Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
14.5.7 Rodinné právo
14.5.7 Rodinné právo
Nový občanský zákoník zrušil zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.), kodex práva rodinného, a tím i odvětví rodinného práva. Jeho právní úprava je nyní součástí přímo občanského zákoníku, který tuto problematiku upravuje ve své druhé části.
Občanský zákoník předně neuvádí principy a ani rysy rodinného práva. Podřizuje rodinně- právní vztahy obecným principů soukromého práva. Tím se do značné míry stírá specifický charakter rodinněprávních vztahů. Občanský zákoník pouze uvádí, že rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany (§ 3, odst. 2).
Dále si uvedeme hlavní změny, které do oblasti rodinného práva nová právní úprava přináší.
Manželství
Zavádí se právo manželů na to, aby znali stav příjmů a jmění druhého manžela a i uvažované studijní, pracovní a obdobné záměry druhého manžela. Takové informace jsou nyní soudně vymahatelné. Praktičnost takové právní úpravy však zřejmě nastane až v případném před rozvodovém řízení.
Zákon dále ukládá manželům, aby při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brali zřetel na zájmy rodiny, druhého manžela a nezletilých dětí.
Zákon řeší i situaci, kdy při vyřizování běžných záležitostí rodiny jeden z manželů jedná v rozporu s druhým manželem. V takovém případě se druhý z manželů může zbavit případných následků takového jednání tím, že osobě, vůči níž takové jednání manžela směřuje, předem sdělí, že s takovým jednáním nesouhlasí. Tím se tento manžel vyvazuje z případných závazků takto vzniklých.
Větší právní ochranu poskytuje nová právní úprava obvyklému vybavení rodinné domácnosti. Tím se rozumí soubor movitých věcí, které souží k běžným nezbytným rodinným potřebám. Tento soubor věcí používá zvýšené právní ochrany. Ta spočívá v možnosti jednoho z manželů dovolat se zpětně neplatnosti jednání druhého manžela, jímž s některou z takových věcí naložil bez souhlasu druhého manžela. Cílem této právní úpravy je zajistit, aby rodina nezůstala bez základních materiálních podmínek pro své fungování.
Zákon dále věnuje zvýšenou ochranu zajištění podmínek bydlení rodiny ve vlastním domě nebo v bytě, je-li tento ve výlučném vlastnictví jen jednoho z manželů (např. měl-li ho ve vlastnictví již před svatbou nebo ho zdědil nebo dostal darem). V takovém případě se omezuje právo tohoto manžela s domem nebo bytem libovolně nakládat, pokud v něm bydlí jeho rodina. Zákon takovému vlastníku ukládá zdržet se všeho, co může bydlení rodiny ohrozit nebo znemožnit. Nemůže tedy dům či byt bez souhlasu druhého manžela zcizit (prodat, darovat) nebo zatížit právem třetích osob (pronajmout, zřídit k nim věcné břemeno apod.) Druhý z manželů by se v takovém případě mohl u soudu domáhat neplatnosti takového jednání.
Pokud jde o samotné uzavření manželství, pak toto se uzavírá kladnou odpovědí na otázku oddávajícího snoubencům, zda spolu chtějí vstoupit do manželství. Přitom za kladnou odpověď se považuje nejen výslovné ano, ale i jakékoliv jiné vyjádření nebo chování, za kterého je souhlas nepochybný (např. výrazné kývání hlavou).
Pokud by došlo k uzavření manželství pod nátlakem (např. vyhrožování, násilí apod.) nebo v důsledku omylu, může se ten z manželů, který jednal pod nátlakem nebo v omylu, obrátil na soud, aby prohlásil manželství za neplatné.
Dále platí, že žádný ze snoubenců nemůže uzavřít manželství, pokud trvá jiné jeho manželství (např. v cizině).
Pokud jde o rovnocennost občanského a církevního sňatku, tak ta platí i nadále. Přitom byl-li uzavřen občanský sňatek, lze posléze absolvovat i náboženské svatební obřady. Ty však již nemají žádné právní důsledky. Naopak to však nejde. Tedy byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze již absolvovat občanský obřad.
Pokrevní sňatky mezi příbuznými jsou zakázané. To se netýká sňatku bratrance a sestřenice. Zákaz sňatku platí však i pro osvojence a osvojitele, poručníky či pěstouny s dětmi, které jím byly svěřeny do péče, a ani si nelze vzít např. sestru, kterou rodiče snoubence osvojili.
Nový občanský zákoník obnovuje bývalý rodinně právní vztah sešvagření. Ten vzniká uzavřením manželství s příbuzným druhého manžela, a to ve shodné linii a shodném stupni, jaké je jeho příbuzenství v rodině druhého manžela.
Sešvagření uzavřením manželství vzniká a s jeho zánikem zaniká. To neplatí, zaniklo-li manželství smrtí jednoho z manželů.
Zákon nově zavádí pojem rodinný závod. Jedná se o novou formu rodinného podnikání. Jedná se závod, ve kterém pracují členové rodiny. Dosud takové případy byly řešeny cestou různých právnických forem obchodních společností, nejčastěji společností s ručením omezeným. To je možné i nadále, ale není to nezbytné.
Členové rodinného závodu mají právo společně rozhodovat o zásadních otázkách ohledně rodinného závodu, a to na základě většiny. Podílejí na zisku a majetku, přičemž výše jejich podílů je dána množstvím a druhem vykonané práce.
Děti
V nové právní úpravě je možno vysledovat odklon od dosavadní, v podstatě plné závislosti dětí na rodičích. Je možno konstatovat, že osobnost dítěte již není brána jako jakési nerozumné čekatelství na zletilost, ale jako osobnost, která se postupně vyvíjí a získává rozumové a rozhodovací schopnosti.
Tzv. svéprávnosti (dříve způsobilost k právním úkonům) je možno nabýt zletilostí. Té se však nově nenabývá zlomově dosažením věku 18 let, ale postupně. Lze ji za splnění zákonných předpokladů získat i před dosažením 18. roku věku. Stane se tak dvěma možnými způsoby:
a) uzavřením manželství
b) emancipací nezletilého. K té dochází na základě rozhodnutí soudu, který rozhodne na návrh za podmínky, že nezletilý navrhovatel, který dosáhl věku minimálně 16 let, osvědčí, že je schopen sám se živit a obstarávat si své záležitosti. Druhou podmínkou je, že s tím vysloví souhlas jeho zákonný zástupce. Přitom platí, že případný nesouhlas zákonného zástupce může soud svým rozhodnutím překonat.
Emancipaci je však možno získat i opačným postupem, tedy na návrh zákonného zástupce, pokud s tím nezletilý souhlasí.
Pokud jde o již uvedený postupný rozvoj samostatnosti dítěte, pak rodič nebo zákonný zástupce může udělit nezletilému (bez plné svéprávnosti) souhlas k určitému jednání. Potom může nezletilý v mezích tohoto souhlasu jednat samostatně. Jednou daný souhlas je možno následně omezit nebo odvolat.
Co se týče jednání rodičů ve věcech nezletilých dětí, pak je třeba, aby oba jednali ve shodě. Je-li však jednání rodičů v dané věci rozdílné, nepřihlíží se k projevu vůle žádného z nich a v zásadních otázkách rozhodne soud. To však neplatí v případě, kdy jeden z rodičů jedná v dané záležitosti sám a druhý mlčí, např. proto, že o situaci neví. V takovém případě postačí jednání jednoho z rodičů. Je tím pragmaticky reagováno na stav rozvodovosti v naší společnosti, popř. na situaci, kdy rodiče nežijí dlouhodobě ve společné domácnosti.
Zákon přináší převratnou novinku do oblasti podnikání dětí. Rodič nebo její zákonný zástupce může na základě rozhodnutí soudu dát souhlas nezletilému k výkonu určité podnikatelské činnosti nebo jiné obdobné nezávislé výdělečné činnosti. V takovém případě pak nezletilý je oprávněn ke všem úkonům spojeným s takovou činností samostatně.
Ohledně závislé činnosti (práce v zaměstnaneckém poměru) však zůstává dosavadní právní úprava. Dětská práce je u nás zakázána a pouze nezletilý starší 15 let se může zavázat k výkonu závislé činnosti za předpokladu, že má ukončenou povinnou základní školní docházku.
Ke změnám dochází i v právní úpravě integrity člověka. Zákon posiluje práva dítěte v této oblasti. Umožňuje udělit souhlas i nezletilými osobami, bez plné svéprávnosti, k zásahu na jejich těle, odpovídá-li to jejich rozumové vyspělosti a nezanechává-li to trvalé následky (dítě si např. může nechat udělat piercing, ale ne tetování). Věková hranice pro takové samostatné rozhodování je 14 let. Při kolizi mezi vůlí nezletilého (staršího 14 let) a vůlí zákonného zástupce rozhodne soud.
Na vůli nezletilého staršího 14 let je třeba také brát zřetel v případě, kdy nezletilý vážně odporuje lékařskému zákroku, i když se zákonem souhlasí jeho rodič nebo zákonný zástupce. V takovém případě lze zákrok provést jen na základě přivolení soudu.
Obdobná situace je i v opačném případě, kdy naopak zákonný zástupce nezletilého dítěte nesouhlasí se zákrokem, který si dítě přeje. Zákrok je možno provést opět jen s přivolením soudu.
Rodiče jsou povinni při rozhodování o zájmech dítěte poskytnout mu potřebné informace v takovém rozsahu, aby si dítě mohlo vytvořit svůj vlastní názor, a tento názor dítěte staršího 12 let promítnout do svého rozhodování ve věcech dítěte (např. při rozhodování o dalším vzdělávání dítěte apod.).
Také soudy jsou povinny v případě rozvodového řízení rodičů a rozhodování o svěření dítěte do výchovy po rozvodu poskytnout dítěti staršímu 12 let potřebné informace a vzít v úvahu názory dítěte. Avšak i u dítěte mladšího 12 let se soud musí pokusit zjistit jeho názor, a to i za pomoci specialistů (psychologové, znalci, opatrovníci apod.).
Výživné
V oblasti právní úpravy výživného k zásadním změnám nedochází, přesto zde některé změny nalezneme. Nadále tedy existují tyto druhy vyživovacích povinností:
a) vyživovací povinnost mezi manžely za trvání manželství
b) vyživovací povinnost vůči rozvedenému manželovi
c) vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi
d) vyživovací povinnost mezi potomky a dalšími předky
e) vyživovací povinnost vůči neprovdané matce.
K nejvýznamnějším změnám dochází v případě vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely. Zákon zde rozlišuje dvě roviny výživného:
1) výživné při nezpůsobilosti rozvedeného manžela sám se živit
2) výživné při způsobení újmy rozvodem
ad 1) Výživné při nezpůsobilosti sám se živit
Zde zákon přináší čtyři podmínky pro možnost uplatňovat tuto vyživovací povinnost:
a) neschopnost rozvedeného manžela se sám živit musí mít svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Např. v důsledku dlouhodobé péče o děti manželka ztratila kontakt se svou bývalou profesí, a proto nemůže najít uplatnění.
b) zda manžel žádající plnění vyživovací povinnosti opravdu usiluje o nalezení vlastního zaměstnání po rozvodu;
c) zda se rozvedený manžel uplatňující nárok na výživné podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost;
d) zda se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželovi nebo osobě jemu blízké jednání, které má povahu trestného činu.
ad 2) Výživné při způsobení újmy rozvodem
Zde se výživné má stát jakousi nápravou újmy způsobené rozvodem. Ten z manželů, který převážně nezapříčinil rozvrat manželství nebo s rozvodem nesouhlasil a byla mu způsobena rozvodem závažná újma, může požádat o určení vyživovací povinnosti soudem, a to v takovém rozsahu, aby životní úroveň obou manželů po rozvodu byla přibližně stejná. Takové výživné je však omezeno na dobu přiměřenou poměrům, nejdéle však na dobu tří let od rozvodu manželství.
Ke změnám dochází i v právní úpravě v případě vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi. Nově nezletilé dítě nemá nárok na výživné, pokud má vlastní majetek a výnos z něho postačí k jeho výživě, či má vlastní výdělečnou činnost s obdobným výnosem.
Dále je zde změna v oblasti sankčního ustanovení pro případ, kdy rodič odmítá předložit soudu v řízení o stanovení výše výživného listiny prokazující jeho příjmy. Dosavadní vyměřovací základ pro výpočet výživného byl 12,7 násobek životního minima. Nově je tento vyměřovací základ stanoven na 25 násobek životního minima.
Určování otcovství
Vedle dosavadních způsobů určování otcovství zákon uvádí i další nový způsob jeho určení, a to na základě prohlášení manžela (i bývalého), že není otcem dítěte, zatímco jiný muž prohlásí, že je otcem dítěte, pak se má za to, že tento je otcem dítěte za podmínky, že se k oběma prohlášením připojí i matka dítěte. Návrh na určení otcovství je možno v tomto případě podat nejpozději do uplynutí jednoho roku od narození dítěte. K takovému určení otcovství však nemůže dojít dříve, než nabude právní moci rozsudek o rozvodu manželství s bývalým manželem.
Zákon přináší změny i do oblasti právní úpravy umělého oplodnění. Narodí-li se takto dítě neprovdané ženě, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.
Změny nová právní úprava přináší i do možnosti popření otcovství. Jednak řízení o určení a i o popření otcovství se nově řídí jiným předpisem, než je občanský soudní řád. Tímto předpisem je zákon o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 292/2013 Sb.). Jednak se prodlužuje doba, do kdy může být podán návrh soudu na popření otcovství. Tato doba je nyní šest let od narození dítěte. Popřít otcovství manžela může i matka dítěte. Zmeškání lhůty pro popření otcovství může však soud prominout, vyžaduje-li to zájem dítěte či veřejný pořádek.
Osvojení
Podle nové právní úpravy se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Tedy vidíme, že osvojit lze jakoukoliv osobu, nejen nezletilé dítě, jak tomu bylo doposud.
Pokud došlo k osvojení nezletilé osoby, nepovažuje nová právní úprava tuto situaci za náhradní rodinnou výchovu, jak tomu bylo dosud, ale za formu rodičovství.
Pokud jde o podmínky osvojení, pak i zde nalézáme určité změny. Nadále platí, že mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl. Ten by neměl být menší než 16 let.
Nově se zavádí povinnost soudu zkoumat, zda nebude v důsledku osvojení konfliktní vztah mezi přirozeným dítětem osvojitele (je-li zde takové) a osvojovaným dítětem.
Při řízení o osvojení se bere do úvahy i názor osvojeného dítěte, je-li starší 12 let. I před dosažením věku 12 let soud musí zjistit názor osvojovaného (je-li to možné) a brát na něj zřetel. Má-li být osvojitelem rodič jiných dětí, musí soud znát i názor těchto dětí osvojitele (je-li to možné).
I nadále platí, že podmínkou pro osvojení je souhlas obou rodičů osvojence. Avšak zákon uvádí výjimku z této podmínky, pokud se např. takový rodič zdržuje na neznámém místě.
I nadále souhlasu rodiče s osvojením dítěte není třeba, pokud o dítě nejeví zjevně zájem, a to po dobu minimálně 3 měsíce.
Nedojde-li k osvojení do doby šesti let od udělení souhlasu s osvojením, pak tento souhlas pozbude účinnosti. Může však být vydán znovu. Souhlas je možno i odvolat.
Souhlas s osvojením dítěte nemůže dát rodič mladší šestnácti let.
Nově zákon ukládá osvojiteli povinnost informovat dítě o tom, že bylo osvojeno, a to nejpozději do doby zahájení jeho školní docházky.
Pokud jde o možnost osvojení zletilé osoby, pak se tak může stát dvěma formami:
a) osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého
Jedná se o situaci, kdy mezi osvojencem a osvojitelem již existuje pouto, které vzniklo v době nezletilosti osvojovaného anebo má být tak vyjádřen rodinný vztah k dítěti manžela.
b) osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého
Mělo by se jednat o velmi výjimečnou situaci, která nesmí být na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo osvojovaného. Přitom osvojenci a ani jeho potomkům nevzniká v důsledku osvojení příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv a i opačně ani osvojitel nenabývá žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům.
Osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. I zletilý osvojenec dědí po osvojiteli v první dědické skupině dědiců.