Obecna_a_vyvojova_psychologie
1.6.4 Subjektivní prožívání emocí
1.6.4 Subjektivní prožívání emocí
Jak jsme již uvedli, sestává prožitek z několika komponent. Věnujme se ještě otázce kognitivního ohodnocení podnětů při vzniku emoce. Jako dobrý úvod pro porozumění této otázce nám poslouží pojetí M. Hoffmana (1986). Tento autor rozlišuje tři komplexní způsoby zpracovávání informací, na základě kterých vznikají emocionální reakce.
1) Přímá emocionální reakce na fyzické či senzorické aspekty podnětu
Sem patří například nepodmíněné reflexy. Organismus je zřejmě biologicky naprogramován k selekci informací, které jsou relevantní pro přežití. Děti se tak například rozpláčí, jestliže se jim před očima začne něco nečekaně rychle zvětšovat, slyší-li pláč druhých dětí nebo jsou-li omezované ve spontánní aktivitě. Patří sem ale i některé podmíněné reflexy. Děti se například naučí emocionálně reagovat na slova nebo na smyslu prosté slabiky, které byly asociovány s elektrickými rankami.
2) Emocionální reakce založená na srovnání fyzických či senzorických aspektů podnětu s jeho mentální representací či schématem
Od chvíle, kdy si dítě začíná uvědomovat, že objekt nepřestává existovat ani poté, co zmizí z jeho zorného pole, vzniká nový modus aktivizace emocí, který spočívá ve srovnání senzorických vlastností objektu s jeho paměťovou representací (schématem). Jestliže je s podnětem asociována emoce, může aktivizace schématu vést zpětně ke vzniku emoce. Schéma je tzv. emocionálně nabité).
Malé dítě se například usmívá, když vidí, že se z dálky blíží osoba, která je oblečená jako jeho maminka. Když však pozná, že nejde o matku, je smutné a někdy se i rozpláče. Aktivizace schématu matky tedy evokovala kladnou emoci, která je součástí schématu.
3) Emocionální reakce na význam podnětu, přesahující jeho fyzikální či senzorické aspekty (jeho příčiny, důsledky, implikace pro naše „JÁ“)
Sem Hoffman řadí například kategorizaci. Kategorizace může vznikat na základě abstrahování vlastností společných celé množině objektů a událostí. Jestliže má určitý člověk spojené negativní emoce s kategorií „fašista“, bude pravděpodobně pociťovat negativní emoce ke každému novému člověku, o kterém se dozví, že byl nebo je členem této politické strany.
Mezi další procesy patří atribuce příčin: Pociťujeme různé emoce lidem, kteří jsou si sami příčinou svého neštěstí než k lidem, kteří za své neštěstí nemohou. Podobně tomu vedou ke vzniku emocí například i procesy srovnání se standardy. Prožíváme značně odlišné emoce, jestliže můžeme úspěch v soutěži s ostatními připsat sobě než protekci.