Komunikace

26 Paradigmata a principy v životě společnosti determinují lidskou komunikaci

26 Paradigmata a principy v životě společnosti determinují lidskou komunikaci
 
 
 
Slovo paradigma pochází z řečtiny a znamená model, teorii, vnímání něčeho, výklad, předpoklad nebo rámec vztahů. Obrazně řečeno, je to způsob, jakým „vidíme“ svět ve smyslu chápání, porozumění a interpretace. Teoretické paradigma je znalost. Každý z nás má v hlavě několik paradigmat. Tyto jsou rozděleny do dvou hlavních kategorií:
1.  Paradigma toho, jaké věci jsou - to jsou - tzv. r e á l i e
2.  Paradigma toho, jaké by měly věci být - to jsou - h o d n o t y
 
Paradigma můžeme pro názornost nazvat mapou. Co v tom případě můžeme od této mapy očekávat? Co znamená vlastně tato mapa? Mapa není nikdy přesná kopie přírody, ale aspekt místa. Není-li mapa správná, ale my vynaložíme úsilí a píli, zabýváme se svým chováním, popřípadě úsilí zdvojnásobíme, tak se rychleji dostaneme na místo určení, které nemusí být tím pravým místem. Jsme-li pozitivní, potom budeme klidnější a spokojenější, jsme-li kdekoliv (náhoda neexistuje). Základní problém není v chování, ani v postoji, ale v tom, že nemáme správnou mapu. Naše paradigma nás zavedlo jinam, než jsme chtěli.
 
Náš postoj a naše chování musí být v souladu s naším vnímáním. Čím více si uvědomujeme svá paradigmata (mapy) a míru, kterou nás ovlivňují, tím více můžeme za ně převzít odpovědnost.
 
To, co vidíme, čeho si všímáme, co prožíváme, to tvoří náš hologram života. My jsme tvůrci svého hologramu. Nikdo jiný. Proto ani nevidíme v okolí to, co v nás není. Např. do svahu s kvetoucími stromy vystupuje vnímající poeta nebo obchodník s realitami. Každý vnímá něco jiného. Svět je takový, jak jsme podmíněni ho vidět. Jiné přirovnání hovoří o úhlu pohledu: „Dva muži mřížemi vězení hleděli, jeden bláto viděl, druhý jak hvězdy padaly“. Tedy zdrojem našeho chování a myšlení je způsob, jak věci vidíme (COVEY, 1994).
 
Vše okolo nás – rodina, škola, přátelé, pracovní prostředí, kolegové a partneři utváří sociální paradigma a tím ovlivňují naše vlastní mapy, které nás vedou životem. Aniž si to uvědomujeme, velmi nás determinují a podmiňují. Často se stává, že naše postoje a chování nejsou v souladu s naším vnímáním a tím nejsou v souladu s vnitřním paradigmatem. Vznikají rozpory, konflikty a stresové situace.
Sladíme-li naše postoje a chování s naším vnímáním, dojde k regeneraci ve vztahu k sobě samému (tj. ve vztahu primárním) a tím i ve všech ostatních vztazích, které jsou „zrcadlem“ tohoto prioritního vztahu. Ano, ve všech (STANĚK, BRZOBOHATÁ, 2006).
 
Paradigma je neoddělitelné od charakteru. Bytí v lidském rozměru je „vidění“ toho, co můžeme vidět a to nám zároveň říká, jací jsme.
 
Každý z nás má sklon domnívat se, že je objektivní, že věci jsou takové, jaké je vidí, že svět je takový, jaký je, proto ho i takový vidí. Ale to není pravda. Nevidíme svět takový, jaký je, ale jakými jsme my, jak jsme podmíněni ho vidět. Když popisujeme slovy, co vidíme, ve skutečnosti popisujeme své vjemy, sebe a svá paradigmata. Důležité je být otevřeni vůči vjemům jiných lidí, umět jim naslouchat a získat tak mnohem širší obraz. (Jedním z předpokladů profesionality sestry je její míra empatie).
 
Literatura:
COVEY, S.R. 1994. Sedm návyků vůdčích osobností. Praha: Pragma, 1994. 329 s. ISBN 80-85213-41-9.
DEIKE, BEGG. 2008. Synchronicita. Brno: Emitos, 2008. 116 s. ISBN 978-80-87171-01-1.
KUHN, T. S. 1997. Struktura vědeckých revolucí. Praha: Oikoymenh, 1997. 206 s. ISBN 80-86005-54-2.
STANĚK, J. 2005. Falzifikace a falzifikátoři českých dějin. Brno: Agape, 2005. 145 s. ISBN 80-239-4413-4.
STANĚK, J., BRZOBOHATÁ, J. 2006. Svatý grál a současnost. In Phoenix. ISSN 1214-1984, 2006, roč. 4, č. 6.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše