Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech

12.2 Etiologie

12.2 Etiologie
 
 
Revmatické nemoci se projevují zánětlivým postižením tkání pohybového ústrojí, ale velmi často i jiných tkání a orgánů např. plíce, ledviny, oko, nervový systém, krvetvorná kostní dřeň a další.
Zánět je složitá reakce, jejíž součástí je zvýšení průtoku krve postiženým místem tkáně, zvýšení místní teploty, zvýšený výstup krevní tekutiny z cév do tkáně a zvýšený příliv buněk, které se na zánětu podílejí. Jsou to hlavně bílé krvinky všech typů, zejména pak v případě revmatických nemocí tzv. mononukleární buňky „pověřené“ různými úkoly ve složitých imunitních procesech. Pokud příčina zánětu brzy odezní, veškeré změny se reparují a tkáň se může navrátit do svého původního stavu. Pokud však zánětlivý proces trvá dlouho, týdny nebo i měsíce, nastávají v tkáni tzv. proliferativní změny, kdy se zmnožuje vazivo a tkáň se mění a to nejen ve smyslu struktury, ale i vlastností.
Podstatou autoimunitního zánětu je produkce protilátek a nasměrování aktivity vlastních obranných buněk proti některým složkám vlastního těla. Organismus si začne vytvářet protilátky a cílit vlastní obranné buňky proti sobě samému, vzniká abnormální patologická situace, která se může projevit jako nemoc. Takovým nemocem pak říkáme „autoimunitní“. A to je případ právě autoimunitních revmatických onemocnění. Jejich projevy a závažnost se liší podle toho, které tkáně a orgány jsou autoimunitním procesem napadeny. Do této skupiny patří zejména revmatoidní artritida, spondylartritidy, systémový lupus erytematodes, Sjögrenův syndrom, dermatomyositida, myositida, systémová skleróza, vaskulitidy a některé další jednotky. Společným rysem všech je právě chronické sterilní (aseptické, nebakteriální) zánětlivé poškození struktur a orgánů pohybového ústrojí i vnitřních orgánů.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše