Osetrovatelska_pece_v_otorinolaryngologii

5.3.2 Méniérova nemoc

5.3.2 Méniérova nemoc
 
 
Je typickým představitelem prudké labyrintové poruchy s trojicí příznaků – závratí, nedoslýchavostí a šelestem v uchu. Často předchází pocit tlaku v uchu. Záhy se přidružuje, nauzea a zvracení. Jsou přítomny harmonické vestibulární jevy, percepční, často apikokochleární porucha sluchu. Záchvat trvá minuty až hodiny, vzácně několik dnů a pomalu odeznívá. Recidivy vznikají nejčastěji po několika měsících. S počtem záchvatů se prohlubuje poškození labyrintu a ztráty sluchu a snížená vestibulární reflexibilita, stávají se nezvratnými. V patogenezi méniérova onemocnění se předpokládá hydrops endolymfatického prostoru vnitřního ucha, vedoucí k mechanickému podráždění a později postupné atrofii jeho neuroepitelu. Příčinou hydropsu je buď zvýšená tvorby endolymfy nebo ztížení jejího odtoku. Diagnostika – při vyšetření ENG nacházíme oslabení reaktivity rovnováhy na kalorické a rotační stimuly. Diagnóza se opírá o vyhodnocení přítomnosti uvedených symptomů onemocnění.
Terapie – je dlouhodobá - v akutním a klidovém stádiu je nutné především zvládnout závratě a vegetativní problémy. K zmírnění hydropsu zvýšenou obměnou tekutin ve vnitřním uchu se podávají obvykle infuze vazoaktivních látek, diuretika, ordinuje se neslaná dieta, antivertiginóza a antiemetika a podpůrná léčba vitaminy A a E a skupiny B. V klidovém stadiu se jako prevence doporučuje pravidelná životospráva bez pracovního přepínání (nemocnému doporučujeme dostatek spánku, omezení přístup ke konzumaci alkoholu - malá sklenička piva a žádný nikotin. Při častém opakování záchvatů a neúspěchu medikamentózní léčby je možná léčba operační, spočívající v zajištění snadnějšího odtoku endolymfy. V pokročilých stavech, kdy došlo již k praktické hluchotě, možno uvážit i destrukci labyrintu zaměřenou na jeho rovnovážnou část. Plný léčebný úspěch nemohou zajistit operační metody.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše