Osetrovatelska_pece_o_seniory
7.6 Diagnostika deliria
7.6 Diagnostika deliria
Deliria se diagnostikují klinickým vyšetřením v kontextu celkového stavu pacienta. Všichni rizikoví pacienti by měli být vyšetřeni na přítomnost deliria při přijetí do nemocnice. Způsob a rozsah vyšetření záleží na hloubce deliria a ochotě nemocného ke spolupráci. Delirium diagnostikujeme ve dvou rovinách – rozpoznání syndromu deliria a určení příčiny stavu. Vyšetření začínáme anamnézou a fyzikálním vyšetřením. Následuje vyšetření psychického stavu.
Pro rozpoznání deliria a zhodnocení stavu kognitivních funkcí se používají u opakovaně delirujících seniorů screeningové testy. V běžné praxi se volí rychlá a spolehlivá metoda. Nejčastěji se k diagnostice deliria používá test CAM (Confusion Assessment Method). Byl vyvinut pro zlepšení rozpoznání deliria na akutních odděleních nemocnic a v ošetřovatelských ústavech a primárně je určena pro posouzení sestrou. Považuje se za vhodný především pro rozpoznání hyperaktivních forem deliria. Pacient se opakovaně vyšetřuje, aby se zjistilo, jaká je přítomnost deliria. Provedení testu je rychlé, proveditelné od 5 minut maximálně do 10 minut. Hodnotí se zde 4 kategorie - náhlý vznik a kolísání stavu, porucha vědomí, pozornosti a myšlení (TOPINKOVÁ, 2010).
Tabulka Hodnotící škála pro diagnózu deliria - CAM (Confusion Assessment Method)
Příznak |
Bodové hodnocení |
Nutné pro dg. deliria |
Náhlý začátek a kolísavý průběh |
1 |
ano |
Porucha pozornosti (únava, neschopnost koncentrace) |
1 |
ano |
Porucha myšlení (inkoherentní, paralogismy, těkavé) |
1 |
|
Porucha vědomí (agitovanost, spavost, stupor, komatózní) |
1 |
Celkové skóre 0-4 body, 3 a více bodů značí vysokou pravděpodobnost deliria
Zdroj: WEBER, 2009
K dalším testům patří například Test kreslení hodin.
Tabulka Test kreslení hodin
Zdroj: HOŠKOVÁ, 2011
Ke zhodnocení kognitivních funkcí je používán test MMSE – Mini Mental State Examinaton. Tento test je nejpoužívanějším testem jak v diagnostice, tak i ve výzkumu a je považován pouze za orientační (HOŠKOVÁ, 2011).
Tabulka MMSE – Mini Mental State Examinaton
Zdroj: HOŠKOVÁ, 2011
Test MMSE vznikl pro potřeby gerontopsychiatrické kliniky ve státě Massachusetts. V roce 1975 byl vyvinut a také poprvé publikován dr. Folsteinem. Jeho pacienti trpěli depresemi, demencí, deliriem nebo schizofrenií. Pro určení závažnosti stavu postižení kognitivních funkcí seniora potřeboval kvantitativní rozeznávací zkoušku, kterou by určil rozmezí od mírné po těžkou demenci a rovněž chtěl, aby bylo možné zdokumentovat průběh, případně zlepšení nebo zhoršení. Test zahrnuje 10 subtestů (30 otázek), které hodnotí:
1. orientaci v čase a prostoru (den v týdnu, měsíc, město, stát aj.),
2. krátkodobou paměť (vštípivost) - zapamatování si tří slov (lopata, šátek, váza),
3. exekutivní funkce a početní schopnosti při sériovém odčítání (100 minus 7 rovná se 93 minus 7 rovná se 86 atd.),
4. vybavení si tří slov (lopata, šátek, váza),
5. řečovou expresi při pojmenovávání běžných předmětů (hodinky, tužka),
6. schopnost bezchybného zopakování věty,
7. schopnost vykonání třístupňového příkazu (uchopení, přeložení a položení papíru),
8. čtení a splnění psaného textu (zavřete oči),
9. psaní (libovolné celé věty),
10. konstrukčně praktické dovednosti – kreslení (dle předlohy prolínající se dva pětiúhelníky).
Za každý správně provedený úkol je možné získat jeden bod.
Maximální dosažitelné skóre je 30 bodů. Jednotlivé ukázky a úkoly zadává vyšetřující seniorovi podle jednotných instrukcí. Předností MMSE je snadná administrace bez složitých pomůcek. Výhodou testu je i to, že jeho provedení nevyžaduje žádné speciální školení pro vyšetřovatele a může jej tedy provádět i nelékařský zdravotnický pracovník. Přestože úkoly jsou relativně nenáročné, test dobře odliší středně těžkou demenci od normálního stárnutí. Nedokáže však spolehlivě identifikovat osoby s mírnou kognitivní poruchou. Testy se provádí často v rámci prevence vzniku delirantního stavu u seniorů. Test by měl být proveden u každého seniora bez polymorbidity nad 75 let, s polymorbiditou nad 65 let a u každého seniora hospitalizovaného nad 65 let vždy na počátku hospitalizace a v jejím průběhu v pravidelných intervalech. Výchozí a průběžné znalosti kognitivní kondice seniora usnadní ošetřujícímu personálu identifikaci blížícího se delirantního stavu a urychlí indikaci nefarmakologické i farmakologické léčby. Léčba je tak cílená a časná (HOŠKOVÁ, 2011).
V diferenciální diagnostice deliriózního stavu je při podezření na možnou nitrolební příčinu (trauma, zánět) nutno provést zobrazovací vyšetřovací metody (CT, popř. MR), nebo vyšetření likvoru (KALVACH et al., 2008).