Teorie_osetrovatelstvi
7.3 Teorie a aplikace ošetřovatelského procesu
7.3 Teorie a aplikace ošetřovatelského procesu
Teorie ošetřovatelského procesu:
- vychází ze zvoleného teoretického modelu ošetřovatelství, který se stává podkladem pro jednotlivé fáze
ošetřovatelského procesu, zejména v oblasti zhodnocení nemocného.
Tak lze vycházet např.:
- z vyhledávání bio-psycho-sociálních a spirituálních potřeb člověka narušených nemocí, nebo v průběhu
onemocnění vzniklých - model Hendersonové,
onemocnění vzniklých - model Hendersonové,
- ze schopnosti adaptace nemocného - model Royové,
- ze schopnosti nemocného být soběstačným - model Oremové,
- ze schopnosti zajistit si určité aktivity denního života - model Rogersové atd.
Aplikace ošetřovatelského procesu vyžaduje odpovídající vzdělání a dovednosti sestry:
- interpersonální (komunikace, naslouchání, zájem a empatie, důvěra),
- technické (zručnosti při výkonech),
- intelektové (řešení problémů, kritické myšlení, schopnost vytvářet adekvátní úsudky).
Charakteristika ošetřovatelského procesu:
- otevřený, přizpůsobivý, dynamický,
- individuální přístup,
- plánovitý, cílený,
- přizpůsobivý k osobním potřebám pacienta/klienta,
- spolupráce sestry a pacienta/klienta při hledání společného řešení,
- interpersonální, cyklický,
- umožňuje zpětnou vazbu,
- obecně použitelný.
Význam ošetřovatelského procesu:
Pro pacienta:
- kvalitní plánovaná péče pro uspokojení potřeb jednotlivce, rodiny či společnosti,
- soustavná péče,
- účast pacienta na péči.
Pro sestru:
- důsledné a systematické ošetřovatelského vzdělání,
- uspokojení z práce,
- odborný růst,
- vyhýbání se rozporům se zákonem,
- splnění odborných ošetřovatelských norem, standardů,
- splnění norem akreditovaných nemocnic.
Fáze ošetřovatelského procesu:
1) zhodnocení nemocného
2) stanovení ošetřovatelské diagnózy
3) plánování ošetřovatelské péče
4) realizace
5) vyhodnocení
