Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie
3.2 Příčiny vzniku nádorů
3.2 Příčiny vzniku nádorů
Jak jsme uvedli výše, ke vzniku nádorové buňky je nutná změna genetického materiálu, dochází ke vzniku onkogenu.
Tento proces může mít řadu příčin,(hovoříme o karcinogenech) mezi které řadíme řadu faktorů. Karcinogenem míníme faktor, který je schopný vyvolat trvalé genetické změny v buňce. Karcinogeny jsou nejdůležitějšími příčinami vzniku nádorů. Dělíme je na chemické, fyzikální (záření) a infekční. Společné mají právě to, že jsou s to vyvolat v buňce trvalé genetické změny. Jejich předpokladem je v případě fyzikálních a chemických karcinogenů přímé poškození buněčné genetické hmoty, v případě virových karcinogenů vnesení cizorodé genetické informace do buňky. Karcinogeny se liší nejen svou povahou, ale i specifičností účinku. Viry se zdají být nejspecifičtější. Pokud jsou karcinogenní, vyvolávají nádorové bujení jen jednoho či několika málo typů v určitých tkáních.
Fyzikální vlivy – Mezi ně řadíme ultrafialové záření (odpovědná za vznik kožních nádorů). Pronikavá radiace (vyšší výskyt nádorů u populace v Hirošimě a Nagasaki po výbuších atomových pum). Korpuskulární záření alfa (nádory plic u horníků v uranových dolech). Žádná studie zatím neprokázala vliv elektromagnetických vln o frekvencích používaných například při radiolokaci, či v mobilních telefonech na zvýšení výskytu malignit.
Chemické vlivy – sem můžeme řadit řadu chemických sloučenin. U některých předpoklad, že se podílejí na vzniku nádorů, vychází z údajů o postižení pracovníků, kteří s daným preparátem přišli do styku. Sem patří například nádory močového měchýře u nemocných, kteří v chemickém průmyslu dlouhodobě přicházeli do styku s aromatickými uhlovodíky. Stejně tak byl zaznamenán významně vyšší výskyt nádorů plic po expozici mikrovlákny asbestu při jeho zpracování. Můžeme sem zahrnout i vyšší výskyt nádorů plic, ale i řady jiných nádorů u kuřáků (na podkladě inhalace aromatických uhlovodíků v tabákovém kouři). Zřejmě sem patří i vyšší výskyt nádorů tam, kde vodní zdroje obsahují vysokou koncentraci dusičnanů.
Faktory obsažené v naší stravě- jde o chemické látky, které jsou přímo součástí potravy. Musíme si uvědomit, že i při velice střídmém způsobu života sní dospělý jedince za rok kolem jedné tuny potravin. Ta obsahuje celou řadu známých i neznámých látek. Mezi potenciální karcinogeny patří například alkohol (vyšší výskyt nádorů slinivky břišní u alkoholiků) Stravovací zvyklosti stojí zřejmě za statisticky vyšším výskytem nádorů jícnu a žaludku u Japonců. Naopak populace v Evropě a Spojených státech je zatížena vyšším výskytem nádorů tlustého střeva. Známým kancerogenem je aflatoxin produkovaný plísněmi. (Nejde o ušlechtilé plísně používané při výrobě některých sýrů)
Infekce
Sem patří jednoznačně infekce některými viry, především humánními papilomaviry (HPV viry). Jde o DNA viry, které jsou schopné měnit genetickou výbavu postižených buněk. Stojí za vznikem řady nádorů, především karcinomů čípku hrdla děložního a análního karcinomu. Infekce papilomaviry odpovídá i za jiné malignity, zřejmě i za některé nádory hlavy a krku.
Vyšší výskyt nádorů jater je popsán u nemocných, kteří onemocní hepatitidou typu C.
Při poruchách imunity, či při úplném zhroucení imunitní odpovědi na podkladě infekce HIV viry (virus humánní imunodeficience, nezaměňovat s HPV viry!) jsou popsány některé jinak neobvyklé typy nádorových onemocnění (Kaposiho sarkom).
Kromě tak zvaných onkogenních virů mohou za vznikem nádorů stát i jiné vzácnější chronické infekce. Jde například o nádory močového měchýře u postižení měchýře a močových cest parazity. V Evropě se spíše setkáme s nádory, které vznikly v píštělích při chronické aktinomykóze.
Dědičnost
Změna genomu, kdy v populaci je dalším generacím předáván gen podmiňující vznik nádorového onemocnění stojí za řadou onemocnění. V tom případě hovoříme o monogenním podkladě onemocnění. U těchto onemocnění se obvykle daří současnými metodami identifikovat gen, který je odpovědný za vznik nádoru. Dědičnost stojí i za některými, dalším generacím předávanými nádory, u nichž je vznik nádoru podmíněn změnou kódování ve větším počtu genů. Zde je laboratorní genetická diagnostika složitější a je mnohdy zatím neúspěšná.
Obecně se udává, že geneticky je podmíněn vznik přibližně 5-10 % všech nádorů. U těchto onemocnění nacházíme familiární výskyt nádorů. Například děd zemřel na nádor prostaty, v současnosti trpí tímto nádorem i otec. Je vysoce pravděpodobné, že tímto nádorem onemocní i syn. Tyto nádory propukají u osob v podstatně nižším věku, než je průměrný věk vzniku daného typu nádoru v populaci.
Například geneticky podmíněné nádory prsu vznikají u žen pod 40 let věku.
U některých geneticky podmíněných onemocnění jsme v současnosti schopni identifikovat gen odpovědný za vznik nádoru. Patří sem například onemocnění familiární polypózou tlustého střeva (FAP). Jde o poměrně vzácné onemocnění, kde na podkladě značného množství polypů (stovky až tisíce zprvu drobných polypů) v tlustém střevu propuká u postiženého nádor tlustého střeva či konečníku.
Podezření, že se jedná o geneticky podmíněné onemocnění, obvykle získáme relativně snadno, pečlivým odběrem rodinné anamnézy. Pokud zjistíme rodinný výskyt určitého typu nádoru, je nutné specializované genetické vyšetření. V případě, že se podaří zjistit gen odpovědný za vznik onemocnění je nutné genetické vyšetření všech členů rodiny. Díky němu můžeme určit, zda se jedná o potenciálně ohrožené (je zachycen příslušný gen), nebo neohrožené jedince (gen odpovědný za vznik nádoru nebyl prokázán).
Současná medicína sice neumí provést „opravu „chybného genetického kódu“. Intenzivní dohled však může u ohrožených jedinců zachytit nádor v nepokročilém stadiu, popřípadě prekancerózu.
Bohužel u značné části onemocnění s familiárním výskytem se gen odpovědný za vznik onemocnění nepodaří odhalit. Příčin může být více. Jak jsme již uvedli výše, může jít o onemocnění kódované větším počtem genů, jejichž identifikace je zatím mimo naše možnosti. V tomto případě nezbývá než dohled (dispenzární péče), tak abychom u dotyčných zachytili nepokročilý nádor a zahájili včas léčbu.
Mezi nejčastější geneticky podmíněná nádorová onemocnění patří:
Hereditárně podmíněné nádory prsu a vaječníků.
Hereditárně podmíněný nepolypózní karcinom tlustého střeva a konečníku (Lynchův syndrom).
Familiární polypóza, která již byl zmíněna výše.
Selhání protinádorové imunity jako faktor podmiňující vznik onemocnění.
Protinádorová imunita:
Vznik nádoru je od počátku spojen s interakcí mezi buňkami nádoru a obrannými mechanismy organismu. Sem patří protinádorová imunita.
Vznik nádorového onemocnění je mnohastupňový proces komplexní povahy, v němž samotné nádorové buňky představují velmi nesourodou populaci postupně rostoucí mezi normálními buňkami tkáněmi a orgány (cévy, stromální buňky, mezibuněčná hmota, infiltrující buňky imunitního systému aj.).
Existují důkazy pro to, že imunitní systém je schopen kontrolovat růst nádorových buněk v počátečních stadiích vývoje nádoru.
S pokročilým růstem nádoru se imunitní mechanismy víceméně paralyzují a mnohdy mají naopak paradoxně podpůrný účinek ve prospěch růstu nádorových buněk. Hovoříme o takzvaných únikových mechanismech nádorových buněk.
Někdy jsou mechanismy protinádorové imunity schopné po odstranění primárního nádoru likvidovat dceřiná ložiska (metastázy). Děje se tomu tak například u melanomů, či u karcinomů ledviny. (Ve sdělovacích prostředcích jsou tyto, bohužel ne příliš časté případy publikovány jako takzvaná zázračná uzdravení).
Následující řádky obsahují stručný popis nejdůležitějších imunitních mechanismů, které se podílejí na obraně organismu.
Nespecifická protinádorová imunita
V první linii imunitní odpovědi organismu jde o nespecifické imunitní reakce. V nespecifické protinádorové imunitě hraje zřejmě největší roli imunita transplantačního typu. Jde o obdobný typ imunitní reakce, jakým reaguje hostitel na přenos cizorodé tkáně, tak jak ji známe například po transplantacích ledvin. Ta je zprostředkována především T lymfocyty, Dále se při protinádorové reakci podílejí NK buňky. Ty mohou být prvním přirozeným obranným systémem v časných stadiích růstu nádoru. Tento typ imunitní odpovědi organismu závisí na tom, zda nádorové buňky mají odlišnou antigenní strukturu proti buňkám normálním (tedy na tom jak se změna genotypu projevuje změnou fenotypu buňky). Tímto mechanismem je zřejmě likvidována většina nádorových buněk krátce po svém vzniku.
Specifická nádorová imunita, její vznik vyžaduje předchozí senzitivizaci. Jde tedy o obrannou reakci imunitního systému na konkrétní buněčnou nádorovou linii a konkrétní antigen. Tento postup se používá se při léčbě některých nádorů. Příkladem může být použití tzv. TIL buněk. Nádorovou tkáň infiltruje funkčně modifikovaná populace T lymfocytů, takzvané tumor infiltrující lymfocyty (TIL). Ty jsou schopny, po izolování, in vitro namnožení a po vpravení do organismu infuzí, specificky likvidovat nádorové buňky cytotoxickým efektem.
Na obraně organismu před nádorem se podílí ještě řada jiných mechanismů především interferony (gylykoproteiny produkované buňkami imunitního systému) cytokiny (jde o proteiny produkované buňkami imunitního systému, které řídí růst některých řad bílých krvinek).