Radiologie_a_nuklearni_medicina

1.3.1 Schopnost pronikat hmotou

1.3.1 Schopnost pronikat hmotou
 
 
RTG záření je velmi pronikavé elektromagnetické vlnění s dosahem několika desítek metrů. Proniká hmotou i vakuem, jeho intenzita slábne se čtvercem vzdálenosti od zdroje záření, šíří se přímočaře. Pronikavost záření závisí na velikosti napětí mezi anodou a katodou rentgenky. Podle jeho velikosti dělíme rentgenové záření na tvrdé (velmi pronikavé), jehož vlastnosti se blíží záření gama a měkké (méně pronikavé).  Při průchodu látkou se RTG záření pohlcuje. Pohlcování rentgenového záření různými materiály závisí na jejich protonovém čísle. Čím větší je protonové číslo atomů materiálu, tím víc tento materiál záření pohlcuje. Pohlcování rentgenového záření závisí též na tloušťce pohlcující vrstvy. Této vlastnosti se používá jak v medicíně při RTG vyšetřeních, tak i při průmyslovém využití – defektoskopii, která je založena na tom, že vnitřní vady znamenají změnu tloušťky pohlcující vrstvy a tím i změnu intenzity procházejícího rentgenového záření. Dále se setkáváme s rentgeny pro kontrolu zavazadel, zejména na letištích, které mají podobnou konstrukci jako defektoskopické přístroje. Tato vlastnost též pomáhá odhalovat padělky uměleckých předmětů, bez poškození obrazů zjišťovat použité malířské techniky a pátrat po historických souvislostech jejich tvorby. Tyto informace potřebují pro svou práci např. restaurátoři obrazů. Ti získávají pomocí rentgenového záření také potřebné informace o nitru opravovaných dřevěných soch.
RTG záření umožňuje s využitím moderní výpočetní techniky studovat též vnitřní strukturu nejrůznějších látek, počínaje jednoduchými anorganickými sloučeninami až po strukturu molekul DNA