Paliativni_pece

2.5 Akutní nemocniční péče

2.5 Akutní nemocniční péče
 
  
Paliativní péče se od svých počátků v „hospicovém hnutí“, kdy stála mimo proud zdravotní péče, postupně stává její integrální součástí a při ošetřování pacientů s potřebou paliativní péče hrají dominantní roli nemocniční zařízení zaměřená na akutní péči. Nedávné studie dokázaly, že potřebu paliativní péče má 5 až 23 procent pacientů v nemocnicích. Někteří autoři přenositelnost paliativní péče do prostředí nemocnic zaměřených na akutní péči zpochybňovali. Přínosy paliativní péče se charakterizovaly jako specifické zvláště s ohledem na pečovatelské vztahy a kolegiální odpovědnost týmových členů v prostředí hospice, které nemusejí být tak patrné, pokud jsou přeneseny do prostředí určeného pro akutní péči. Navíc se má za to, že biomedicínsky přístup v nemocnicích akutní péče příliš zdůrazňuje medicínské a fyzické aspekty při poskytování paliativní péče. Hospicová péče však není dostupná pro všechny a ošetřovatelé na nemocničních odděleních přebírají odpovědnost za značný počet pacientů s potřebami paliativní péče a jejich rodin.
Nemocnice navzdory obavám z povahy tohoto prostředí tak zastávají významnou roli při poskytování paliativní péče pacientům s rakovinou a jinými smrtelnými nemocemi a jejich rodinám po celou dobu průběhu choroby. Provedené studie však poukazují na špatné zkušenosti pacientů a jejich rodin i na vzrůstající kritiku kontextu a kultury péče poskytované v rámci nemocničních zařízení. O problémech s nimiž se při poskytování paliativní péče setkávají, vypovídají i zkušenosti kvalifikovaných ošetřovatelů pečujících o pacienty na odděleních. Pečující, kteří mají jen omezené poznatky o principech paliativní péče a nemají dostatek zkušeností s její praxí, se snaží poskytovat paliativní péči v zařízeních, kde se biomedicínská kultura akutních, krátkodobých pobytů dostává do konfliktu s filozofií paliativní péče. Odborné týmy paliativní péče v nemocnicích mají proto důležitou roli v podpoře dalších členů zdravotnického personálu a při jeho vzdělávání v principech a dovednostech paliativní péče. Existují předběžná zjištění dokazující, že tyto týmy mají pozitivní vliv i na výsledky pacientů.
 
Odborní poskytovatelé paliativní péče však stojí před řadou problémů. Čelí zejména napětí mezi svou pracovní náplní, jež může zahrnovat nahrazování nezkušeného nemocničního personálu, který má omezený čas na rozvíjení svých znalostí a dovedností v paliativní péči, a zaměřením na strategické aspekty své role. Odborní poskytovatelé paliativní péče proto musí být aktivní a musí povzbuzovat otevřenou diskusi o těchto věcech v rámci klinických týmů a organizací, aby bylo možné rozvíjet strategie, které mohou pomáhat při zvyšování standardu obecné paliativní péče v nemocničních zařízeních a dají se uplatnit při hodnocení poskytování služeb.
 
Provoz nemocnice zaměřené na akutní péči představuje pro poskytování paliativní péče nemalé problémy, přesto však existuje morální imperativ, aby se péče o pacienty umírající v zařízeních pro akutní péči v rámci omezení daných prostředím optimalizovala. To platí stejně pro všechny pacienty s potřebami paliativní péče v nemocnicích s akutní péčí a pro jejich rodiny v každém stádiu choroby.