Komunikace
14 Další faktory ovlivňující komunikaci mezi jednotlivci a ve skupině
14 Další faktory ovlivňující komunikaci mezi jednotlivci a ve skupině
Komunikace umožňuje sociální interakci mezi lidmi - což je vzájemné působení jedné osoby na druhou. K sociální interakci dochází všude kolem nás. Lidé se potřebují domluvit, vyměňovat si informace, sdělovat a sdělení přijímat. Interakce znamená jakékoliv reagování lidí na sebe navzájem. Probíhá ve veškerých kontaktech s jinými lidmi. Interakce se navzájem prostupuje s komunikací, neboť jakékoliv reagování jednoho člověka na druhého, obsahuje téměř vždy alespoň minimální míru informovanosti.
Sociální (společenská) interakce zahrnuje:
- poznávání druhých lidí a sebe sama v síti sociálních vztahů
- komunikaci mezi jedinci lidské společnosti a vzájemné působení prostřednictvím vykonávaných činností.
Rozvinutá podoba komunikace je při společné práci, kdy si spolupracovníci dávají jen stručné pokyny.
Komunikace může také probíhat mezi dvěma lidmi - v dyádě nebo mezi více lidmi - ve skupině.
Proto rozlišujeme komunikaci:
- meziosobní - rozhovor s někým
- skupinovou - komunikace mezi více lidmi
- masovou - média, tisk, rozhlas, televize
Abychom dobře porozuměli tomu, co je sdělováno, je třeba vnímat sdělení v širších souvislostech. Proto vnímáme kromě slov a neverbálních projevů i celou situaci, ve které se komunikace odehrává. To jsou tzv. metakomunikační faktory, které doprovázejí komunikaci a upřesňují obsah (VYBÍRAL, 2000).
Faktory individuální - naslouchání
Za velmi důležitou část jakéhokoliv rozhovoru mezi lidmi je pokládaná empatie. Nasloucháním druhému člověku vlastně vytváříme podmínky k jeho dalšímu rozvinutí. Tím, že někomu nasloucháme, věnujeme mu pozornost, úctu, důvěru, také příležitost něco nám sdělit, ale stejný prostor vytváříme i v našem myšlení. Také dáváme najevo, že pro něj máme dostatek času.
Nasloucháním druhému člověku dáváme také najevo, že uznáváme jeho hodnotu, že tu má prostor ke svěření se a že jsme ochotni ve spolupráci s ním hledat určitá řešení. V souvislosti s empatií je důležité upozornit na některé chyby, kterým je důležité se vyhnout: například jde o hodnocení a soucitné naslouchání, tím, že hodnotíme, co klient hovoří. Dáváme tak najevo, že zcela neakceptujeme, co nám v rozhovoru klient sděluje.
Filtrované naslouchání – vychází z toho, že si v průběhu socializace vytváříme množství filtrů, přes které nasloucháme sobě, druhým a vnímáme svět kolem sebe. Osobní, kulturní, rodinné a další filtry vnáší do našeho naslouchání různé formy zaujatosti. To potom brání našemu naslouchání bez předsudků.
Podstatou soucitného naslouchání je soucit, který zakrývá vidění a pochopení situace, stává se brzdou a tlumí klientovu aktivitu.
Zpětná vazba v rozhovoru
Během rozhovoru dáváme zúčastněnému různými technikami zpětnou vazbu, kterou mu sdělujeme, že mu nasloucháme, snažíme se mu porozumět a pochopit ho. Jedna z možností, kterou můžeme klientovi zpětnou vazbu poskytnout, je tzv. zrcadlení – reflexe. Pokoušíme se o co nejpřesnější vystihnutí klientových myšlenek a citů. Toho dosáhneme tehdy, když klienta necháme určitou dobu hovořit bez přerušování. Pozorně nasloucháme a pak se snažíme vlastními slovy vyjádřit, jak jeho sdělení chápeme. Jednak klienta motivujeme k citlivému vyjádření, dáváme najevo dostatek času; a zároveň se sami přesvědčujeme, zda jsme správně porozuměli. Smyslem zrcadlení by přitom mělo být ještě pomoct klientovi pocity uchopit a správně je nazvat.
Shrnutí
Další důležitou technikou je shrnutí. To se týká delšího úseku ve sdělování jedince. Klient dostává informaci o tom, co podstatného vyrozuměl pracovník (lékař, sestra, kolega) z toho, co mu bylo klientem sděleno, anebo jinak vyjádřeno. Účelem je dát dohromady důležité myšlenky a fakta. Tím se položí základy k další diskuzi a zhodnotí se dosažený pokrok.
Literatura:
FUNK, K. 2011. Důležitá zpráva. In Phoenix. 2011, č. 4. s. 62. ISSN 1214-1984.
HONTZ, C.A., GILL, C.R. 1994. Strukturální neurologie II. Košice: Amicus, 1994. 71 s.
CHOPRA, D. 1996. Sedm duchovních zákonů úspěchu. Praha: Pragma, 1996. 108 s. ISBN 80-7205-005-2.
LOWEN, A. 1992. Bioenergetika. Překlad O. Tegze, se svolením autora pro náklad 100 ks. Jako zájmový tisk pro posluchače PCA 1992. 260 s.
LEWIS, D. 1989. Tajná řeč těla. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 2010. 226 s. ISBN 80-85605-49-X.
SLÁMOVÁ, J. 2012. Síla slova (3)- lež nám ničí život. In Phoenix. 2012, č. 8, s. 16. ISSN 1214-1984.
SLÁMOVÁ, J. 2012. Komunikace a předávání informací. In Phoenix. 2012, č. 9, s. 42. ISSN 1214-1984.
STOKES, G., WHITESIDE, D. 1998(b). Strukturální neurologie. Košice: Amicus, 1998. 47 s.
VYBÍRAL, Z. 1997. Úvod do psychologie komunikace: přehled základních přístupů k interpersonální komunikaci. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 117 s. ISBN 80-7041-002-7.