Osetrovatelska_pece_o_dite

10.3 Vojtova metoda

10.3 Vojtova metoda
 
 
Vychází z poznatků (vývojová kineziologie, vývojová neurologie) o optimálním vývoji dítěte do 1 roku života. V praxi se terapeut snaží nastavením dítěte do předem daných poloh a stimulací určitých bodů na těle, tzv. spouštěcích zón, vyvolat ideální pohybové vzory, které jsou u dítěte narušeny nebo zcela chybí. Metoda nevyžaduje spolupráci dítěte, pohyb je aktivován mimovolně, proto se tato metoda někdy označuje jako metoda reflexní lokomoce (reflexní = bez vlastního úsilí pacienta, lokomoce = pohyb vpřed).
Vrozený model ontogeneze je vybavitelný po celý život, dochází ke spontánnímu spouštění. Nejčastější pohybové vzory se nazývají reflexní plazení a reflexní otáčení spouštěné drážděním spouštěcích zón. Dítě se pohybům neučí, principem je aktivace celé příčně pruhované svaloviny. Terapie se provádí 5x denně, dobu stimulace určí fyzioterapeut. Vojtovu metodu je možné provádět u dětí v podstatě od narození, jakmile je zjištěn nějaký problém ve vývoji. Určitým negativem metody je pláč dítěte při terapii. Důležité je vědět, že dítě nepláče proto, že by ho cvičení bolelo, ale proto, že terapeut stimuluje pohyby pro dítě nepřirozené, které není schopno samo provést a pláčem dává najevo svou nelibost.
Jsou ovlivněny systémy: dechový, vylučovací, orofaciální hybnost – řeč, polykání).
Indikace k aktivaci reflexní lokomocí:
Infantilní cerebrální paréza (ICP), též známá pod zkratkou DMO (dětská mozková obrna), což je nesprávně neboť nejde o úplnou obrnu
Centrální koordinační porucha (CKP)
Dysplazie kyčelní
Pes equinovarus congenitus
Periferní parézy a další
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše