Konzervativní léčba spočívá především v úpravě režimu a životního stylu. Doporučíme redukci hmotnosti. Omezíme přetěžování postiženého kloubu prací či sportem, event. jej odlehčíme použitím opěrných pomůcek (vycházková nebo francouzská hůl) či ortéz. Doporučíme preferovat sporty, kde nedochází k přetížení kloubů např. plavání, jízda na kole. Pohyb kloubu v odlehčení je nejvýznamnějším preventivním opatřením, které brání progresi artrózy. Pohyb v odlehčení umožňuje nasávání synoviální tekutiny a střídavý přiměřený tlak a odlehčení působí velmi příznivě na trofiku kloubní chrupavky.

Rehabilitace udržuje správnou rovnováhu svalových skupin v oblasti postiženého kloubu, omezuje rizika vzniku atrofie a kontraktur.

Fyzioterapie užívá především vodoléčbu, elektrické a magnetické pole, ultrazvuk a laser. Mezi fyzioterapii lze též zařadit rentgenové ozáření nízkou protizánětlivou dávkou, metodu, která je v posledních letech někdy opomíjena. Její efekt se dostavuje až po téměř 6 týdnech od její aplikace, ale je dlouhodobý.

Lázeňská rehabilitační léčba je sice velmi oblíbená, ale bude do budoucna určitým nadstandardem. Mimo výše uvedených metod rehabilitace a fyzioterapie umožňuje nastartovat změny v režimu vytrhnutím nemocného z jeho domácího a pracovního prostředí.

Cílem medikamentózní léčby je omezit symptomy postižení kloubů artrózou a to především bolest. Historicky byla užívána především analgetika neopioidní, kam patří paracetamol a různé kombinované preparáty. Stále častěji jsou užívaná opiodní analgetika, kam patří tramadol a v poslední době též kombinace tramadolu s paracetamolem (Zaldiar), která je výrazně účinnější. Přesto jsou stále nejužívanější nesteroidní antirevmatika. Jejich účinek je protizánětlivý i analgetický. Léčba je však pouze symptomatická, protože nesteroidní antirevmatika nezpomalují rentgenovou progresi osteoartrózy. Nejčastěji užívanými léky jsou ibuprofen (Ibuprofen, Brufen, Ibalgin), diclofenak (Diclofenac, Voltaren, Veral, Dolmina) a též do této skupiny řadíme salicyláty (Acylpirin, Aspirin). Tyto léky však vyvolávají řadu nežádoucích účinků, zejména tzv. nesteroidními antirevmatiky indukovanou gastropatii, proto je vhodné jejich podávání doplnit léky chránící žaludeční sliznici jako je omeprazol (Helicid, Apo-ome). Dáváme proto přednost šetrnějším lékům, tzv. COX-2 inhibitorům. Představitelem této skupiny je zejména meloxicam (Movalis, Melovis, Meloxicam).

Zcela novou a moderní skupinou jsou pomalu působící léky - SYSADOA (Symptomatic Slow Acting Drugs of Osteoarthritis), kterým se rovněž často a ne zcela správně říká chondroprotektiva. Jsou charakteristické pomalým nástupem účinku (obvykle až po 2 měsících léčby), ale dlouhodobým přetrváváním příznivého účinku. Dělí se na léky celkově a místně aplikované. Celkově se podávají glukosaminsulfát (Flexove, Gool, Dona) a chondroitinsulfát (Condrosulf).

Lokálně aplikované léky ve formě mastí a gelů nemají výraznější efekt a působí spíše derivačně a psychoterapeuticky.

Intraartikulárně podávané léky se aplikují do postiženého kloubu za přísně aseptických podmínek. Nejčastěji se aplikují léky, které působí protizánětlivě - steroidní antirevmatika. Jejich aplikace nesmí být příliš často opakována vzhledem ke katabolickému efektu (Diprophos, Depo-Medrol). Druhou skupinou léků jsou kauzálně působící deriváty kyseliny hyaluronové (Hyalgan, Suplasyn, Monovisc), které mají jak viskosuplementační tak nutriční efekt.