Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

10.7 Sebepojetí

10.7 Sebepojetí
 
  
Je tvořeno vztahem k sobě, tím, co si o sobě myslím, co si o sobě představuji, jak se prožívám a hodnotím.
 
Specifickým rysem osobnosti je vědomí vlastního „já“ které:
- určuje identitu člověka i její kontinuitu v čase,
- „já“ je základním vztažným rámcem, který zpracovává a sjednocuje veškerou zkušenost. Je centrem integrace a koordinace všech psychických projevů.
 
K. Balcar rozlišuje 2 kategorie „já“:
- „já“ jako subjekt, aktivní činitel (poznávající, pociťující, hodnotící, konající), který se projevuje v:
a) selekci a zpracování informací,
b) rozhodování a regulaci chování,
- „já“ jako objekt, tj. receptivní složka „já“, která se prezentuje jako obraz sama sebe.
 
Obraz vlastního „já“ je výsledkem zobecnění zkušeností se sebou samým. Zkušenost s vlastní bytostí se vytváří na základě smyslových a pocitových informací (tj. na základě sebeprožívání), pod vlivem sociálních reakcí jiných lidí
 
Dvě základní složky
- tělesné „já“- člověk svoje tělo určitým způsobem vnímá, poznává, pociťuje, hodnotí a vědomě a reguluje jeho aktivitu,
- psychické „já“- jako souhrn individuálně typických duševních procesů a vlastností.
Sebepojetí vyplývá ze sebepoznání.  Sebepoznání souvisí se sebehodnocením, jímž dostává obraz vlastního „já“ určitou hodnotu.
 
Ericsonovo pojetí vývojových stadií - zpracoval vývojová stadia vlastního JÁ ve věku:
- batolecím: jsem to, co mohu svobodně dělat,
- předškolním: jsem to, co učiním - vědomí realističtější,
- školním: jsem to, co dovedu,
- dospívání: jsem to, čemu věřím,
- mladá dospělost: jsem to, co miluji,
- střední věk: jsem to, co poskytuji,
- zralosti: jsem to, co po mně zůstane.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše