Metodicky_manual
8.2 Druhá fáze ošetřovatelského procesu – diagnostika
8.2 Druhá fáze ošetřovatelského procesu – diagnostika
Diagnóza je analyticko-syntetický proces. Diagnostický proces má tyto fáze:
Zpracování údajů – interpretace shromážděných dat. Má tyto fáze:
a) uspořádání údajů
b) porovnání údajů se standardy
c) seskupení údajů
d) zjištění mezer a rozporů.
V podmínkách urgentní medicíny je tato fáze odlišná z důvodu kritického stavu a omezeného časového prostoru. Od lékařské diagnózy se odvíjí i terapie na zvládnutí urgentního postižení a minimalizování druhotných komplikací. V tomto kroku může sestra/záchranář stanovit sesterskou diagnózu jako reakci na aktuální nebo potenciální problém pacienta/ky.
Formulování ošetřovatelských diagnóz
- v tomto konečném stadiu sestra formuluje příčinné vztahy mezi zdravotními problémy a faktory, které je ovlivňují
Forma ošetřovatelské diagnózy:
- Termíny popisující problém (P) - tato složka se týká označení nebo názvu diagnostické kategorie, je popisem pacientova individuálního, rodinného nebo komunitního zdravotního problému, který vyžaduje ošetřovatelskou péči
- Etiologie problému (E) - nebo jiných ovlivňujících faktorů, tato složka identifikuje jednu nebo více možných příčin zdravotního problému a dává směr nezbytné sesterské léčbě
- Charakteristiky pro seskupování znaků a symptomů (S) - určující charakteristiky poskytují informace nezbytné pro stanovení diagnostické kategorie
Psaní diagnostického závěru
- Dvousložková ošetřovatelská diagnóza: P+E (problém + etiologie)
- třísložková ošetřovatelská diagnóza: P+E+S (problém + etiologie + symptomy).
Charakteristika diagnostického závěru
- diagnostický závěr je jasný a stručný
- je specifický a zaměřený na pacienta
- vztahuje se na jeden problém pacienta
- je přesný
- vychází ze spolehlivých a podstatných posuzovacích údajů.