Osetrovatelska_pece_o_seniory

12.1 Obecná východiska

12.1 Obecná východiska
 
 
Při farmakoterapii starších pacientů musíme brát v úvahu změny chování organizmu i léku. S věkem se mění, nejprve zvyšuje a pak snižuje tělesná hmotnost, klesá podíl vody v těle a množství svalové tkáně. Roste procento tukové tkáně, klesá bazální metabolizmus. Dochází k řadě změn na úrovni farmakokinetiky léčiv, méně na farmakodynamické úrovni (TOPINKOVÁ, 2005).
Vyšší věk je častěji spojen s:
­- Polymorbiditou, včetně subklinicky probíhajících onemocnění.
­- Atypickou prezentací nemocí.
­- Disabilitou s omezenou soběstačností (poruchy mobility, kognitivních funkcí).
­- Sociální patologií (osamělost, chudoba).
­- Polypragmazií a preskripčními chybami – zvyšuje se riziko lékových interakcí, nežádoucích účinků.
­- Obecně nižší compliancí (SUCHÝ, 2011).
 
Seniorská populace je mimořádně heterogenní z hlediska zdravotního, funkčního i sociálního.
 
Ve farmakoterapii seniorů se často setkáváme s polypragmazií a chybami v preskripci. Polypragmazie znamená, že pacient je léčen větším množstvím léků či jejich nadměrnými dávkami. Konkrétní hranice nejsou jasně stanoveny, literárně se udává počet převyšující 4 farmaka, někdy je uváděn vyšší počet léků. Určitá onemocnění jsou z hlediska polypragmazie více riziková.
Jde zejména o:
­- kardiovaskulární onemocnění,
­- astma bronchiale,
­- psychiatrické choroby.
Mezi další rizikové faktory patří:
­- věk,
­- pohlaví,
­- další komorbidita,
­- počet návštěv u lékaře (SUCHÝ, 2011).
Polypragmazie logicky zvyšuje riziko vzniku nežádoucích účinků, lékových interakcí, počet hospitalizací a rehospitalizací a morbiditu. Preskripční chyby jsou nalézány až u 30 % seniorů.
Jedná se především o:
­- použití nevhodného dávkování léčiva nebo nesprávného dávkovacího intervalu,
­- použití nevhodného léčiva,
­- lékovou duplikaci,
­- použití přes relativní kontraindikaci nebo lékovou interakci (TOPINKOVÁ, 2005).
 
Až 20 % hospitalizací je ve vyspělých zemích způsobeno polékovými reakcemi, přičemž za polovinu z nich jsou zodpovědné lékové interakce nebo relativní kontraindikace. Problémem je také nadměrné předepisování léčiv bez vlivu na prognózu pacienta (overprescribing) a naopak chybí preskripce léčiva s prokázaným přínosem pro pacienta, nebo je předepsáno v nedostatečné dávce (underprescribing). Jako typické příklady jsou uváděny léky s přímým vztahem k prognóze pacienta jako antiagregancia a antikoagulancia, statiny, antiosteoporotika a beta blokátory u nemocných po infarktu myokardu.
 
Často jsou seniorům předepisovány pro ně nevhodné léky (inappropriate prescribing). Jedná se o léčiva potencionálně nevhodná ve stáří, event. s velkým potenciálem k lékovým interakcím. Jako léky nevhodné v geriatrické praxi je možné označit ty, u kterých riziko pro pacienta převažuje nad předpokládaným přínosem (SUCHÝ, 2011).