Za posledních 30 let významně stoupl počet anestézií podaných pacientům starším 65 let. Geriatričtí nemocní se podílejí 20 % na všech anesteziích. Velmi obecně je kterýkoli výkon u průměrného nemocného nad 65 let zatížen již mírným rizikem, u nemocného nad 75-80 let středním rizikem a nad 90 let je tento výkon vysoce rizikový až kritický. Anestézie starších pacientů sebou nese signifikantně vyšší riziko morbidity i mortality. Riziko úmrtí je až 3x vyšší. Anestézie spojená s operačním výkonem představuje pro organismus extrémní zátěž a anesteziologické postupy zasahují do chodu celého organismu. Je tedy nutno anesteziologickou péči přizpůsobit fyziologickým změnám ve stáří, je-li to možné, pokusit se zlepšit celkový stav nemocného předoperačně a tím snížit riziko perioperační.

 

- Omezená rezerva srdeční a oběhová

- Častá kardiovaskulární onemocnění

- Zhoršená ventilační odpověď na hypoxii a hyperkapnii

- Zhoršená výměna plynů

- Rigidita hrudníku a atrofie dýchacích svalů

- Oslabení obranných dýchacích reflexů – nebezpečí aspirace a retence sekretů

- Pooperační kognitivní dysfunkce u 25 % pacientů v prvním pooperačním týdnu

- Zhoršená centrální termoregulace

- Klesá počet glomerulů, klesá clearance renálně vylučovaných léků

- Špatná tolerance na hypo a hypervolémii a hladiny sodíku v krvi

- Prodlužuje se poločas medikamentů metabolizovaných a vylučovaných játry (opiody, benzodiazepiny)

- Atrofie svalů, náhrada tukovou tkání

- Méně celkového množství tělesné vody a více tuku – špatné pro distribuci léků rozpustných ve vodě, naopak prostor pro léky rozpustné v tuku

- 40 % pacientů s malnutricí

- 50 % pacientů s dehydratací

- Častěji hyperkoagulace a trombóza žilního řečiště

- Chronická medikace antikoagulancií a antiagregancií

- Častá anémie

- Redukce kostní dřeně a objemu sleziny, ztráta thymu, snížená obranyschopnost, stoupá riziko infekce

- Farmakokinetika

- Prodloužený účinek anestetik

 

Při hodnocení rizika možné perioperační morbidity a mortality je nejzávažnější skutečností počet koexistujících onemocnění, nikoli věk pacienta. Pro posouzení nemocného z obecného pohledu slouží klasifikace vydaná Americkou společností pro anesteziologii – ASA (tab.1). Podle úrovně zařazení daného konkrétního nemocného je plánována intenzita přípravy, sledování a celková péče o nemocného.  

 

 

Zdravotní a funkční stav stanovíme na základě detailních anamnestických údajů, včetně kompletního výčtu medikamentózní léčby, s ohledem na fyzickou kondici stanovenou komplexním funkčním geriatrickým vyšetřením, sociální situaci a zvážením předchozích komplikací spojených s anestézií. Rutinně používané relativně jednoduché škály ADL a IADL poskytují dostatečnou orientaci ve schopnostech nemocného a míře jeho závislosti. Nedílnou součástí vyšetření funkčního stavu je stanovení kognitivních funkcí. Patrně nejčastěji používaným testem je MMSE (mini mental state examination). Při zjištění kognitivního postižení je nutno opět přehodnotit poměr profit versus riziko a v případě trvající indikace užít co nejšetrnější způsob anestézie.

 

Předoperační klinická a laboratorní vyšetření je třeba indikovat individuálně podle koexistujících onemocnění a s ohledem na druh operačního výkonu. Základní vyšetření u starších pacientů zahrnuje: EKG, skiagrafii hrudníku, krevní obraz, koagulační parametry, iontogram hladinu urey, kreatininu, glukózy, bilirubinu a jaterní testy, aktivitu zánětlivých parametrů, základní vyšetření moči. Podle stavu se často doplňují též echokardiografie, ergometrie, spirometrie, Doppler atd.

 

Pozornost by měla být soustředěna na optimalizaci zdravotního stavu ještě před výkonem. Vždy je nutné zvažovat benefit odložení výkonu s ohledem na možné zlepšení celkového stavu, zlepšení stavu výživy spolu se zavedením adekvátní terapie v rámci snížení rizika možných komplikací. Např. nemocní s úbytkem hmotnosti 20 % před operací mají až 4x vyšší výskyt komplikací a až 6x vyšší mortalitu. Starší pacienti mívají sníženou hladinu bílkoviny, imunoglobulinů, z toho plyne zvýšená náchylnost k infekčním komplikacím. Také deplece vitamínů, minerálů a stopových prvků je velmi častá a může mít různé klinické projevy. Snížení sérové koncentrace kalcia, kalia nebo magnézia může podmiňovat tendenci k tetaniím, vede k elektrické nestabilitě a arytmiím i v pooperačním období. Hypomagnezémie vede ke zhoršení anginy pectoris (spasmus koronárních artérií), nízká hladina fosforu vede k únavě, slabosti, nedostatek železa kromě anémie vede též k únavě, nevýkonnosti, snížené imunitě, nedostatek B12 – anémie a zhoršování kognitivních funkcí, nízká hladina kyseliny listové vede k nižší odolnosti sliznic při léčbě ATB, chemoterapeutiky. Pravidelná medikace mimo PAD by měla pokračovat až do chirurgického výkonu. Jednodenní chirurgie je vhodná u menších výkonů u pacientů v dobré kondici. Heroické kurativní výkony nemají být provedeny, pokud přínos pro pacienta nevyvažuje riziko spojené s operačním výkonem. Rozhodnutí o odmítnutí operace je obtížné a mělo by být provedeno na úrovni konzultantů se souhlasem pacienta a jeho rodiny. Paliativní výkony zlepšující kvalitu života by měly následovat po adekvátní přípravě. Vysoce rizikové pacienty je třeba operovat v takové zdravotnickém zařízení, které je schopno řešit komplikace. Veškerá závažná rozhodnutí je třeba řádně dokumentovat.

 

Hlavními rizikovými faktory pro závažné perioperační komplikace jsou akutní výkony, výkony v tělních dutinách, na velkých cévách. V indikovaných případech je vhodné použití svodných anesteziologických technik. U starších pacientů je výrazně akcentované riziko vzniku dekubitů a hypotermie během operačního výkonu. Anestézie vyžaduje zkušeného anesteziologa.

 

Nezbytná je monitorace vitálních funkcí, bilance tekutin, sledování hladiny elektrolytů a hematologických parametrů. Léčbu je třeba zahájit včas, neodkládat. Pacienti s ICHS mají zvýšený transfúzní práh pro substituci (Hb 90-100 g/l). I u pacientů s poruchami vědomí a demencí je důležitá adekvátní analgetická terapie. Bolest vede ke zhoršování stavu vědomí a naopak nevysvětlitelné příčiny zmatenosti u pacientů s předoperačně normálními kognitivními funkcemi mohou být způsobeny nedostatečnou analgezií. Nesteroidní antiflogistika by měla být užívána opatrně. Intramuskulárně a subkutánně podávané opioidy mohou být nestandardně absorbovány, stejně tak i reakce na ně může být neadekvátní. Starší pacienti mohou mít potíže s používáním samoobslužných dávkovacích systémů. Regionální techniky nebo krátkodobá infúze s opiáty v redukované – věku a stavu přizpůsobené dávce, spolu s adekvátní monitorací vitálních funkcí jsou nejvhodnějším způsobem kontroly bolesti. Psychiatrické konzilium má u neklidných a delirantních pacientů své opodstatnění až po vyloučení organických příčin

alterace stavu – abnormální hladiny iontů, glykémie, urémie, hypoxémie, hyperkapnie, hypovolémie, anémie, u traumatického crush syndromu, nediagnostikované akutní či chronické intracerebrální hematomy. Ke zklidnění jsou podávána typická (haloperidol) i atypická (tiapridal) neuroleptika.

 

Nutno dbát na energetický přísun – časné zahájení nejlépe perorální nutrice alespoň pomocí sippingu je žádoucí. Pokud není možné – pak enterální výživa sondová nebo parenterálně. Jakmile stav dovolí, obnovuje se chronická medikace. Do profylaxe TEN nepatří jen bandáž DK a antikoagulancia, ale též hydratace, fyzioterapie a časná mobilizace. Umožnění návštěv příbuzných a blízkých a nastavení normálních cirkadiánních rytmů zkracuje výrazně hospitalizaci.

 

Starší pacienti mají redukované funkční rezervy všech orgánových systémů a snížený terapeutický index anesteziologických intervencí. Tyto změny jsou variabilní a nepředvídatelné z důvodů vlivu prostředí, fyzické kondice a nediagnostikovaných onemocnění. Snížené funkční rezervy jsou často skryté a manifestují se při závažném stresu, který operační výkon a s ním spojená hospitalizace představují.

 

Nákazy vzniklé v souvislosti s hospitalizací, diagnostickými a léčebnými metodami mají obecně vzestupnou tendenci zvláště proto, že narůstá počet nemocných:

- s určitým stupněm imunosuprese (diabetici, onkologičtí nemocní, pacienti po transplantacích),

- vzrůstá výskyt bakteriálních kmenů rezistentních na ATB,

- vzrůstá frekvence plísňových a virových superinfekcí,

- nárůst invazivních vyšetřovacích metod,

- nárůst implantabilních léčebných pomůcek (stimulátory, stenty).

 

- významným způsobem zhoršují celkový stav nemocného,

- řešení jejich důsledků je velmi ekonomicky nákladné,

- léčba je obtížná, prognóza nejistá,

- způsobují opakované epidemiologické problémy,

- důsledným dodržováním hygienicko-epidemiologických opatření je možno jim předcházet.

 

- větší náchylnost z důvodu celkového oslabení organismu vlivem mnoha chronických chorob, genetických a exogenních faktorů,

- involuce imunitního systému,

- specifické orgánové změny s vyšší predispozicí k infekcím – oslabený kašlací reflex, oslabená samočistící funkce sliznice např. orofaryngu,

- ztráta bakteriostatických vlastností moči, nedokonalé vyprazdňování močového měchýře,

- divertikulóza střeva,

- změny zvyšují náchylnost, zhoršují průběh a prognózu.

 

 

- kontaminované vodovodní kohoutky (legionella),

- infikovaní či kolonizovaní zdravotníci a ostatní personál, nemocní, návštěvy.

- rukama ošetřujícího personálu,

- endogenního původu,

- kapénková infekce.

- multimorbidní starší pacient zatěžovaný mnoha diagnostickými a terapeutickými procesy.

- aseptické postupy,

- krátké ponechání implantovaných prostředků při diagnostice i terapii,

- pozor na fluktuaci zdravotníků – čím vyšší je počet dlouhodobě zapracovaných zdravotníků na daném pracovišti, tím nižší je výskyt nozokomiálních infekcí.

 

Infekce močového ústrojí představuje 40-45 % všech nozokomiálních infekcí, většinou po předchozím instrumentálním vyšetření, výkonem na močových cestách. Původci jsou bakterie z okolí uretry, perinea, konečníku. Zdrojem je personál při provádění průplachu či vypouštění sáčku. Bakteriurie či pyurie se vyskytuje prakticky vždy u katetrizace močového měchýře delší než 5 dní.

 

Preventivní opatření proti nozokomiálním močovým infekcím:

- zavádět močové katetry jen je-li to nezbytně nutné, NE PRO POHODLÍ PERSONÁLU!!!!!

- používání uzavřených systémů,

- aseptické postupy,

- rozpojování drenáží a manipulace s nimi s co nejnižší frekvencí a vždy za aseptických podmínek,

- odstranění katetrů ihned, jak to stav dovolí.

Dosud používané proplachy katetrů jednoznačně zvyšují riziko infekce!!!!

Riziko zvyšuje diabetes mellitus.

 

Specifickou komplikací je rozšíření infekce do periuretrálních tkání.

Diagnostika močových infekcí:

- kultivace moče – E. coli, Pseudomonas aeruginosa, Klebsiella, Proteus, enterokoky, Candida,

- před odběrem vzorku je vhodná výměna katetru (katetr je kolonizován a toto nemusí být původcem),

- může být více původců – opakovat odběr i v průběhu léčby.

 

Nozokomiální pneumonie představuje 15-20 % všech nozokomiálních infekcí. Prodlužuje významně hospitalizaci a zvyšuje náklady na léčbu. Způsobuje vyšší mortalitu než jiné nozokomiální infekce. Zdrojem je téměř vždy aspirace orofaryngeální flóry. Rizikovým faktorem aspirace jsou polykací obtíže, špatná hygiena dutiny ústní, zubní povlak. Rozlišujeme nejen nozokomiální pneumonii, ale také přímo pneumonii vzniklou v LDN. Nejzávažnější je pneumonie „ventilátorová“ – má vysokou úmrtnost, výskyt je podmíněn řadou nepříznivých faktorů:

- souběžně probíhající choroby,

- neadekvátní ATB terapie,

- zvláště nebezpečné patogeny – pseudomonas, acinetobacter.

 

Zásahy, které zvyšují pravděpodobnost kolonizace potenciálními patogeny

- Předchozí ATB terapie

- Kontaminace ventilátoru

- Snížená žaludeční kyselost

Zásahy usnadňující aspiraci orofaryngeální flóry do dolních cest dýchacích

- Intubace

- Snížená úroveň vědomí

- Přítomnost nazogastrické sondy

Zásahy snižující obranné mechanizmy dýchacího systému

- Chronická obstrukční plicní nemoc

- Vysoký věk

- Chirurgický výkon nad úrovní pupku.

 

Velmi efektivní prevence je přísná asepse ventilátoru a jeho vybavení!!!

 

- horečka,

- leukocytóza,

- purulentní sputum,

- RTG snímek,

- zvýšení nároků na potřebu kyslíku (nastavení ventilátoru),

- významné je zvýšení tepu nad 130/min – zvyšuje riziko mortality.

- i.v. aplikace širokospektrých ATB,

- po výsledku kultivace a citlivosti – ATB cílená,

- z hlediska prevence je vhodné očkování v LDN pneumokokovou vakcínou (ale je zde snížená účinnost u starých lidí!).

 

Rané infekce tvoří 20-30 % nozokomiálních infekcí (ne všechny jsou však evidovány). Původci pochází z vlastní flóry (např. pacemakery s preaxilární flórou nemocného), nemocniční flóry, z flóry operačního týmu. Rizikem vzniku jsou nedostatky chirurgických metod, souběžné choroby, špatné časování ATB profylaxe, zavedené drény, dlouhá hospitalizace, holení operačního pole v den před operačním výkonem, dlouhý operační výkon, ložisko infekce v těle pacienta (často neléčená močová infekce). Prevence spočívá v přeléčení infekčních ložisek před výkonem, profylakticé podání ATB, asepse na operačním sále. Velmi účinné se jeví seznamování ošetřovatelského týmu s výsledky mikrobiologického šetření! Důležitá preventivní opatření jsou též zásahy zlepšující odolnost nemocného, dodávka kyslíku, normotermie, normoglykémie.

 

- intravaskulární katetry představují obrovské riziko, zejména centrální žilní katetr,

- zdrojem infekce je kožní mikroflora podél zevního povrchu katetru, kontaminace distálního zakončení katetru při neaseptických manipulacích, kontaminace infuzátu,

- dalším rizikem jsou zavedené kardiostimulátory,

- nejčastější původci: epidermální stafylokoky, zlatý stafylokok (s narůstající rezistencí na methicilin), enterokoky s narůstající rezistencí na vankomycin, nozokomiální gramnegativní bakterie a kandidy.

 

Preventivní opatření

- edukace,

- výcvik na modelech.

- maximálně aseptický postup při zavedení,

- pečlivá dezinfekce kůže v místě vpichu,

- přednost přístupům na HK,

- použití centrálních katetrů zavedených z periferní žíly,

- punkce v. femoralis jen při absenci vhodnějších míst,

- rotace periferních katetrů po 72–96 hodinách,

- použití jednorázových mandrénů při invazivním monitorování.

- Užití katetrů se speciálně upraveným povrchem (antimikrobiální, antiseptický potah) při očekávané době zavedení nad 5 dní.

- Použití semitransparentního krytí místa vpichu.

- Tunelizované katetry, žilní porty při dlouhodobém užití.

 

Pro diagnózu infekce katetru provádíme dvojí odběr na hemokultivaci – z periferní žíly a z katetru. Prokáže-li se infekce katetru – indikace k jeho odstranění, lze provádět též terapii katetru – antibiotickou zátkou, pak ale i.v. léčba jde jiným katetrem (zejména u problematických zavádění centrálních katetrů, tunelizovaných katetrů a portů). Při závažné infekci místa vpichu se vždy katetr odstraňuje, někdy je nutná též excize zánětlivého ložiska. Riziko iatrogenní endokarditidy!

 

Nejzávažnější původci nozokomiálních infekcí u seniorů

5 % nozokomiálních infekcí je způsobeno patogeny velmi závažnými z hlediska tíže stavu nemocného, ale i z hlediska epidemiologického. Výskyt těchto patogenů vyžaduje přísná opatření ve spolupráci s mikrobiologickým střediskem a hygienikem.

Riziko představují nedisciplinované návštěvy, špatná hygiena rukou personálu ve spojení s užíváním ochranných rukavic (efekt přináší jen spojení obou), nebyl potvrzen význam ochranných plášťů. Nejčastější vektor přenosu – ruce personálu, méně nosičství bakterie u personálu, kontaminace z prostředí (rotavirové průjmy na oddělení s pacienty s poruchou kognitivních funkcí). Průkaz multirezistentních kmenů vede k okamžitému zavedení bariérových opatření:

- sledovat vývoj citlivosti na ATB,

- úzkostná hygiena rukou personálu, její monitorace,

- ATB léčba pod vedením mikrobiologického pracoviště, rotace ATB,

- nalézt všechny kolonizované pacienty a personál, přeléčit je,

- vyloučit přenos infekce nástroji a jinými předměty.

Mezi nejobávanější druhy patří Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA),

Vankomycin rezistentní enterokok (VRE). Pacienti musí mít vlastní prádlo, nádobí, teploměr, oxymetr, tonometr, telefon, infuzní stojan, po propuštění se provádí řádná dezinfekce celého pokoje.

 

Hematologické komplikace

Akutní krevní ztráta má významné sekundární projevy:

- cerebrální dysfunkce,

- zhoršení anginy pectoris,

- kardiální selhání,

- prerenální selhání ledvin,

- celkové zhoršení stavu,

- orgánové dekompenzace – ischémie – infarkt myokardu, ischemická cévní mozková příhoda.

Hemoterapie je indikována již při hodnotách 70-80 g/l hemoglobinu, pozor na objemové přetížení při aplikaci krevních derivátů.

 

Se zvyšujícím věkem narůstá aktivita prokoagulační a na stejné úrovni zůstává aktivita antikoagulační. Rizikem je cévní stěna ateroskleroticky změněná, přítomnost abnormálních protilátek v krvi, hyperkoagulační tendence díky oblenění krevního proudu. U seniorů je zvýšené riziko trombózy. Spontánní trombóza může být prvním projevem malignity v těle. DIC má spíše tendenci k hyperkoagulaci.

 

- hypokoagulační stavy – dekompenzace onemocnění jater, komplikace antikoagulační terapie, chyby v užívání preparátů event. lékové interakce,

- deficit vitaminu K,

- terapie Warfarinem,

- užívání nesteroidních analgetik, která často pacienti kombinují, jsou volně prodejná tedy dobře dostupná. Mají antiagregační efekt a také vliv na žaludeční sliznici.

 

Venózní TEN představuje jednu z nejčastějších příčin úmrtí u hospitalizovaných pacientů s omezenou pohyblivostí.

Doprovázející komplikace TEN:

- Plicní embolizace

- Plicní embolizace s následným postižením mozkové cirkulace

- Posttrombotický syndrom s chronickou venózní insuficiencí

- Otoky

- Poruchy trofiky, ulcerace

 

Úskalím při diagnostice je, že klinický obraz je maskován přítomností otoků, trofických změn a dalších chronických postižení DK. Dušnost a tachykardie může být přičítána kardiálnímu selhávání či chronickému plicnímu onemocnění. Limitace mají též doppler, hodnoty D-dimerů. Z klinického pohledu se používají pro diagnostiku zvolená schémata, která sledují více parametrů – známky hluboké žilní trombózy (otok, palpační bolest), srdeční frekvence vyšší než 100/min, imobilizace delší než 3 dny, embolie či trombóza v anamnéze, hemoptýza, malignita v léčení či v posledních 6 měsících, paliativní léčba.

 

Starší nemocní jsou obecně citlivější na změny teploty okolního prostředí a kombinace některých léků mohou tuto citlivost zvyšovat. Hypotermie a hypertermie zvyšují riziko úmrtí na souběžně probíhající choroby a naopak. Čím závažnější jsou konkomitantní choroby, tím je vyšší riziko úmrtí na hypotermii či hypertermii. Ve starším věku klesá produkce potu a pocení ochlazuje tělní povrch méně efektivně.

Vyšší okolní teplota zvyšuje nároky na prokrvení tělního povrchu, a tím narůstá srdeční výdej. Tedy zvýšená teplota a vlhkost okolí zhoršují příznaky srdečního selhání. Ve starším věku klesá schopnost vnímání chladu. Také klesá schopnost vyvolání svalového třesu a periferní vazokonstrikce. Díky úbytku svalové hmoty je třes též méně efektivní. Vlivem vyšších teplot vzniká hypertermie, ta může být spojena s vyčerpáním. Vlivem chladu mohou lokálně vznikat omrzliny, celkově hypotermie.

 

Hypotermie znamená pokles teploty tělesného jádra pod 35 °C (do 32 °C je mírná, do 28 °C střední a pod 28 °C těžká). Hypotermie primární je stav se zachovalou termoregulací, ale zevní vlivy přesáhnou její efektivitu – lavina, ledová voda. Hypotermie sekundární je stav, kdy termoregulace je ovlivněna – alkoholem, chronickým onemocněním, pak i mírné vlivy mohou vyvolat hypotermii. Prognosticky je horší.

 

- snížená fyzická aktivita, neadekvátní oblečení, imobilizace,

- demence, deprese,

- Parkinsonova choroba, CMP, intrakraniální krvácení, poranění páteře,

- systémové postižení – malnutrice, sepse, šokový stav, insuficience jaterní, ledvinná,

- konkomitantní terapie,

- endokrinní příčiny – hypotyreóza, hypoglykémie, adrenální insuficience,

- kožní postižení, popáleniny,

- chirurgická intervence v nedávné době,

- alkohol, antidepresiva, benzodiazepiny, myorelaxancia, opioidy, barbituráty.

 

Hypotermie výrazně zvyšuje mortalitu na kardiovaskulární a neurologické choroby. Projevuje se chladem končetin, břicha, zad, bledostí, v místech tlakového působení vzniká erytém, puchýřky, prokrvácené plochy, podkožní tkáň je edematózní tuhá, zvláště v obličeji, pozorujeme zvýšený svalový tonus, neurologické příznaky: zpomalená řeč, ospalost, zmatenost až kóma, mydriáza (rozšíření zornice), fokální postižení – křeče, obrny, ztráta citlivosti. Klesá dechová frekvence a produkce CO2, pod 24 °C jádra se dech zastavuje. Kardiovaskulární systém nejdříve reaguje tachykardií a zvýšením TK, později bradykardie, hypotenze, arytmie, fibrilace. Pacient umírá nejčastěji na maligní arytmii. Dochází k distenzi střevních kliček, mizí peristaltika. Při mohutné vazokonstrikci může být maskována hypovolémie, pak při ohřívání může dojít k šoku!

 

- Pozor, může být snadno přehlédnuta!!

- Měření teploty tělesného jádra – rektálně, ezofageálně.

- Hemokoncentrace, změny na EKG.

 

- Překlad na JIP,

- pomalá manipulace – pozor na arytmie,

- odstranit vlhké oblečení, osušit vlhkou pokožku, zamezit dalším ztrátám tepla,

- lokální aplikace tepla musí být obezřetná!! Pozor na popáleniny!

- podáváme fyziologický roztok 37-45 °C i.v.,

- Pozor na rychlé ohřívání – hrozí šokový stav!

- pasívní ohřívání – teplota místnosti nad 21 °C, přikrývky, izolační pomůcky,

- aktivní zevní ohřívání u pacientů s teplotou pod 30 °C – vdechování ohřátých par, laváže peritoneální či hrudní dutiny ohřátými roztoky, hemodialýza.

 

Maligní arytmie za nízké teploty jsou rezistentní na elektrické výboje a medikamenty.

Hyperglykémie je též způsobena inefektivitou inzulinu při nízké teplotě! Podání inzulinu má své indikace, hrozí hypoglykémie. Hypotermie může zastřít příznaky infektu, ve vysokém počtu nasedá na hypotermii sekundární bakteriální infekce.

Prognóza hypotermie může být dobrá, jsou známy případy úspěšného vyléčení i hluboce podchlazených lidí po desítkách minut v ledové vodě.

 

- Chránit před chladem a vlhkem venku nejlépe vícevrstevným oblečením, rukavicemi, ponožkami, pokrývkou hlavy.

- Teplota místnosti by neměla klesnout pod 18,3 °C.

- Adekvátní energetický přísun.

- Minimalizovat ztráty tělesného tepla.

- Při chirurgických výkonech dbát na teplotu operačního sálu, ohřívání vdechovaného vzduchu, používat vyhřívané roušky, podložky, oxygenace dostatečná.

 

Hypertermie znamená abnormální zvýšení tělesné teploty způsobené dysfunkcí termoregulačních mechanizmů. Stárnutí vede ke snížení efektivity termoregulace, mají snížený přísun tekutin, permanentní subklinická dehydratace starších lidí. Nemocnost a úmrtnost na mnoho chorob stoupá během letních veder.

 

- termoregulace je zachována, neobvykle vysoká zevní teplota, malý přísun tekutin a elektrolytů,

- nespecifické symptomy – slabost, únava, nauzea, zvracení, bolest hlavy, kolaps, šokový stav,

- obvykle TT nepřesahuje 40 °C,

- léčba – podání fyziologického roztoku i.v. (500 ml/hod), event. p.o. (iontové nápoje, voda se solí 2 lžičky/litr).

 

- hypertermie spojená s poruchou termoregulace, hrozí systémová zánětlivá odpověď, možnost multiorgánového selhání,

- vyvíjí se dny, většinou u málo mobilních pacientů s malým příjmem tekutin,

- rizikové faktory – nižší sociální úroveň, snížená soběstačnost, alkoholismus, doprovodné nemoci mentální i tělesné, některé léky,

- příznaky – TT nad 40 °C, mozková dysfunkce – delirium, záchvaty křečí, letargie, stupor, koma, bolest hlavy, závratě, slabost, dechové obtíže, nauzea, ztráta vědomí, suchá, horká kůže, ale i vlhká, opocená, chladná kůže, tachypnoe, tachykardie, ale i pomalý pulz, hypotenze,

- diagnostika: anamnéza, TT, EKG, laboratoř, proteinurie,

- léčba: - chlazení – aplikace ledu na krk, do axil a třísel, sprayování kůže, podávání chladných krystaloidů, chladná lázeň,

- prevence: edukace pečovatelů, režim během veder – prostředí, oblečení, tekutiny.