Radiologie_a_nuklearni_medicina

4.1 Přehled vyšetřovacích metod

4.1 Přehled vyšetřovacích metod
 
 
Kost může být postižena patologickým procesem buď jako samostatný orgán nebo se v kostře odrážejí odchylky jiných orgánů či tkání. Proto jsou klinické indikace k vyšetřování kostí a kloubů široké. Základem kostní rentgenové diagnostiky vždy byl a zůstane nativní rentgenový snímek. Nízká cena a přijatelná radiační zátěž z něj činí důležitý nástroj kontroly zejména posttraumatických a pooperačních stavů skeletu. V posledních desetiletích velkého významu dosáhly jiné metody, které mohou zobrazit synovii, chrupavku, vaz, úpony svalů, kostní dřeň i okolní měkké tkáně. Jedná se zejména o ultrasonografii a magnetickou rezonanci. Především na radiologovi je, aby navržená vhodná kombinace těchto zobrazovacích metod správně odpověděla na dotazy klinického lékaře. Pro správnou a časnou diagnostiku poruch muskuloskeletálního systému je třeba využívat správný vyšetřovací algoritmus a výsledky zobrazovacích metod srovnávat s klinickými a laboratorními údaji o pacientovi. Při nejasných nálezech a podezření na závažný patologický nález je nutné provést kostní biopsii a histologické vyšetření.