Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

5.1 Přirozené prostředí výchovy

5.1 Přirozené prostředí výchovy
 
  
Rodinné prostředí:
- rodina hraje klíčovou roli v procesu zespolečenštění,
- člověk se s tou skupinou setkává hned ve chvíli narození,
- z rodiny si dítě odnáší základní vzorce chování, základní formy mezilidských vztahů (např. je-li dítě zvyklé vše si vynucovat agresí, bude se tak chovat i jinde),
- rodina je prvotním modelem společnosti, se kterým se dítě setkává,
- rodina se snaží formovat dítě podle svého hodnotového schématu,
- dítě si z rodiny odnáší představu o pracovním uplatnění, o manželství a rodině, o hodnotové hierarchii,
- tyto programy přehodnocuje a ponechává si z nich to, co považuje za pozitivní,
- rodina má smysl i pro rodiče - dospělý  člověk je rodinou potvrzován v roli rodičovské, emocionální, sexuální, což je základem jeho sebehodnocení,
- všem svým členům rodina poskytuje domov (otevřenost, sdílnost, opora, pocit bezpečí, vyrovnání se s traumaty, společné sdílení radosti),
- v rodině se dítě učí komunikovat, respektovat názory a postoje druhých lidí a sdílet jejich problémy,
- počáteční sociální výcvik se děje mezi matkou a dítětem,
- rodina uspokojuje nejen biologické potřeby, ale i potřeby sociálně psychické, vytvářejí se základy citových vztahů (sympatie, láska aj.),
- rodiče jsou pro dítě zdrojem opory, autoritou a vzorem chování,
- opora - dítě umí regulovat matčin zájem signály, jimiž dává najevo stav (ne)pohody,
- autorita – v raném dětství je autoritou především matka (závislost při uspokojování biologických a citových potřeb), později se zvyšuje autorita otce,
- model chování - identifikace s rodičem stejného pohlaví je podmínkou sexuální identity, již před dovršení 2 roku jsou patrné známky identifikace dítěte s rodičem téhož pohlaví, 3. – 6. rok je důležitý pro identifikace s rodičem téhož pohlaví, později se vytváří nový vztah k rodiči druhého pohlaví (dítě mu chce imponovat).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše