Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi
6.9 Dokumentace edukačního procesu
6.9 Dokumentace edukačního procesu
Dokumentace je součástí edukačního procesu. Poskytuje záznam o plánované a vykonané edukaci pacienta a také o jejich výstupech. Záznam by měl obsahovat: čeho pacient dosáhl, reakce pacienta/klienta na edukaci. Přesná a srozumitelná dokumentace podporuje a zaručuje kontinuitu vzdělávání. Informuje ostatní členy zdravotnického týmu o edukačním procesu, reakci na něj, udává, co má být ještě provedeno. Zaručuje, že nedochází k duplicitě. Přesná dokumentace chrání členy zdravotnického týmu, slouží k autoevaluaci pracoviště v oblasti edukace, k výzkumu, k formulaci standardů pracoviště aj. Výchova a vzdělávání představují významný způsob zlepšování kvality života člověka, jsou nezbytné pro pacientovo budoucí zdraví, neodmyslitelnou součástí léčby a péče. Patří mezi významné samostatné funkce ošetřovatelství. Důležitá je pro sebehodnocení sestry, pro prestiž profese. S jakým efektem bude edukace pacientů/klientů a rodinných příslušníků (laických pečovatelů) probíhat, záleží na naší profesionalitě.
Příprava sestry k edukaci
- zjistí si informace o edukantovi (věk, pohlaví, vzdělání, sociální zázemí, úroveň dosavadních vědomostí a dovedností v dané problematice, zjistí jeho hodnotový systém, schopnost učit se - smyslová a mentální postižení…),
- u cizinců zjistí, jak se s ním domluví (tlumočník, komunikační karty…),
- zjistí momentální stav pacienta (bere ohled na únavu, bolest, nepohodu),
- upřesní si edukační záměr,
- stanoví si cíle edukace ve spolupráci s klientem,
- zvolí vhodné metody výuky (kombinace),
- připraví prostředí a pomůcky,
- zvolí vhodnou dobu, předem ji sdělí pacientovi, aby se mohl připravit,
- v úvodu sdělí, jak dlouho bude trvat,
- využívá efektivně čas, je-li to možné, provádí alespoň část výuky ve skupinách, zaměří se na motivaci a posilování sebedůvěry edukanta,
- sleduje zpětnou vazbu,
- edukace musí být jednotná,
- zhodnocení - dosažení cíle hodnotí s pacientem (ocení snahu),
- dle potřeby navrhne pacientovi reedukaci,
- provede záznam o edukaci do dokumentace (rozsah, průběh, dosažená úroveň, návrh na další postup),
- není stanoven cíl výuky (očekávání klienta se liší od představy sestry, cíl sestry je nereálný),
- sestra nevzbudí zájem klienta (je nutné začít s materiálem, který považuje nemocný za nejdůležitější) - pacient nemá motivaci, nevidí smysl počínání, nepřijal svou situaci,
- výuka je neplánovaná, opakovaná, duplicitní (víc sester, různé způsoby),
- pacient není dopředu o edukaci informován, sestra přijde neplánovaně,
- neschopnost zvolit si vhodný čas (informace nejsou podány tehdy, kdy je chce klient slyšet),
- přetížení pacienta informacemi (u náročnějších témat podávat informace v několika fázích),
- sestra se nepřesvědčí, že klient informace pochopil,
- sestra zasahuje do autonomie nemocného (přehlíží právo rozhodnout se jinak),
- sestra není vnímavá ke známkám nepohody (únava, bolest…),
- neschopnost pracovat s danou situací (sestra nemůže edukovat klienta, má-li k němu negativní vztah),
- sestra používá hodně medicínských termínů, kterým klient nerozumí,
- vázne komunikace v ošetřovatelském týmu, nedostatečná dokumentace (nejednota),
- sestra nevyhodnotí pacienta - čeho dosáhl, ocenění, pochvala, zvláště u dětí,
- nedostatek času ze strany sestry.
Edukační plán se uskutečňuje v etapách. Vždy je nutné s pacientem naplánovat obsah a délku trvání edukace (kolikrát) atd. Edukace v ošetřovatelství svým způsobem předává a odevzdává konkrétní informace. Tento proces probíhá ve specificky, dle situace připraveném prostředí v rámci vzájemné interakce sestry a pacienta. Edukační prostředí, je místo, kde se edukace uskutečňuje. Správné osvětlení, teplota, bezhlučnost, to vše napomáhá kladnému výsledku edukace. Samozřejmostí by mělo být zajištění intimity pacienta. Jazyk edukace musí být jednoduchý, srozumitelný, přiměřený vzdělání a intelektu nemocného. Edukovat musíme od základního k podrobnému a od jednoduchého ke složitému. Edukace musí být názorná. Využíváme modelových situací, máme snahu provázet informace s vlastní zkušeností pacienta. Individualizujeme přístup, rozsah a intenzitu. Stanovujeme krátkodobé cíle, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že jich pacient dosáhne. Při nesplnění cílů může dojít k negaci až zavržení celé léčby. Edukátor s pacientem nacvičuje konkrétní dovednosti, tzn. nacvičování situací, aktivní spoluúčast nemocného, opakování dovedností.
K základním pravidlům patří jednoduchost, aby takové úrovni komunikace lidé rozuměli. Nezbytné při každé edukaci stejně tak, jako při každém kontaktu s lidmi je opakování. Je známo, že bez rozdílu intelektu si lidé pamatují 2-3 informace. Dále si zapamatují informace, které jim byly sděleny na začátku rozhovoru a ty, které jim byly několikrát opakovány a řečeny s důrazem. Informace audiovizuální anebo písemné by měli používat nejčastěji. Zde se uplatňují především metody tištěného slova, jako jsou leták, článek, brožura, časopis, kniha. Tyto informace je nutno doplnit i o ústní. Především je nutno dát pacientům prostor pro umožnění dotazů (Závodná, 2005). Informace, které pacientovi doporučují provést změny v dosavadním způsobu života, se ne vždy setkávají s pochopením a vstřícností.
Edukační aktivity však mají své meze. K obtížným věkovým skupinám patří předškolní děti, adolescenti, ale i starší občané se zaběhnutým způsobem života. Dalším z pravidel je citlivost. Každý zdravotnický pracovník by měl odhadnout emociální stav lidí, jejich duševní úroveň a informovanost. Schopnost přijímat nové informace může být u nemocných částečně snížena jejich změněnou psychikou, která často souvisí s vlastním onemocněním nebo bolestí. Velký význam má verbální komunikace, úroveň vzdělání a poměrů, ze kterých lidé pochází. Možnost poučení jedinců je snížena tehdy, pokud odmítají spolupráci. Zkušení instruktoři pokládají motivaci za předpoklad úspěšného učení. Je pro ně největším úkolem přimět posluchače, aby chtěli získat a vhodně použít co nejvíce nových informací. Předpokladem účinné edukace je motivace. Vnitřní motivace vyplývá z osobnostních rysů, vůle. Je podmíněna znalostmi a zkušenostmi klienta. Vnější motivace je odměna, nátlak, hrozba.
K dosažení edukačních cílů je nutné, aby:
- klient cítil podporu a pochopení ze strany sestry - vidí v ní spojence,
- klient chtěl převzít potřebné informace (motivace),
- byla upravena jeho mylná přesvědčení,
- klient a jeho rodina chápali podstatu nemoci či léčby,
- klient a jeho rodina chápali svou roli (co od nich očekává).
Požadavky na sestru v roli edukátorky:
- dobré teoretické znalosti a praktické dovednosti,
- empatie, snaha a ochota klientovi pomoci,
- dobré verbální a nonverbální komunikační schopnosti,
- zájem o klienta,
- navázání kontaktu a důvěry s klientem,
- získání klienta pro spolupráci – motivace.
Realizace edukace:
- během hospitalizace (např. komplexní léčebné a edukační kurzy nebo individuální edukace),
- ambulantně (individuální nebo skupinová edukace, např. denní stacionář),
- během návštěv v rodinách (individuální nebo skupinová edukace),
- při rekondičních pobytech (individuální nebo skupinová edukace),
- v lázních (individuální nebo skupinová edukace),
- telefonicky, příp. přes skype, telemost apod.