Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech

12.4.3 Spondylartritidy

12.4.3 Spondylartritidy
 
 
Ankylozující spondylartritida
Zánětlivé změny u spondylartritid postihují nejen periferní klouby, ale také páteř. Do okruhu spondylartritid řadíme ankylozující spondylitidu neboli Bechtěrevovu nemoc, psoriatickou artritidu, spondylartritidy při chronických nespecifických střevních zánětech a ještě několik vzácněji se vyskytujících nemocí.
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitis) je onemocněním především páteře. V případě rizomelické formy (rhizos = kořen) postihuje tzv. kořenové klouby, tedy ramena a kyčle. Postihne-li i klouby periferní (lokty, kolena a malé klouby končetin), jde o formu periferní. Jedná se o nebakteriální sterilní zánět meziobratlových kloubů a vazivového systému páteře. Tento zánět však často typicky vede ke zkostnatění (osifikaci) těchto struktur a tím k ztužení páteře a jejímu znehybnění. Toto ztuhnutí vede k více nebo méně těžkému omezení celkové pohyblivosti a především k omezení rozvíjení hrudníku a tím i k dechovým obtížím. Jsou-li zasaženy i periferní klouby, onemocnění se podobá revmatoidní artritidě a onemocnění výrazně zhoršuje.
Bechtěrevova nemoc postihuje více muže než ženy. Je to nemoc mladšího věku, příznaky se začínají hlásit nejčastěji kolem 18. roku života a onemocnění propuká do 30 let. Zpočátku se projevuje bolestmi v zádech a pocitem ztuhnutí. Postupně dochází k stále většímu omezení pohyblivosti zad (vázne předklon, úklony i rotace, pacient si nedosáhne na boty). Průběh nemoci je chronický, probíhá nenápadně a pozvolna, až je páteř více nebo méně neohebná.
Příčina této nemoci zcela známa není. Je však pozorována souvislost s tzv. znakem HLA B-27, jehož přítomnost na povrchu buněk patrně hraje významnou roli ve vzniku autoimunitní autoagresívní podstaty nemoci.
V rámci rentgenového vyšetření páteře nalézáme změny na křížokyčelním skloubení (tzv. sakroiliitida) a kostěná spojení mezi některými obratlovými těly, jež nazýváme syndezmofyty. Postižené úseky páteře nebo případně i celá páteř pak může na rentgenových snímcích vypadat jako „bambusová tyč“.
 
Reaktivní artritidy
V případě reaktivních artritid vzniká zánětlivý proces jako reakce imunitní soustavy na infekci.
Vyvolávajícím stimulem je infekce některým z tzv. artritogenních mikrobů. Patří k nim zejména salmonely, shigely a yersinie dále chamydie a některé bakterie vyvolávající průduškové a plicní nemoci (klebsiely, hemofily). Jedince, kteří s sebou životem nesou riziko abnormální imunitní odpovědi na mikrobiální infekce, a tedy kandidáty reaktivní artritidy umíme dnes do jisté míry rozpoznat podle určitých genetických znaků. Je to především znak zvaný HLA B-27, který signalizuje náklonnost svého nositele k onemocnění reaktivní artritidou. Ke vzniku nemoci tedy dochází, když se náhodně splní dvě hlavní podmínky – „vhodný” mikrob a „vhodný” jedinec, geneticky předurčený k abnormální imunitní odpovědi.
V klinickém obrazu reaktivní artritidy dominuje především postižením kloubů. Kloub začne bolet a zvyšuje se lokální teplota. Vedle kloubů mohou být současně postiženy i další tkáně a orgány. Šlachy a úpony svalů bolí, jsou palpačně bolestivé. Pacient má bolesti při došlapu, kulhá, nemůže plně hýbat některými klouby. Dalším postižením může být zánět oční duhovky (uveitis), který se projevuje bolestí v oku, začervenáním oka a mlhavým viděním.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše