Osetrovatelska_pece_o_dite
9.5 Zásady přípravy
9.5 Zásady přípravy
Každá příprava je jiná, neexistuje přesný návod, jak děti a rodiče připravovat. Přípravu tzv. šijeme dítěti a rodičům na míru. Dítě je zvyklé při nemoci být doma, ve své postýlce. Léčí ho maminka a paní doktorka na středisku. Dítě nyní nechápe, proč musí zůstat v nemocnici. V některých rodinách dítě straší lékařem. Například: Když budeš zlobit, dostaneš injekci. Dítě pak bere léčbu a pobyt v nemocnici jako trest za svoje chování. Nechápe, že mu zdravotníci chtějí pomoci a že jim na něm záleží. Opakovaně mu musí celý zdravotnický tým připomínat, že se nemusí bát sdělit, když něco potřebuje (něco je bolí, potřebuje na toaletu, napít se apod.). Nikdy se nedá vyloučit, že po skončení přípravy dojde k nějaké organizační změně. Výkon může být odložen, může být změněno pořadí pacientů apod. Je proto dobré zvláště větší děti na tuto možnost upozornit. Snáze pak změnu pochopí a nepřestane nám důvěřovat.
Co by měla příprava obsahovat:
- zjistit, co dítě a rodiče již o problematice vědí, jak situaci rozumí, čeho se obávají
- vysvětlit časovou přímku (co se kdy bude dít, jak dlouho potrvá výkon)
- jak pracovat s případnou bolestí
- kdo bude dítě doprovázet na operační sál (rodiče, zdravotníci)
- co bude následovat po návratu ze sálu
- praktickou část (hru, kreslení)
- diskuzi a čas na otázky
- přípravu rodičů (jak mohou konkrétně pomoci dítěti)
Kvalita přípravy může být ovlivněna výběrem prostředí, je nutné vybrat místo, které zaručí co nejvíce klidu a soukromí.
Příprava batolat, předškoláků a dětí mladšího školního věku
Děti těchto věkových kategorií je vhodné připravovat společně s rodiči. Malé děti jsou na nich závislé. Věří jim a oni jsou pro ně autoritami. Potřebují uspokojovat základní potřebu jistoty a bezpečí. Sami rodiče mohou zdravotníkům velmi pomoci. Musí mít však sami dostatek informací. Je dobré, dají-li rodiče hned v počátku přípravy najevo, že nám důvěřují a věří všemu, co s dětmi děláme. Vhodné je když maminka sama sestru představí: “Haničko, tohle je sestřička, která nám teď řekne, jak to bude zítra všechno probíhat“. Tím dítěti sestru doporučí jako důvěryhodnou osobou a usnadní navázání kontaktu. Při přípravě přihlížíme k věku dítěte, jeho psychické zralosti, jazykové úrovni, k předcházejícím zkušenostem s hospitalizací, ale hlavně k jeho potřebě být/nebýt informováno. Především u malých dětí platí, že méně je více. Každá rodina může mít pro stejnou věc různé označení (např. někde se mluví o jizvě, jinde o čárce nebo mřížce). U malých dětí je také vhodné podpořit slovní vysvětlení hrou, loutkou, maňáskem, oblíbenou hračkou. Hra je v práci s malými dětmi nejvhodnější komunikační prostředek.
Příprava starších dětí a mladistvých
Na úvod je důležité navázat s rodinou kontakt. Přípravy větších dětí a mladistvých lze provádět dvojím způsobem. Společně s rodiči, nebo odděleně. Necháme dítěti vybrat, jaká forma mu vyhovuje. Mnoho dětí volí variantu bez přítomnosti rodičů. Mají již konkrétní dotazy a obavy (strach ze smrti, nahoty, vyprazdňování na lůžku apod.) a nepřejí si hovořit o těchto věcech před rodiči. Přípravu začínáme rozhovorem. Sestra dítěti popíše fyzickou přípravu před výkonem. Využívá například fotografie v ukázkovém albu, jaké přístroje bude potřebovat po výkonu (monitor, žilní katétr, dýchací přístroj a další). Upozorní dítě také na možné reakce na anestezii (nauseu, zvracení, dezorientaci, teplotu). Má-li dítě zájem, ukáže mu originální zdravotnické pomůcky s možností si je prakticky vyzkoušet. Na závěr přípravy může rodině nabídnout prohlídku místa, které v nich vyvolává největší obavy (pooperační oddělení, jednotka intenzivní péče). Po přípravě dítěte následuje vždy podpůrný rozhovor s rodiči, ubezpečí je, že spolu s nimi bude u dítěte sestra, která poskytne odbornou péči, a oni budou pečovat o psychiku dítěte. Někteří rodiče špatně snášejí celou situaci kolem hospitalizace dítěte. Zcela je ovládá strach o dítě. Jsou rozrušení, hlasitě pláčou, jsou úzkostní. Pokud se rodiče potřebují vyplakat, nesmí to být nad dítětem. Sestra jim umožní odejít od dítěte, třeba mimo oddělení a dopřeje jim čas na zklidnění.
Vhodné pomůcky: 1. Písemné a obrazové informační materiály. Malé děti nejvíce ocení omalovánky. Obrázky musí být jednoduché, dobře srozumitelné. Nahoře může být povídání pro děti, dole text pro rodiče. Děti s tímto materiálem mohou pracovat i bez zdravotníků. Pro větší děti je vhodný komiks s jednoduchým textem doplněný vtipnými obrázky. Další možností je informační test, který obsahuje otázky vztahující se k hospitalizaci a léčbě. Dospívající a rodiče potřebují více podrobnějších informací. Pro ně je vhodná brožura doplněná obrázky a fotografiemi. Tyto materiály mají výhodu, že si je rodina může odnést a podle potřeby se k nim vracet. Dalšími vhodnými pomůckami jsou alba s obrázky nebo fotografiemi a s písemným komentářem. Jsou velmi názorné a můžeme je připravit podle stáří dětí. Výhodou je, že z alba můžeme vyndat jen část listů, které se problematiky konkrétně týkají. 2. Demonstrační pomůcky – k demonstrační hře používáme vlastní hračky dětí, speciální loutky nebo vhodně upravené panenky/medvídky. Vybranou hračku můžeme například uložit do postýlky, zavést jí venózní katétr, močový katétr, žaludeční sondu, nalepit elektrody, podle toho jaký má dítě výkon. Hračku přikryjeme, takže zprvu není vidět nic neobvyklého. Postupně, jak příprava pokračuje, odhaluje sestra jednotlivé „hadičky“ a vysvětluje jejich funkci. Vhodné a oblíbené jsou originální zdravotnické pomůcky, především operační čepice, ústenky, chirurgické rukavice, kanyly, fonendoskop, elektrody a další. Pomůcky je vhodné mít uložené v malém kufříčku, protože přípravy se odehrávají na různých místech oddělení a pomůcky se tak dobře přenášejí. Dále je možné používat videoprogramy, knihy, atlasy, anatomické modely apod.
Příprava rodičů novorozenců a kojenců
Velmi specifická je edukace v péči o novorozence a kojence, protože je směrována výhradně k rodičům dítěte. Matku bychom měli zapojovat do péče o dítě co nejdříve, a to jak neoddělení fyziologických, tak patologických novorozenců. Pokud se dítě narodí s nějakou vadou, je potřeba rodičům vysvětlit, s jakým onemocněním se dítě narodilo, a pokud je to možné, nechat dítě před přeložením na specializované oddělení alespoň chvíli u matky, aby se ho mohla dotknout, pohladit je, pochovat. V případech, kdy dítě matka nevidí, jsou její představy o anomálii mnohem horší, než ve skutečnosti. Každé prodlení, nedostatek informací nechávají rozvinout fantazii a představivost do velkých rozměrů. S matkou je potřeba pracovat, nejdříve ji připravit teoreticky a předběhnout informace, které bude ona sama i celá rodina získávat prostřednictvím internetu. Slovní informace je vhodné doplnit materiály v tištěné podobě, videonahrávkami. Postupně realizujeme také nácvik praktických dovedností v péči o dítě (koupání, krmení, rehabilitaci apod.). Matka se v péči o dítě osamostatňuje a sestra ji dodává podporu a její přítomnost zajišťuje pocit bezpečí. Všechny předávané informace je třeba předávat ve shodě, proto by na každém oddělení měly být vypracovány základní osnovy edukace pro jednotlivé výkony. Zároveň musí být vyčleněn dostatečný prostor pro dotazy rodičů a diskusi. Velmi vhodné je, pokud jsou na oddělení/klinice sestry, které se specializují na edukaci v určitých oblastech péče například hojení chronických ran, péče o stomie, kojení, výživu apod.
Zásady edukace u dlouhodobě a chronicky nemocných dětí
U dětí dlouhodobě a chronicky nemocných platí již uvedené zásady. K nim patří další speciální edukace, která je zaměřena na následující oblasti:
- příznaky, komplikace, léčebný režim konkrétního onemocnění
- léčebné procedury a specifika péče o dítě (praktické zvládání jednotlivých výkonů, plán další péče)
- podávání léčiv (jak je dítěti podávat, možné vedlejší účinky)
- aktivity dítěte a jejich omezení, doporučení vhodných aktivit do budoucna
- vybavení potřebné pro dítě, co dělat v případě poruchy přístroje, kdo bude dodávat pomůcky apod.
- kontaktní telefony
- komunitní podpůrný systém (setkání rodičů v klubech, možnosti sociální podpory)
- možné výchovné problémy, poruchy ve vývoji
Vhodný je komplexní přístup k rodině postiženého nebo chronicky nemocného dítěte, propojení a návaznost jednotlivých informací od odborníků (lékař, psycholog, sociální pracovník, fyzioterapeut, sociolog apod.).