Osetrovatelska_pece_v_otorinolaryngologii

5.3.5 Poškození sluchu z nadměrného hluku

5.3.5 Poškození sluchu z nadměrného hluku
 
 
Hluk je každý zvuk vyvolávající nepříjemný či rušivý vjem nebo zvuk, který má škodlivý účinek. Je definován z hlediska subjektivního vnímání. Závisí to na jeho frekvenčním obsahu, přítomnosti impulzních krátkodobých nepravidelných zvuků a časového faktorů. Při měření hluku se používají hlukoměry a akustické váhové filtry A/B/C/D, odpovídající křivkám stejné hlasitosti pro 40, 70, 100 fónů. Míra škodlivosti hluku se udává na základě měření třidy hluku. Měření hladin hluku N (dB) spolu s určením zařazeného váhového filtru je základní měření podle hygienických předpisů. Hluková zátěž vyvolá přechodný či trvalý posun sluchového prahu. Profesionální porucha sluchu má charakteristické klinické příznaky a audiometrický obraz. Mimosluchový vliv hluku působí na kardiovaskulární i nervový systém. Klinicky se profesionální nedoslýchavost projeví jako trvalé zvýšení sluchového prahu. Její postup a průběh je závislý na hladině hluku, jeho parametrech a délce expozice v riziku hluku. Závisí na faktorech endogenních a exogenních.
Absolutní kontraindikací zařazení na pracoviště s rizikem hluku je stávající percepční a převodní porucha sluchu, perforace bubínku, tinnitus, onemocnění ústrojí rovnováhy, heredodegenerativní sluchová anamnéza, profesionální porucha sluchu, či její agravace nebo simulace, pro kterou byl pracovník vyřazen z rizika hluku. Relativní kontraindikací je věk do 18 let a nad 40 let, progredující profesionální percepční nedoslýchavost, stavy po komocích, zánětech mozku, meningitidě, neurózy, neurovegetativní dystonie, celkové onemocnění kardiovaskulární, metabolické, nervového systému, vředová choroba. Terapie – vzhledem k tomu, že kauzální léčba profesionální sluchové poruchy je nemožná, je kladen důraz na preventivní opatření. Základem jsou technická opatření přímo ovlivňující zdroj hluku, organizační opatření, zejména preventivní lékařské prohlídky.