Obecna_a_vyvojova_psychologie
1.7.2 Motivace
1.7.2 Motivace
Je zřejmé, že tato klasifikace není a patrně ani nemůže být vyčerpávající. I tak je ale patrné, že organismus disponuje velkým množstvím různých motivů. Ne každý z nich však aktuálně působí: právě teď mohu, ale nemusím mít hlad. Aktuální stav, kdy vlivem určitého motivu nebo jejich konstelace něco chci nebo se nějak chovám, je označován termínem motivace. U motivace jde téměř vždy o interakci vnitřních motivů (pohnutek) a vnějších pobídek či stimulů (incentiv). Motivace je stav, který aktivizuje chování a dává mu směr. Subjektivně je vnímán jako vědomá touha, například touha jíst.
Mezi příčiny motivace patří fyziologické stavy mozku a těla a stejně tak i naše kultura a sociální interakce s jedinci v našem okolí. V této kapitole se budeme nejprve věnovat základním motivům, jako je hlad, žízeň a sex. Tyto motivace se do značné míry zakládají na našem biologickém dědictví a odkrývají obecné principy toho, jak fungují motivace a odměna při řízení chování. Sociální a kulturní vlivy budeme probírat později.
Pro motivaci jsou na vědomé úrovni charakteristické tři procesy: vědomá touha (mám například žízeň), chování zaměřené na získání této incentivy (snažení) a emocionální reakce coby důsledek dosažení nebo nedosažení dané incentivy. Celkově lze předložit tento model incentivní motivace:
Obrázek 12 Schéma incentivní motivace.
Podle: Atkinson, R.L. et al. (2003) Psychologie. Praha: Portál.
Motivace obvykle směřuje chování k určité incentivě, jež představuje příjemné pocity nebo redukuje nepříjemný stav: patří sem jídlo, pití, sex atp. Jinými slovy je pro incentivní motivaci charakteristický afekt, příjemný nebo nepříjemný stav.
Motivy přežití a homeostáza
Mnoho motivů přežití pracuje podle principu homeostázy, která odpovídá snaze těla o udržení stálého vnitřního prostředí navzdory měnícímu se vnějšímu prostředí. Zdravý jedinec udržuje svoji tělesnou teplotu na stálé úrovni s odchylkou pouze jednoho nebo dvou stupňů, přestože se teplota prostředí může měnit o 40 stupňů i více. Podobně udržuje zdravá osoba relativně stálé množství vody v těle, přestože se může dostupnost vody v prostředí drasticky měnit. Podobné vnitřní konstanty jsou nezbytné pro život, neboť tělesná teplota, která je podstatně vyšší než norma, může po několika hodinách vést ke smrti, stejně jako nedostatek vody, trvající 4 až 5 dnů.