Farmakologie

1.6 Antimigrenózní látky


 
Antimigrenózní látky neboli antimigrenika jsou léčiva určená k léčení záchvatů migrény, což je chronické neurovaskulární onemocnění charakterizované unilaterální bolestí hlavy, která bývá doprovázena ještě dalšími vizuálními (fotofobie) a GIT (nevolnost, zvracení) příznaky. Bolesti hlavy trvají od 2 do 72 hodin a je možné rozlišit 4 fáze migrény.
I. Prodrom
Fáze předcházející vlastní migréně, projevuje se obvykle změnou nálady, neklidem, nervozitou, únavou, depresí, podrážděností, či nechutenstvím.
 
II. Aura
Tato fáze je přítomna jen asi u 20 % pacientů s migrénou, je charakterizována abnormální funkcí některého smyslového orgánu a vymizí s nástupem bolestí hlavy. Objevují se např. poruchy zorného pole, rozmazané vidění, blikající světla, černé skvrny, poruchy čichu a sluchu.
 
III. Vlastní bolest hlavy
Silné většinou pulsující jednostranné bolesti hlavy, často lokalizované v okolí oka. Dále se objevuje abnormální citlivost na zrakové, zvukové, případně čichové i dotykové podněty. Silnější migrény bývají doprovázeny nevolností a zvracením.
 
IV. Postdrom
Postupné odeznívání bolestí hlavy a zotavování. Zůstává únava a nechutenství.
 
Předpokládá se, že migrény vznikají v důsledku kombinace environmentálních a genetických faktorů. Spouštěcím faktorem migrény může být únava, stres, náhlá změna klimatu, hluk, nedostatek spánku, dietní opatření, alkoholické nápoje či hormonální změny. Během migrény dojde nejdříve k regionálnímu poklesu mozkového prokrvení, následované vazodilatací (rozšířením cév) a uvolněním tzv. vazoaktivních aminů, které způsobují bolest hlavy a další rozšíření cév.
Nejčastěji se záchvaty vyskytují mezi 25. a 45. rokem života, i když první záchvaty se obvykle objevují již v dětství. S přibývajícím věkem potom frekvence záchvatů klesá a po 60 postupně vymizí. Toto onemocnění postihuje mnohem častěji ženy (cca 20 % populace) než muže (cca 6 % populace).
 
Léčba migrény se liší podle závažnosti (intenzity) a frekvence migrenózních záchvatů. Je nutno rozlišit mezi léčbou akutní ataky migrény a profylaktickou léčbou, tedy preventivní léčbou, která má zabránit vzniku migrén.
Konvenční – klasický způsob léčby migrény upřednostňuje nejprve perorální léčbu analgetiky, pokud ta nefunguje, tak zkouší parenterální léčbu analgetiky či antiflogisiky, teprve při neúspěšnosti této léčby se nasazují specifická antimigrenika- agonisté serotoninu 5-HT1B/D.
Při stratifikovaném postupu léčby se pacienti na základě standardizovaného postupu (např. dotazníkem MIDAS, Migraine disability assessment programme, Lipton a Stewart 1994) rozřadí podle závažnosti onemocnění do několika kategorií s adekvátní léčbou. Rozlišuje se lehká, střední a těžká ataka migrény.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše