Radiologie_a_nuklearni_medicina

5.7 Radioizotopové metody vyšetřování hrudníku

5.7 Radioizotopové metody vyšetřování hrudníku
 
 
Metody nukleární medicíny se při vyšetřování hrudníku zaměřují zejména na zobrazení srdce, v menší míře na plicní onemocnění. Pro vyšetření srdce využíváme metody, které dokáží posoudit prokrvení myokardu za klidu i při zátěži, viabilitu myokardu a systolickou a diastolickou funkci srdečních komor.
Nejvíce používanou metodou nukleární kardiologie je perfuzní scintigrafie myokardu, kdy po intravenózní aplikaci radiofarmaka sledujeme jeho vychytávání v myokardu. To je závislé na jeho prokrvení, k akumulaci radiofarmaka tudíž nedochází v poškozené myokardiální tkáni, například po infarktu myokardu. Toto vyšetření se provádí na přístrojích SPECT, a to za klidu i při zátěži, protože v klidu změny v myokardu nemusí být dostatečně průkazné.
Vyšetření k určení viability myokardu se většinou provádí pomocí PET. Principem metody je zjištění metabolismu glukózy a stavu perfuze v oblasti porušené funkce
myokardu. Průkaz viability myokardu je velice důležitý pro rozhodnutí o provedení revaskularizačního zákroku. Je-li totiž větší část dysfunkčního myokardu viabilní, pravděpodobnost zlepšení srdeční funkce je po tomto zákroku vysoká.
Vyšetření, které poskytuje komplexní informace o mechanické práci srdce, se nazývá rovnovážná hradlovaná ventrikulografie. Metoda je založena na detekci změn aktivity v různých srdečních oddílech během srdeční akce a je považována za nejspolehlivější postup pro výpočet ejekční frakce levé komory.
V plicní diagnostice se nukleární medicína zabývá zejména distribucí plicní ventilace a perfuze. Sledujeme výměnu vzduchu mezi zevní atmosférou a alveolokapilární membránou a průtok krve plicním oběhem. Tyto metody mají význam pro detekci plicní embolie a poruchy průchodnosti periferních dýchacích cest.