Obecna_a_vyvojova_psychologie
2.7.5 Kognitivní vývoj
2.7.5 Kognitivní vývoj
Paměť
Staří lidé podávají v paměťových testech zpravidla horší výkony než lidé mladší.
Tato skutečnost je tak známá, že se stala součástí stereotypu stáří. Můžeme si však položit otázku: Do jaké míry je tato deteriorace zapříčiněna biologickými faktory a v jaké míře jde o sebesplňujícího proroctví? V jednom výzkumu jeho autorky (B. Levy a E. Langer, 1994) testovaly paměťové výkony starých lidí a lidé ve středním věku. Vybraly si tři skupiny: běžnou populaci Američanů, příslušníky Americké asociace hluchých lidí a běžnou populaci Číňanů. V subkultuře amerických hluchých lidí není tento stereotyp rozšířen. Rovněž tak v Čínské společnosti není zakořeněný stereotyp úbytku duševních schopností v souvislosti se stárnutím.
Výsledky tohoto výzkumu ukazují, že
(1) Existují signifikantní korelace mezi mírou negativní stereotypizace stáří v určité kultuře a výkony starých lidí v této kultuře: čím negativnější stereotyp, tím horší výkony.
(2) Staří hluší Američané a staří Číňané dosáhli v paměťových testech signifikantně lepší výsledky než kontrolní skupina zdravých starých Američanů.
(3) Čínští staří lidé se v paměťových testech, tradičně pokládaných za testy citlivé na deterioraci paměti, neodlišovali výrazně od výkonů Číňanů ve středním věku.
Tento výzkum poukazuje na vlivy, jež na psychické procesy jedinců může mít kultura.
Inteligence
Dochází ve stáří ke zhoršování inteligence? Někteří psychologové se domnívají, že je celkový úbytek intelektu ve stáří větším dílem mýtem (například Baltes a Schaie), jiní ho pokládají za vědecký fakt (například Horn a Donaldson). Stojí za to se seznámit s hlavními argumenty.
Je důležitější fluidní nebo vykrystalizovaná inteligence?
Jedno z klíčových témat souvisí rozlišováním mezi fluidní a vykrystalizovanou inteligencí. Horn a jeho spolupracovníci pokládají fluidní inteligenci (gf) – tj. schopnost řešit nové problémy – za jádro inteligence. Ve svých výzkumech ukazují, že v této dimenzi inteligence dochází k úbytkům již ve středním věku; ve stáří jsou úbytky ještě markantnější. Úbytek výkonů v gf v tomto věku proto pokládají za jasný důkaz úbytku inteligence.
Schaie a Baltes oproti tomu zdůrazňují, že se věkem výkony v testech vykrystalizované inteligence (gc) nemění, nebo dokonce zvyšují. Navíc v tomto věku vznikají některé nové schopnosti, jako například moudrost. Tito autoři dále ukazují, že se výkony v testech fluidní inteligence mohou zlepšit vlivem tréninku. Dospívají proto k závěru, že předpoklad celkového intelektového úpadku neodpovídá skutečnosti.
Dlouhodobé sledování vývoje inteligence
V dnes již klasické práci zadal K. Schaie v roce 1956 náhodně vybraným dobrovolníkům ze Seattlu baterii testů. Schaie sestavil věkové skupiny (kohorty) po pěti letech od 20 do 70 let; v každé z nich bylo zahrnuto 50 jedinců (25 mužů a 25 žen). Původní soubor tedy tvořilo celkem 500 jedinců. Tento vzorek byl testován pravidelně každých sedm let. Současně do něj byli zahrnováni stále noví respondenti, takže k roku 1984 již bylo testováno více než 2000 jedinců. Mezi hlavní zjištění tohoto výzkumu, ve kterém jsou kombinovány prvky transverzálního a longitudinálního přístupu, patří tato tři:
- Variabilita.
U některých lidí se začínají intelektové výkony pozvolna zhoršovat již ve 30 letech, u některých jiných k tomuto zhoršování nedochází až do 70 let. Celá jedna třetina lidí nad 70 let dosahuje lepších výsledků než průměrný mladý dospělý. U mužů dochází dříve k úbytkům vykrystalizované než fluidní inteligence, u žen je tomu naopak. Intelekt je ovlivněn faktory, jako jsou vzdělání, zdraví a práce. Většina zdravých lidí nedozná žádné významné ztráty až do 60 let. Ani potom nedoznávají zpravidla úbytek ve všech schopnostech. Například k 81. roku se zhoršily konzistentně během posledních sedmi let (tj. od posledního testování) výkony pouze u necelé poloviny respondentů.
- Mnohosměrnost změn.
Fluidní inteligence začíná ubývat v mladé dospělosti, avšak vykrystalizovaná inteligence je stabilní, případně se zvyšuje až do 70 let. Pak začíná ubývat i vykrystalizovaná inteligence; je však možné, že nižší výkony souvisejí spíše s pomalejšími reakčními časy starých lidí než s úbytky intelektové kapacity.
- Vlivy kultury a prostředí.
Odlišné kohorty vykazují odlišné vzorce intelektu v dospělosti v důsledku odlišných životních zkušeností. Například mladší lidé absolvovali více formálního vzdělávání než lidé starší; získávají více informací z televize; prošli mnohem větším počtem testů a prošli jimi před kratším časem než lidé starší; jsou zdravější; mají častěji intelektuální než manuální práci atd. Všechny tyto faktory přispívají k rozdílům mezi kohortami.
Faktory ovlivňující výsledky v testech IQ
Nevíme přesně, co staří lidé mohou vše zvládnout; víme pouze to, co za daných podmínek zvládají. Některé studie ukazují, že pokles výkonů v testech nemusí zrcadlit pokles intelektových schopností. Ve hře může být celá řada psychických a somatických faktorů, které snižují výkon v aktuální testové situaci, a které vedou k nevalidnímu měření a podceňování inteligence starých lidí. Patří k nim například tyto:
- Protože staří lidé často špatně vidí a slyší, mohou špatně porozumět instrukcím a jejich výkony jsou rovněž ovlivněny horší koordinací a pozorností. Ve hře jsou ale i jiné faktory ovlivňující aktuální rozpoložení. Například se ukazuje, že v tomto věku lidé, kteří jsou aktuálně tělesně zdraví, nejsou unavení a mají normální krevní tlak, podávají lepší výkony než lidé, které trápí některý z těchto problémů.
- Kromě toho může být do údajů o této věkové skupině zahrnuta disproporcionálně často skupina lidí, kteří jsou před smrtí. Ukazuje se však, že nezávisle na věku podávají lidé, kteří jsou před smrtí, výrazně nižší výkony (například v testech slovní zásoby).
- Kromě toho zde mohou hrát významnou roli i postoje starých lidí k vlastnímu testování. Staří lidé mohou být v této situaci ve větším stresu než lidé mladší, zejména tehdy, když podobné testy již po léta neřešili. Mohou také být dopředu přesvědčeni o tom, že problémy nevyřeší. Anebo pro ně tyto testy nejsou důležité a oni se nesnaží o jejich zvládnutí.
- Zejména časový limit, který je zpravidla spojen s testy IQ, je vůči starým lidem nespravedlivý. Jim trvá vše o něco déle než kdysi. Protože se věkem zpomalují jak fyzické tak psychické procesy, nepřekvapuje, že tito lidé podávají lepší výkony v testech, které nejsou časově limitovány.
- Kromě toho je většina testů inteligence původně vytvořena pro dospívající a mladé dospělé; pro staré lidi postrádají testové úkoly smysl, nemají žádný vztah k jejich životním problémům a nepostihují proto adekvátně jejich myšlení.