Poškození mozečku většina z nás již okusila v situaci opilosti. Jedná se o příklad intoxikace mozečku. Postižený chodí o široké bazi, vrávoravou chůzí, špatně artikuluje, je mu někdy jen stěží rozumět, není schopen jemné motoriky, např. se nemůže při návratu domů trefit klíčem do zámku.

Aby mohl mozeček plnit svoji funkci, musí být spojen tokem neuvěřitelně rychlého proudu informací s:

1. vestibulárním aparátem ve vnitřním uchu, odkud přicházejí informace o poloze hlavy,

2. míchou –informace o poloze těla a končetin,
3. kůrou mozkovou, informace o našem záměru nebo cíli, tedy o co nám jde.

  

 

Celkově a zjednodušeně 

Mozkový kmen máme na přežití.
Jeho podrážděním dojde snadno k poškození center, která udržují dýchání a srdeční činnost a tím k rychlé smrti. Oddělíme-li mozkový kmen od diencephala a tím od koncového mozku, ztratíme schopnost být bdělí, tzv. vigilitu. Součástí retikulární formace je tzv. aktivační ascendentní systém. Ten přijímá podněty, posílá je do kůry mozkové a tím jí budí. Bez tohoto toku podnětů bychom se nikdy neprobudili z bezvědomí.

 

Koncový mozek souvisí spíše s kvalitou života. Nejde jen o to dýchat a rozvádět po těle krev, potřebujeme také cítit, vnímat vše, co se nás dotýká a být schopni se optimálně chovat. Zásadní je při tom řízení motoriky, neboť když se zamyslíme, jediné čeho jsme v životě schopni, je pohyb. Ať už těla, mluvidel či ruky na klávesnici počítače.
I různé výrazy tváře jsou dané napětím mimické svaloviny, pohyby kůže a záhybů v obličeji. I emoce tedy vyjadřujeme pohybem.

Také potřebujeme používat smysly, hlavně vidět a slyšet, chutnat a čichat. K tomu je nutný mozek koncový. Ani nemluvě o vyšší nervové činnosti, tedy myšlení. Člověk prochází od narození procesem výchovy a vzdělání, tím získává schopnost chovat se společensky přijatelně. Chodit včas, dodržovat sliby a dohody, nebrat si cizí věci, skrývat některé projevy spojené např. se sexualitou a vylučováním. K narušení těchto charakteristik dochází při poškození čelních laloků a kůry nad očnicemi. Pacienti po úrazech nebo nádorech ve frontálních lalocích se často ocitají v psychiatrických léčebnách nebo ve vězení, přestože před postižním byli zcela normální.

 

Diencephalon je mezimozek
Nachází se pod koncovým mozkem, je vidět jen nepatrně při pohledu na mozek zespod.
Stará se o příjem senzitivních informací a vzorce chování, které máme společné s živočišnou říší, především obživu, vylučování a rozmnožování.

Některé naše pocity a prožívání jsou na nás patrné z reakce vegetativního systému. Rozpaky často zrudneme, strachy zbledneme, v zimě máme tzv. husí kůži, potkáme-li svého milovaného, rozbuší se nám srdce, lapáme po dechu, před zkouškami máme někteří průjem, jiní sucho v ústech. To jsou všechno výsledky působení autonomního nervstva, které řídí hypothalamus, součást mezimozku.