Radiologie_a_nuklearni_medicina

3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně

3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
 
 
Do gastrointestinálního traktu se dostávají baryové i jodové kontrastní látky
 
Do extracelulárních tekutin a cév se dostávají nefrotropní kontrastní látky, které jsou vylučovány ledvinami. Tento typ kontrastních látek je velmi vhodný pro RTG diagnostiku urogenitálního traktu. Protože ledvinami protéká asi čtvrtina minutového objemu krve, je jejich vylučování z organismu velice rychlé. Během dvou hodin po podání se u normálně fungujících ledvin vyloučí více než 90 procent podané látky do moči. Obecně můžeme říci, že veškeré kontrastní látky, které jsou v současnosti používány v radiologii, jsou vylučovány z organismu ledvinami, to znamená, že každé vyšetření s použitím kontrastní látky zvyšuje nároky na funkci ledvin. Jedná se především o vodné jodové kontrastní látky, které používáme při angiografii, urografii a kontrastním CT vyšetření. Do této skupiny patří i paramagnetické MR kontrastní látky a ultrazvukové kontrastní látky. Ideální nefrotropní kontrastní látka by měla umožňovat velký kontrast zobrazení, nepoškozovat fyziologické funkce a rychle se vylučovat ledvinami.
 
Do hepatocytů včetně žluči se deponují hepatotropní kontrastní látky, jsou tedy vylučovány játry a žlučí. Dříve se tyto kontrastní látky používaly pro cholangiografii, dnes se už v RTG diagnostice nepoužívají. Svůj význam však znovu našly u superparamagnetických kontrastních látek užívaných v magnetické rezonanci.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše