Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-
2.1 Skiagrafie
2.1 Skiagrafie
Skiagrafie je pořizování snímků pomocí RTG záření. Při skiagrafii prochází z rentgenky emitované RTG záření vyšetřovanou oblastí na kazetu s rentgenovým filmem, u digitální radiografie na kazetu se speciální fólií nebo přímo na detektor. Dnes už většina pracovišť přechází a digitální provoz. Výhodou digitální radiografie proti klasickému snímkování je možnost dodatečné úpravy obrazu a archivace snímků v elektronické podobě s možností snímky snadno a velice rychle zasílat na ostatní oddělení i do jiných nemocnic. Pro přenos, archivaci a zpracování digitální obrazové dokumentace v medicíně se používá systém se zkratkou PACS (Picture Archiving and Communications Systems).
Pro skiagrafické snímkování využíváme RTG přístroj. Ten se skládá z několika částí, z nichž nejdůležitější jsou rentgenka, stojan a stůl. Rentgenka bývá nejčastěji namontována nahoře na svislém stojanu, který je upevněný na podlaze, lepší variantou je ale uchycení na stropním závěsu, což umožňuje snadnější přístup k pacientovi. Mezi rentgenkou a kazetou je posuvný stůl s pacientem pro vyšetření vleže. Pro snímkování vestoje, popř. vsedě, je rentgenka natočena horizontálně, protilehlá kazeta nebo detektor je na samostatném vertikálním stojanu, nazývaném vertigraf. Vestoje provádíme zejména snímkování plic a břicha. Snímky můžeme pořizovat i mimo RTG pracoviště, zejména na oddělení ARO a na jednotkách intenzivní péče. V těchto případech používáme mobilní RTG přístroj.
RTG záření vycházející při expozici z rentgenky je filtrováno a centrováno na kazetu či detektor. Vzniklý rentgenový obraz je dvourozměrný obraz trojrozměrného objektu a zároveň obraz sumační, protože záření absorbují veškeré procházející tkáně. Základním principem rentgenových vyšetřovacích metod je rozdílná absorpce záření v těle pacienta. RTG záření nejméně prochází kostmi, proto se na snímku zobrazí světleji než měkké tkáně, kterými RTG záření prochází snadno. Při skiagrafii se zhotovují ve většině případů snímky ve dvou projekcích (průmětech), nejčastěji v předozadní a bočné. Užití dvou projekcí je nutné pro poskytnutí informací o prostorovém uložení struktur a nalezení změn, které v jedné projekci nemusí být z důvodu sumace patrné.
Skiagrafie využíváme zejména k získávání snímků skeletu, hrudníku a břicha. Prosté snímky jsou ve většině případů první používanou zobrazovací metodou. Výhodou skiagramů (rentgenových snímků) je, že jsou trvalým dokladem zobrazené oblasti, nevýhodou to, že neslouží ke studiu funkce orgánů lidského těla.
Jedinou kontraindikací provedení je těhotenství, během něhož provádíme RTG vyšetření pouze v nejnutnějších případech. U žen ve fertilním věku provádíme plánovaná RTG vyšetření pouze v prvních 10 dnech menstruačního cyklu, kdy je možnost otěhotnění minimální.
Pro skiagrafické snímkování využíváme RTG přístroj. Ten se skládá z několika částí, z nichž nejdůležitější jsou rentgenka, stojan a stůl. Rentgenka bývá nejčastěji namontována nahoře na svislém stojanu, který je upevněný na podlaze, lepší variantou je ale uchycení na stropním závěsu, což umožňuje snadnější přístup k pacientovi. Mezi rentgenkou a kazetou je posuvný stůl s pacientem pro vyšetření vleže. Pro snímkování vestoje, popř. vsedě, je rentgenka natočena horizontálně, protilehlá kazeta nebo detektor je na samostatném vertikálním stojanu, nazývaném vertigraf. Vestoje provádíme zejména snímkování plic a břicha. Snímky můžeme pořizovat i mimo RTG pracoviště, zejména na oddělení ARO a na jednotkách intenzivní péče. V těchto případech používáme mobilní RTG přístroj.
RTG záření vycházející při expozici z rentgenky je filtrováno a centrováno na kazetu či detektor. Vzniklý rentgenový obraz je dvourozměrný obraz trojrozměrného objektu a zároveň obraz sumační, protože záření absorbují veškeré procházející tkáně. Základním principem rentgenových vyšetřovacích metod je rozdílná absorpce záření v těle pacienta. RTG záření nejméně prochází kostmi, proto se na snímku zobrazí světleji než měkké tkáně, kterými RTG záření prochází snadno. Při skiagrafii se zhotovují ve většině případů snímky ve dvou projekcích (průmětech), nejčastěji v předozadní a bočné. Užití dvou projekcí je nutné pro poskytnutí informací o prostorovém uložení struktur a nalezení změn, které v jedné projekci nemusí být z důvodu sumace patrné.
Skiagrafie využíváme zejména k získávání snímků skeletu, hrudníku a břicha. Prosté snímky jsou ve většině případů první používanou zobrazovací metodou. Výhodou skiagramů (rentgenových snímků) je, že jsou trvalým dokladem zobrazené oblasti, nevýhodou to, že neslouží ke studiu funkce orgánů lidského těla.
Jedinou kontraindikací provedení je těhotenství, během něhož provádíme RTG vyšetření pouze v nejnutnějších případech. U žen ve fertilním věku provádíme plánovaná RTG vyšetření pouze v prvních 10 dnech menstruačního cyklu, kdy je možnost otěhotnění minimální.
Obrázek č. 1 Skiagrafické pracoviště
Zdroj: propagační materiál Toshiba
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-