Biofyzika

7.1.2 Zdroje světla

Zdroje světla dělíme na vlastní a nevlastní. Vlastní jsou ty, které samy vysílají záření. Naproti tomu tělesa, která světlo odrážejí, se nazývají nevlastní zdroje. Vlastní zdroje můžeme třídit podle způsobu, jakým je vyzařování buzeno. Emise záření může být vyvolána vysokou teplotou nebo absorpcí jiného druhu energie.
Luminiscenční zdroje
Luminiscence, vyzařování světelné energie za normální teploty, nastává u luminiscenčních látek, které jsou schopny přeměnit absorbovanou energii ve viditelné světlo. Absorbovaná energie může být různého druhu – zářivá, chemická, mechanická atd. a podle toho hovoříme o fotoluminiscenci, chemiluminiscenci, triboluminiscenci, atd.
Energie, která vyvolává fotoluminiscenci, je energie elektromagnetického záření. Může to být záření viditelné, ultrafialové, rentgenové nebo záření γ. Fotoluminiscenci dělíme na fluorescenci  a fosforescenci. Rozdíl mezi nimi je v době, po kterou luminiscence přetrvává, poté co přestane působit záření, které ji vyvolává.
Výbojové zdroje
U plynů, zvláště jsou-li zředěné, je možno budit záření elektrickým polem. Za určitých podmínek vzniká výboj, který je provázen zářením plynu. Vzniklé světlo se nazývá „studené“. Zvláště v posledních létech našly výbojové zdroje světla široké uplatnění především díky vyšší účinnosti.
Lasery
Lasery (z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation – zesílení světla stimulovanou emisí záření) jsou zdroje emitující vysoce koherentní světlo. Koherentní světlo je elektromagnetické vlnění, jehož vlny mají konstantní, časově neproměnný fázový rozdíl. Činnost laseru je založena na vynucené emisi záření. Již dříve bylo známo, že excitované atomy nebo molekuly mohou emitovat nejen spontánně, ale též vynuceně vlivem vnějšího elektromagnetického pole, jehož frekvence je stejná jako frekvence záření odpovídajícího přechodu elektronu z některé vyšší do základní energetické hladiny.