Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

2.4 Výchovné cíle

2.4 Výchovné cíle
 
  
Výchovně vzdělávací cíl je považován za perspektivu, určitý ideál, který pedagog vytyčuje a ke kterému se také snaží v průběhu výchovného působení dospět:
- cíl je ideální zobrazení předpokládaných výsledků,
- konkretizací výchovného cíle je výchovný obsah,
- cíl a obsah se realizují ve složkách výchovy,
- těmto složkám patří složka rozumová, mravní, tělesná, pracovní a estetická.
 
Vývoj výchovného cíle a obsahu:
1. Prvobytně pospolná společnost – výchova u primitivních lidí:
- na tomto stupni vývoje se rozvíjí především složka tělesná, která umožňuje přežití člověka v tvrdých životních podmínkách,
- tělesná složka umožňovala člověku obstarat si obživu, ale tomu silnějšímu přežít v bitkách, bojích s nepřátelskými kmeny nebo zvířaty,
- s rozvojem pracovní aktivity, s kterou souvisela výroba pracovních a válečnických nástrojů, ale také zkrášlování obydlí - rozvíjí se složka pracovní,
- když pracoval rukama, musel o tom přemýšlet - rozvoj stránky rozumové, která se dále zdokonalovala užíváním řeči, čím více mluvil, tím více přemýšlel,
- z různých archeologických vykopávek, z maleb, nástrojů, šperků se dokladuje rozvoj estetické složky,
- hovoří se i o rozvoji počátků složky etické - úcta ke starším rodu, uctívání hrdinství různých statečných činů,
- šlo o období počátků společnosti a již se zde uplatňuje všech pět složek výchovy.

2. Starověk – starověké Řecko
Athény
- složitější demografické složení obyvatel,
- vedle svobodných bohatých vrstev, vrstva svobodných řemeslníků, zemědělců a nesvobodných (otroci),
- ti, kteří měli dostatek peněz, byla pro ně důležitá kalokagathia - harmonie tělesná a duševní,
- majetnější vrstvy měli čas a prostor pro rozvoj stránky rozumové, mravní, tělesné (sportovní aktivity), estetické,
- mimo pracovní všechny, ta se rozvíjela u vrstev chudších a nesvobodných.

Sparta
- zde zhruba 90% lidí tvořilo původní porobené obyvatelstvo, kteří byli otroci (nezbývalo jim než pracovat), nebo lidé svobodní, ale z chudších vrstev - zde rozvoj jen pracovní složky,
- 10% bohatých, kteří dobyli Spartu a potřebovali si nad původním obyvatelstvem udržet moc, stále s někým bojovali,
- důraz kladen na rozvoj tělesné zdatnosti, aby úspěšně obstáli v boji,
- etická (morální) složka ve smyslu opěvování hrdinských činů a statečnosti, což je motivovalo k boji,
- přes Homérovy spisy i rozvoj stránky estetické.

3. Starověký Řím
- republikánské období - cílem většiny lidí je být řečníkem  (rétor) důležitá složka rozumová, mravní, estetická,
- kultem i zde je postava - rozvoj tělesné stránky,
- v období císařského Říma, touha být úředníkem - důraz na rozumovou složku a tělesnou složku pro bojovníky, aby udrželi moc.

4. Křesťanství
- rané křesťanství - do popředí vystupují křesťanské ctnosti a těmi dílčími cíli jsou pokora, trpělivost, láska k bližnímu, odříkání pozemského, které je spojeno s materiálním odříkáním a povznesení se k bohu,
- jak se dostává do středověku je jednotlivými vrstvami přetvářena, podle toho, aby z ní měli hlavně užitek,
- dochází k degradaci křesťanské složky.
 
5. Středověk
- výchova církevních hodnostářů zaměřená hlavně na stránku mravní, jejíž náplní bylo náboženství, ale také stránka rozumová - výuka v klášterních školách bylo tzv. sedmero svobodných umění, k tomu patřila např. gramatika, aritmetika, muzika, geometrie atd.,
- málokterý panovník byl vzdělaný, rozum zajišťovali církevní hodnostáři,
- kláštery množství vzdělaných - rozvoj estetické stránky,
- středověká a světská šlechta (především muži)rozvoj tělesné stránky, aby obstáli v boji, ale také při lovu a různých turnajích,
- výjimka Karel IV. (vzdělaný),
- ženy, šlechtičny se věnovaly estetické stránce, vedeny k poslušnosti vůči mužům, církvi, křesťanských ctností a desateru - mravní složka,
- zemědělci, řemeslníci, nevolníci - chudá pracovní vrstva - především složka mravní (prostřednictvím náboženství) a pracovní.
 
6. Renesance a humanismus
- kulturní epocha, návrat k antické kultuře, ale při uctívání křesťanských ctností
- zaměřena na návrat k člověku, na vše co je na Zemi krásné,
- období renesance a humanismu se zdůrazňuje tělesnou složku, estetickou, rozumovou, mravní a pracovní,
- pracovní ve smyslu pragmatickém - co děláme má nám přinášet užitek - učit se to, co je potřebné,
- představitel J. A. Komenský zdůrazňuje tři cíle:
a) vzdělání - dosáhnu tehdy když poznám sebe a svět,
b) mravnost - mravním se stávám, když sebe dokáži ovládnout,
c) zbožnost - dosáhnu tehdy, když se dokáži povznést k Bohu.
- už v předškolním věku kladl důraz na všech pěti složek výchovy,
- byl nejen humanistický myslitel, ale do vědomí se zapsal i jako církevní reformátor, představitel jednoty bratrské,
- reformátoři kladli důraz na vzdělání,
-16. století Martin Luther - reformátoři kladli důraz, že cílem výchovy by měla být národní škola v národním jazyce,
- zpřístupnit školu všem sociálním vrstvám a oběma pohlavím,
- obě iniciativy dlouho v praxi nevydržely - nedomluvili se ve světě vzdělanců, latina, slabší vrstvy potřebovaly děti doma na výpomoc.
 
7. Osvícenství
- 17.-18. století, období, kdy dochází ke změně v hodnotových prioritách,
-  důraz kladen na rozumovou složku,
-  člověk hodně poznával, jak ve složce geografické, přírodních věd, vesmírných nálezů,
-  a tím, že měl tolik úspěchů v poznání, trochu zpyšněl a myslel si, že vše může poznat svým rozumem tzv. osvítit - proto osvícenství,
-  představitel 17. století Anglie - John Locke, filosof, lékař, vychovatel v rodině šlechtice,
-  J. Locke tvrdí, že cílem výchovy je připravit mladíka na gentlemana,
-  kladl důraz i na stránku rozumovou a mravní, je důležitější pro něj zformovat člověka než učence,
-  dále důraz na tělesnou složku,
-  důležité pro něj i to, aby se člověk dokázal uživit rukama - ušlechtilému řemeslu (zlatotepectví, zahradničení).
 
J. J. Röusseau -18. století Francie, osvícenec
- duchovní otec francouzské revoluce - proslavil se myšlenkami volnost, rovnost, bratrství,
- zdůrazňuje ve výchově svobodu - cílem výchovy je svobodný člověk,
- svoboda je pro něj nade vše, kdyby jí měl ztratit, tak raději zemře,
- konec 18. století a začátek 19. století - ještě stále období osvícenství - zakládání výchovných ústavů,
- představitel J. B. Bassedow - zakladatel výchovného ústavu pro děti měšťanů s celodenní péčí (internátní) s cílem připravit spokojené a prakticky zaměřené   lidi,
- důraz na rozvoj všech pěti složek výchovy,
- dalším představitelem F. Fröbel - zakladatel 1. mateřských škol v Německu (dětských zahrádek),
- první školka vznikla proto, že chtěl ukázat maminkám, jak vhodně zaměstnávat děti a jak si s nimi mohou hrát,
-  z poradny postupně vznikaly mateřské školky.
 
8. 19. století  
Švýcarsko 19. století - J. H. Pestalozzi
- tvrdil, že cílem výchovy je harmonický rozvoj sil a vloh - rozvíjet to co mám s přirozeným předpokladem,
- zakládá výchovné ústavy nejprve pro sirotky a chudé děti,
- těm se věnoval s manželkou (vedení domácnosti, malého hospodářství), přinášel dětem základní informace a učil je číst a psát,
- snaží se rozvinout hlavu, srdce, ruku,
- na hrobě má nápis - nic pro sebe, ale pro druhé.
- zavedl metodiky čtení, psaní, počítání - elementární výchova,
- na sklonku života zakládal ústavy pro budoucí učitele.
 
Německo 19. století - J. F. Herbart
- stál u zrodu pedagogiky jako vědy,
- pedagogika se vyčlenila z filosofie spolu se sociologií a psychologií,
- považuje za nejdůležitější ve výchově ctnost - mravní oblast,
- každé vyučování, rozvíjení rozumové stránky by mělo rozvíjet i stránku mravní,
- rozvoj mravní stránky není možný u člověka s nízkou inteligencí,
- člověku s nízkým IQ nelze vysvětlit co by měl upřednostňovat.

Adolf Diesterweg
- vysokoškolský učitel, věnoval se didaktice - teorii vyučování, cílem výchovy by měla být samostatnost a vlastní činnost - podněcovat lidi  k učení, vést je k tomu, aby se chtěli vzdělávat,
- člověk není na světě proto aby pasivně přihlížel a trpěl, ale aby chtěl a jednal.

Rusko přelom 19. – 20. století  L. N. Tolstoj
- spisovatel, zabýval se také výchovou, zřídil v Jasné Poljaně školu, kde také vyučoval,
- ovlivněn myšlenkami Rousseau - cílem je svobodný člověk a učil děti, co sám uměl - učil je psát, vyjadřovat se pomocí písemného projevu - rozvoj estetické složky,
- sám autorem čítanek a slabikářů,
- do dneška se vzor této školy udržel i v západním světě, jako svobodné školy Tolstého - alternativní způsob výuky.

A. S. Makarenko  - tvrdá kázeň a řád
- převýchovné ústavy, kde vedl a pracoval s mladými provinilci - mladí otrlí lidé,
- kladl důraz, že cílem výchovy má být charakter,
- pohyboval se v mravní oblasti i pracovní složce,
- byl lidský člověk - snažil se s novým chovancem, aby mu nikdo nepřipomínal starou minulost.

Čechy - G. A. Lindner
- je považován v literatuře za 2. největšího pedagoga po Komenském (opatrně s tímto názorem),
- zasloužil se, že pedagogika měla svou katedru na Karlově univerzitě a o povznesení učitelského vzdělávání,
- považoval za cíl výchovy ctnost a mravní charakter,
- důležitou složkou mravní výchova - hlavně náboženství, opora mravnosti pro člověka.
 
 
Současné cíle výchovy
- je jakási kalokagathia - usilujeme o harmonii tělesné a duševní,
- jde o to, aby v tomto ideálu byly zastoupeny všechny složky výchovy,
- ve škole se upřednostňuje složka rozumová a dále pracovní podle zaměření školy,
- v dnešní době zaostává složka mravní a estetická, kde záleží na každém z nás, jak dokážeme nejen něco hezkého vytvořit, ale i na tom, jak si dokážeme přizpůsobit prostřední okolo sebe,
- myšlenka J. Deweye ovlivnila pragmatickou filosofii - cílem výchovy je růst a vývoj člověka, jak v intelektuální tak v morální oblasti a dále hovoří o výstavbě a formování svobodného a silného charakteru.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše