Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

3.1 Vznik nádorových buněk

3.1 Vznik nádorových buněk
 
 
Základním společným rysem nádorových buněk je jejich nekontrolovatelný růst. Ten neodpovídá výstavbovému plánu organismu. Tento výstavbový plán počíná u jednotlivých buněk, které se sdružují do buněčných uskupení. Z těchto buněčných uskupení se formují tkáně (například epitel trávicí trubice, svaly nervová tkáň), které tvoří jednotlivé orgány (například žaludek, plíce). Orgány v rámci jednotlivých orgánových soustav (například trávicí ústrojí), synchronizovaně spolupracují v rámci organismu.
Při vzniku nádoru tedy dochází k nerovnováze mezi buněčnou proliferací a apoptózou. Jde tedy o poruchu řídících mechanizmů. Ta spočívá na úrovni změny genetické informace buněk maligně transformované tkáně. Ačkoliv postup nádorové transformace se v jednotlivých případech odlišuje, nádorová tkáň vždy vykazuje některé shodné charakteristiky. Ty vyplývají z poruch nádorových buněk na úrovni procesů, které slouží pro regulaci základního chování jednotlivých buněk v rámci tkání:
- Regulace buněčné proliferace
- Regulace funkční kapacity v rámci tkáně (diferenciace a migrace buněk).
 
To vše zajišťuje tkáňovou homeostázu – dynamickou rovnováhu vzniku a zániku buněk s ohledem na aktuální potřeby zajišťované příslušnou tkání v rámci organismu (tedy neporušenou existenci hierarchického výstavbového plánu, jež je podmínkou fyziologické integrity organismu). Selhání těchto pochodů vede ve svém důsledku k charakteristickým projevům transformovaných nádorových populací.
Těmi jsou:
- Autonomie v produkci růstových signálů
- Snížená senzitivita na inhibiční růstové signály
- Poruchy apoptózy
- Bezprahový replikační potenciál (imortalizace)
- Poruchy v reparaci DNA (genomová nestabilita)
- Významná neoangiogeneze
- Schopnost tkáňové invazivity a tvorby metastáz
 
Přeměna (transformace) buňky na nádorovou buňku je složitým procesem, na kterém se podílí deregulace řady intracelulárních signálních systémů. Základem tohoto procesu, jehož výsledkem je nekontrolovatelný růst nádoru, je vždy selhání dvou základních dějů proliferace a apoptózy. Nádorové buňky se vždy vyznačují poruchou této rovnováhy, jež je způsobena zvýšením rychlosti buněčného cyklu a rezistencí k indukci apoptózy. Poruchy obou dějů jsou podmíněny mutacemi genů, které oba procesy řídí. Mluvíme o onkogenech. Genetické alterace jsou v nádorových buňkách tolerovány, protože třetí kritickou podmínkou nádorové transformace jsou poruchy reparace DNA. Selhání reparačních dějů způsobuje nestabilitu genomu. V nádoru či jeho metastázách tak vznikají nové populace nádorových buněk s vysokým maligním potenciálem.
Vzniká tedy populace buněk, nesmrtelných nádorových buněk, které pronikají do tkání, vysílají vzdálené metastázy. Současně dochází k novotvoření cév, zásobujících tkáň nádoru.
Jak vznikají tyto nádorově transformované nesmrtelné buňky? V každé tkáni lze vysledovat (nebo alespoň předpokládat) tři hlavní vývojové populace, které jsou nutné pro fyziologickou obnovu tkání v průběhu lidského života, neboť, až na výjimky z pravidla (např. pyramidální nervové buňky) doba života většiny buněk představuje zlomek doby života organismu:
Tkáňově specifické kmenové buňky – jsou nositeli časově neomezeného replikačního potenciálu ve tkáni: obnovují zásobu progenitorových buněk, jejichž koncentrace ve tkáni je velmi nízká, nemají rysy charakteristické pro danou tkáň.
Progenitorové buňky nahrazují průběžně ubývající opotřebované konkrétní zralé buňky tkání. Rychlé se dělí, mají schopnost migrace a schopnost diferenciace do podoby specializovaných buněčných populací příslušné tkáně. U těchto buněk se setkáváme se znaky zralých buněk
Specializované buňky tkání vznikají diferenciací z progenitorových buněk, tvoří více než 99,9 % buněčné populace ve tkáních. Jde o specializované buňky tkání a až na krevní buňky mají omezenou nebo žádnou schopnost migrace (platí pro solidní tkáně, kde buňky nemigrují). Tyto buňky mají omezenou životnost, sice se dělí, obvykle zanikají po dvou až třech cyklech dělení (až na krevní buňky, které se nedělí a neurony).
S ohledem na známé charakteristiky nádorových buněk je pravděpodobné, že prvotní nádorově transformované buňky (nádorová kmenové buňka) vznikají postupnou kumulací genetických poškození na úrovni kmenových nebo progenitorových buněk. Vznik populace nádorových buněk z majoritních populací plně zralých buněk tkání je podstatně méně pravděpodobný.