Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-
12.6.2 Vedlejší účinky záření – akutní
12.6.2 Vedlejší účinky záření – akutní
Kůže
Kožní změnou 1. stupně je erytém, 2. stupně je radiodermatitis bullosa, po které mohou vznikat jizvy a 3. stupně radiodermatitis necrotica, ke které by již nemělo dojít. Na vzniku kožních změn se podílí kromě ozařovacích podmínek také typ kůže, lokalizace a používání některých léků.
Štítnice
Po záření vzniká akutní thyreoiditis s následnou hypofunkcí.
Oči
Na spojivkách vzniká zánět konjuktivitis. Poškození rohovky může být přechodné po 30 Gy/3 týdny nebo trvalé po 50 Gy/5týdnů. Na rohovce se tvoří vředy, které prorůstají cévami, a rohovka ztrácí průhlednost.
Uši
Na zevním uchu může vzniknout bolestivý zánět chrupavky - perichonditida. Ve středním uchu se může objevit otok s bolestmi a poruchami sluchu. Ve vnitřním uchu reakce nebývá.
Dutina ústní a nosní
V 1. stupni dochází pouze k zčervenání a edému, ve 2. stupni se objevuje exudativní mukositida s fibrinovými povlaky. Při 3. stupni vznikají vředy, což je nepřípustná reakce. Před ozářením je nutné odstranit všechny zbytky kořenů, zuby vykažené s periapikálním nálezem. Menší kazy u zubů jinak zdravých se ošetří a zaplní.
Po léčbě zářením jsou možné jen konzervativní práce, extrakce je možné provádět jen v případě nezbytí, a to za krytí antibiotiky. Větší chirurgické výkony by měly být prováděny aspoň 2 roky od ukončení léčby zářením.
Hrtan
Při ozařování hrtanu rovněž dochází k polykacím obtížím, navíc dochází k zastření hlasu v důsledku otoku hlasivek. Perichondritida je dnes už vzácná a u operovaných nemocných jí lze předejít tím, že s léčbou zářením se vyčká až do úplného zhojení pooperačních změn.
Terapie: Reparil, antibiotika, léky podporující prokrvení tkání, inhalace solí, Panthenol, analgetika a další. V případě potřeby ozařování přerušit do zklidnění reakce. Jen vzácně je nutná tracheostomie.
Jícen
Reakce jsou různě intensivní od mírné dysfagie až k závažným polykacím potížím obtížím případně s teplotami.
Plíce, pleura
Největší citlivost k záření je na periferii plic, kde vzniká zánět plic - poiradiační pneumonitis. Objevuje se při dávce od 30 Gy výše. K zhoršení reakce dochází při současné léčbě cytostatiky, např. Bleomycin, při plicních chorobách, vysokém věku a po operacích hrudníku.
Srdce
Udávají se změny tepu, změny na EKG a někdy až exsudativní perikarditida. Toleranční dávka je 45 Gy při frakcionovaném ozáření.
Žaludek a duodenum
Jde o nejcitlivější část zažívacího traktu. Pacient ztrácí velmi rychle chuť k jídlu, má nauseu nebo i zvrací a má bolesti. Dochází k překrvení sliznice s tvorbou pablán a vředů.
Tenké a tlusté střevo, konečník
Citlivost k ozáření klesá od tenkého střeva směrem ke konečníku. Působením na hladké svalstvo střev se zrychluje peristaltika. Mění se střevní flora a dochází k poruše vstřebávání živin. Poirradiační enterocolitis se projevuje nauseou, nadýmáním, křečemi, hlenovitými až krvavými průjmy.
Játra
Po ozáření jsou zejména poškozeny centrální žíly v jaterních lobulech, což se projevuje ztrátou chuti k jídlu, nauseou až zvracením. V laboratorních hodnotách dochází ke zvýšení jaterních testů.
Ledviny
Dochází k prosáknutí parenchymu ledviny s oligurií až anurií. Není doporučováno více než 20 Gy/5 týdnů. Močovody jsou rezistentní.
Močový měchýř
K ozáření je celkem rezistentní. Poiradiační cystitida se projevuje častým močením s pálením a křečemi. Někdy dochází i k retenci moče s nutností cévky.
Mužské pohlavní orgány
Po celkové dávce 2,5 Gy aplikované frakcionovaně nastává přechodná sterilita na 1-3 roky. Po celkové dávce 5–6 Gy se objevuje trvalá sterilita. Vyřazení hormonální činnosti nastává až při vysokých dávkách.
Ženské pohlavní orgány
Po celkové dávce 1,7 Gy aplikované frakcionovaně nastává dočasná sterilita. Po dávce 6–13 Gy je trvalá sterilita a již je ovlivněna i hormonální činnost. Čím je žena mladší, tím vyšší kastrační dávka musí být dodána.
Mozek
Tolerance mozku je 50 Gy aplikovaných frakcionovaně. Hned od začátku ozařování nasazujeme kortikoidy, aby se předešlo otoku mozku s bolestmi hlavy, zvracením a křečemi. Kortikoidy podáváme ještě po ukončení radiace v sestupných dávkách. Pro zamezení vzniku žaludečního vředu přidáváme antacida.
Mícha
Tolerance míchy se zvyšuje od krční oblasti přes hrudní až k bederní. Záleží také na délce ozářeného úseku míchy. Orientačně lze uvést dávku 45 Gy při frakcionovaném ozáření 10 cm míchy. Přechodná poirradiační myelitida je charakterizovaná příznaky velmi nepříjemných, krátce trvajících pocitů elektrického výboje jdoucí buď do trupu anebo do končetin při ohnutí šíje.
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-