Odborna_latinska_terminologie
8.1 Substantiva 4. deklinace
8.1 Substantiva 4. deklinace
Podle 4. deklinace se skloňují substantiva, která mají v genitivu singuláru koncovku –ūs. Jsou to převážně maskulina nebo neutra, výjimečně feminina. Maskulina a feminina mají v nominativu singuláru koncovku -us, neutra -ū. Charakteristickou samohláskou pro 4. deklinaci je -u.
Je třeba dát si pozor na možnou záměnu se substantivy 2. deklinace a některými neutry 3. deklinace, která končí v nominativu singuláru také na -us. Rozhodující je genitiv singuláru, -ī pro 2. deklinaci, -is pro 3. deklinaci, -ūs pro 4. deklinaci.
Jako vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace použijeme slova status, ūs m. – stav.
Odtržením koncovky genitivu singuláru získáme kmen, k němuž přidáváme u substantiv 4. deklinace (resp. maskulin a feminin) tyto koncovky:
Singulár |
Plurál |
1. – us
2. – ūs
3. – uī
4. – um
5. – us
6. – ū |
1. – ūs
2. – uum
3. – ibus
4. – ūs
5. – ūs
6. – ibus
|
Slovo manus se tedy skloňuje takto:
Singulár |
Plurál |
1. status
2. statūs
3. statuī
4. statum
6. statū |
1. statūs
2. statuum
3. statibus
4. statūs
6. statibus
|
Neutra 4. deklinace mají v dativu singuláru koncovku -ū. Jinak se skloňují stejně jako maskulina a feminina, řídí se však pravidly platnými pro všechna neutra všech deklinací. Nominativ, akuzativ a vokativ singuláru má stejný tvar, v nominativu, akuzativu a vokativu plurálu je koncovka -a.
Jako vzor pro neutra 4. deklinace použijeme slovo genū, ūs n. – koleno, které se skloňuje takto:
Singulár |
Plurál |
1. genū
2. genūs
3. genū
4. genū
6. genū |
1. genua
2. genuum
3. genibus
4. genua
6. genibus
|