Obecna_a_vyvojova_psychologie
2.1.3 Kohlbergovo pojetí morálního vývoje
2.1.3 Kohlbergovo pojetí morálního vývoje
Lawrence Kohlberg zkoumal vývoj morálního usuzování pomocí deseti dilemat, které mají respondenti řešit. Svůj prvotní výzkum provedl se 72 chicagskými chlapci ve věku 10, 13 a 16 let (Kohlberg, 1958). Tento výzkum byl zároveň výchozím bodem pro dlouhodobé zkoumání morálního vývoje, které probíhalo přes 40 let.
K nejznámějším z původně zkoumaných deseti dilemat patří dilema Heinze. Zní takto:
V jisté vzdálené zemi umírala jistá žena na zvláštní druh rakoviny. Jeden lékárník objevil lék, o kterém lékaři věří, že by ji mohl zachránit. Šlo o zvláštní formu radia, jejíž výroba je poměrně nákladná, lékárník však za malou dávku tohoto léku požaduje $ 2000 – tj. desetkrát více, než ho stojí surovina potřebná k výrobě léku.
Manžel nemocné ženy se jmenuje Heinz. Heinz si vypůjčil od všech známých peníze, usiloval i o pomoc úřadů a nadací, ale celkem shromáždil pouze $ 1000. Poprosil tedy lékárníka, aby mu lék buď prodal buď se slevou, anebo aby počkal se splacením druhé poloviny ceny. Lékárník odmítl se slovy: „Já jsem ten lék vynalezl a teď na něm také chci vydělat!“ Zoufalý Heinz se ocitl v bezvýchodné situaci, neboť vyčerpal všechny legální možnosti, jak svoji manželku zachránit. Vloupal se tedy potají do lékárníkova domu a lék ukradl.
Klíčová otázka pro zkoušeného jedince zní:
Měl Heinz tento čin udělat? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč ne?
Dlouhodobé Kohlbergovy výzkumy ukázaly, že si všichni respondenti uvědomují, že jde o složité dilema, o konflikt, o obtížně řešitelnou situaci. Liší se však v tom, v čem spatřují podstatu tohoto konfliktu a čím se ve svém usuzování řídí, jaký mají pojem „spravedlnosti“, „správnosti“ či morálky. Kohlberg ukazuje, že lze tyto koncepce a jim odpovídající formy usuzování uspořádat do hierarchické sekvence šesti úrovní, které se ve vývoji objevují vždy v určité posloupnosti.
První úroveň: Prekonvenční morálka (4-10 let)
Morální standardy jsou založeny na externích, zejména fyzických důsledcích aktů, nikoliv na osobách nebo normách. Důraz je v této etapě kladen na vnější kontrolu. Standardy jsou stanovené z vnějšku a jsou dodržovány proto, aby se dítě vyhnulo trestu, nebo aby získalo nějakou odměnu.
První stadium: Orientace na trest a poslušnost:
„Co se mi stane?“ Děti poslouchají příkazy druhých, aby se vyhnuly trestu. Ignorují motivy činu a soustředí se na její „fyzickou“ formu (jako je velikost lži) nebo její důsledky (například rozsah spáchané fyzické škody). Vyhnutí se trestu a nekritické podřízení se moci platí za hodnoty samy o sobě.
Pro: „Měl ukradnout tento lék. To opravdu není nic špatného ho ukradnout. Je to jiné, než kdyby se napřed nezeptal, zda si ho může zaplatit. Lék stojí pouze 200 USD, neukradl tedy ve skutečnosti lék za 2000 USD.“
Proti: Neměl ten lék ukradnout. To je velký zločin. Nikdo mu to nedovolil. Použil násilí, vloupal se a lék ukradl. Způsobil mnoho škody tím, že ukradl velmi drahý lék, i tím, že při vloupání rozbil prodejnu.“
Druhé stadium: Hédonistická orientace — instrumentální cíl a vzájemná směna:
Správné chování se vyznačuje tím, že účelově uspokojuje vlastní potřeby – a někdy i potřeby druhých. Děti dodržují pravidla ze sobeckého zájmu a z ohledu na to, co mohou druzí udělat na oplátku pro ně. Mezilidské vztahy se projevují jako vztahy tržní. Na akt se dívají z hlediska lidských potřeb, k jejichž uspokojení vede, a odlišují tento motiv či hodnotu od fyzické podoby aktu a od jeho důsledků. Základy slušnosti, vzájemnosti, smyslu pro spravedlivé rozdělování jsou sice přítomny, jsou však stále interpretovány hmotně a účelově.
U dospělých může morální usuzování na tomto stupni nabývat formy morálního cynismu, který redukuje mezilidské vztahy na čistě účelové relace.
Pro: „Je správné, že lék ukradl, neboť jeho manželka ho potřebuje a on chce, aby žila. Není to proto, že by chtěl krást, ale protože chce zachránit manželku.“
Proti: „Neměl ten lék správně ukradnout. Lékárník také není špatný nebo lakomý. Chce si pouze vydělat. Od toho přece existuje obchod – dělat peníze.“
Druhá úroveň: Konvenční morálka (10 - 13 let)
Morální standardy jsou založeny na sociálních důsledcích aktů. Morální usuzování se zakládá na přejímání dobrých a správných rolí, dodržování konvenčního pořádku a toho, co očekávají druzí lidé. Děti chtějí nyní udělat radost ostatním lidem. Stále dodržují standardy druhých, ale do určité míry musí tyto standardy internacializovat. Nyní chtějí být „dobří“, „hodní“ atp. u lidí, kteří jsou pro ně významní. Jsou již schopné přejmout role autorit natolik dobře, aby byly schopné posoudit, zda je daný akt dobrý nebo špatný podle jejich standardů.
Třetí stadium: Orientace na to, být „dobrý chlapec, hodné děvče“; udržování vzájemných vztahů, uznávání druhých, zlaté pravidlo.
Děti chtějí udělat druhým radost a pomáhat jim, umějí posoudit záměry druhých a učinit si vlastní názor na to, jak vypadá dobrý člověk. Správné je chování, které se ostatním líbí, pomáhá jim nebo získává jejich souhlas. Tento stupeň je charakterizován vysokou mírou konformity vůči stereotypním představám o chování, které je většinově pokládáno za „správné“ či „přirozené“.
Pro: „Měl ten lék ukradnout. Udělal pouze to, co by udělal každý dobrý manžel. Nemůžete ho vinit za něco, co udělal z lásky ke své manželce. Spíše bychom mu měli vytknout, kdyby ji neměl natolik rád, že by se jí nesnažil zachránit.“
Proti: „Neměl krást. Jestliže jeho manželka umírá, nikdo ho nemůže obviňovat. Vůbec není bezcitný ani ji nemá rád málo, když pro ní udělá všechno, co legálně může. To lékárník je sobecký a bez srdce.“
Čtvrté stadium: Orientace na právo a pořádek, sociální systém, autorita a svědomí:
Autorita, pevná pravidla a zachovávání sociálního řádu tvoří základní orientační rámec usuzování v tomto stádiu. „Jak by to vypadalo, kdyby se takhle choval každý!“ Lidé se soustřeďují na plnění svých povinností, zachovávání respektu k vyšším autoritám a k udržování sociálního řádu. Každý akt, který porušuje pravidlo a škodí druhým, pokládají za špatný, nehledě na jeho motivy a na okolnosti.
Pro: „Měl ho ukradnout. Kdyby nic neučinil, nechal by tím ženu umřít. Byla to jeho povinnost, protože umírala. Měl lék ukradnout s tím, že ho později lékárníkovi zaplatí.“
Proti: Je normální, že chtěl zachránit svoji ženu, ale ani tak neměl správně lék ukradnout. Věděl přece, že ukradl vzácný lék tomu, kdo ho vytvořil.“
Třetí úroveň: Postkonvenční morálka (od 13 let, nebo až do mladé dospělosti, nebo nikdy)
Morální standardy jsou založeny na universálních etických principech, na hodnotách a normách, které jsou platné nezávisle na autoritě skupin či osob, jež tyto principy zastupují, a nezávisle na vlastní identifikaci s těmito skupinami.
Páté stadium: Morálka dohody, individuálních práv a demokraticky přijatých zákonů.
Zákony chrání práva všech lidí. Jejich prostřednictvím má být dosaženo co možná největšího užitku pro co největší množství lidí. Avšak život a svoboda jsou hodnotami absolutního charakteru, stojí nad zákony. Předchozí, čtvrtý stupeň odpovídá tzv. právnímu positivismu. Podle něj mají řádně nastolené zákony bezpodmínečnou platnost. V pátém stupni dochází k uvědomění, že přívrženci právního positivismu musí uznat každý zákon, byť nespravedlivý, jako právo. Ani na 5. stupni nemůžeme vzít zákon do vlastních rukou; jsme však již schopni rozeznat, kdy vede použití „práva“ k bezpráví.
Pro: „Pro tyto okolnosti neexistuje žádná právní norma. Ukradení léku v této situaci jistě není správné, ale lze ho ospravedlnit.“
Proti: „Nemůžete člověka úplně zavrhnout, když v takové situaci krade, ale ani zcela krajní situace ho neopravňuje k tomu, aby vzal zákon do svých rukou. Lidi prostě nemohou krást, kdykoliv jsou zoufalí. Účel může být jistě dobrý, ale účel nesvětí prostředky.“
Šesté stadium: Morálka univerzálních etických principů.
Na tomto stádiu věříme v platnost všeobecných morálních principů a cítíme se jimi osobně vázáni. Principy jsou všeobecné představy o spravedlnosti, stejně jako názor, že pro všechny lidi platí stejná práva a my musíme ctít lidskou důstojnost. Právo je definováno jako vědomé rozhodnutí ve shodě se zvolenými etickými principy s odvoláním na rozsáhlé logické extenze, univerzalitu a konsistenci. Tyto principy jsou abstraktní a teoretické povahy (zlaté pravidlo, kategorický imperativ).
Pro: „Toto je situace, která ho nutí zvolit mezi krádeží a smrtí své ženy. V situaci takovéto volby je krádež morálně správná. Jedná v souladu s principem úcty k životu a zachování života.“
Proti: „Heinz je v situaci, kdy musí vzít v úvahu, že existují i druzí lidé, kteří potřebují lék neméně než jeho žena. Neměl by jednat pouze v souladu s partikulárními city ke své ženě, ale měl by vzít do úvahy všechny životy, které jsou v sázce.“