Odborna_latinska_terminologie
11.1 Předpony ad-, a-
11.1 Předpony ad-, a-
Ad označuje směr k něčemu. Do češtiny je většinou překládána jako při-.
ad + dūcere (vést, táhnout): addūcere – přivést. Od toho např. adductor – sval přitahovač
ad + vocāre (volat): advocāre – přivolat. Od toho např. adovkát, tj. ten, kdo byl přivolaný pomáhat jedné straně soudu.
Někdy se hláska d v předložce ad přizpůsobuje prvnímu písmenu slova, s nímž se předložka spojuje:
ad + trahere (táhnout): attrahere – přitáhnout. Od toho např. atraktivní – přitažlivý
ad + parāre (připravovat, chystat): apparāre – přichystat. Od toho např. aparát – přístroj
ad + simulāre (napodobit): assimilāre – připodobnit, přizpůsobit. Od toho např. asimilace – přizpůsobení.
ad + celer (rychlý): accelerātiō – zrychlení (akcelerace)
ad + ferre (nést): afferre – přinést, přivést
A označuje směr od něčeho. Pokud se spojuje se slovem začínajícím samohláskou, má tvar ab-, také před některým souhláskami se mění na ab nebo abs-.
ā + dūcere (vést, táhnout): abdūcere – odvést, odáhnout. Od toho např. abductor – sval odtahovač.
ā + tenēre (držet): abstinēre – držet se dál od něčeho, zdržovat se něčeho. Od toho např. abstinēntia – zdrženlivost, odříkání.
V některých slovech především řeckého původu označuje předpona a- nebo an- zápor, opak, nepřítomnost něčeho. V tomto případě se nejedná o latinskou předložku, ale o řeckou částici, která sama o sobě jako předložka neexistuje, tzv. alfa prīvātīvum:
apnoe – zástava dechu
anaemia – chudokrevnost
arytmie – porucha rytmu, nepravidelný rytmus
amnésie – ztráta paměti