Komunikace
3.1 Člověk a svět v systémově holistickém pojetí – vznik, teorie, determinanty
3.1 Člověk a svět v systémově holistickém pojetí – vznik, teorie, determinanty
„Pod Vesmírem Času, Prostoru a Změny i za ním se věčně nachází “Podstatná realita, Základní pravda“. - Kybalion
V této části práce předkládáme základní paradigma holismu, principu celistvosti, protože člověk je ve svém těle, mysli a duchu dokonalou celistvostí a toto nové sebeuvědomění se již promítá do mnoha změn v komunikaci. Kapitolu je nutno dobře pochopit, neboť se od ní odvíjejí všechny zákonitosti neverbální komunikace, zvláště mentální komunikace vnitřního rozhovoru, která je současně spolutvůrcem životní reality každého jedince.
Holistická filozofie vychází v podstatě z prastarých nauk, kterým mohla porozumět, až opět spojila do celistvosti tři základní roviny existence – rovinu fyzickou, mentální a duchovní. Každá rovina se řídí týmiž zákony. Takže pokud pochopíme zákony, které vládnou v jedné rovině existence, porozumíme fungování všech ostatních rovin.
Nauky, známé jako Kybalion (ústně předávané učení hermetických principů), se v dávných dobách předávaly pouze od učitele ke studentovi. Přesný význam pojmu Kybalion se na několik set let vytratil. Jeho učení nesmělo být nikdy zapsáno, ani vytištěno. Teprve roku 1908, se tři hermetici rozhodli učení zveřejnit a podat k němu výklad.
Prastaré nauky většinou pocházejí ze starého Egypta a významně ovlivnily filozofii všech ras a národů. Egypt domov pyramid byl od věků rodištěm skryté moudrosti a mystických nauk (VIRTUE, 2007).
V Egyptě pobývali velcí adepti a mistři. Mezi nimi byl jeden, zvaný „Mistr mistrů“. Žil v dobách samotných počátků Egypta. Znám byl pod jménem Hermés Trismegistos a byl zakladatelem esoterického poznání, astrologie a alchymie. Jeho nauky se dodnes nacházejí ve všech zemích světa a všech náboženstvích.
Pro sestru i lékaře by bylo zajímavé uvědomit si, na co skládají lékaři slib – Hippokratovu přísahu. Je to thyrsos neboli caduceus, což je Hermova hůl, která byla ve starověku insignií pro titul Hermes Trismagistos, což znamenalo osvojení úplného vědění ve třech oborech starověké vědy: theurgii, alchymii a magii (WIESNER, 2000).
Hermetizmus se hluboce zabývá vnitřním prostorem člověka. Učí, že vnitřní prostor - náš Vesmír, je mentálním výtvorem konečné duální mysli, zatímco Vesmír, jehož součástí je i naše sluneční soustava, je mentálním výtvorem Nekonečné mysli.
„To, co je Základní pravdou, Podstatná realita, přesahuje jakékoliv pojmenování, ale moudří lidé to označují jako VŠECHNO. Ve své podstatě je VŠECHNO nepoznatelné; ale to, co říká rozum, je třeba vlídně přijmout a zacházet s tím s úctou“ (VIRTUE, 2007, s. 31-32).
Každý člověk utváří svými mentálními obrazy svůj Vesmír. Tomu odpovídá i První posvátný princip hermetizmu - Princip mentalismu. Platil axiom: „VŠECHNO je Mysl, Vesmír je mentální“. Ve výkladu to znamená, že vlastní skutečností Vesmíru je Mysl, Vesmír sám je Myslí a „existuje v Mysli VŠEHO“. Uplynula tisíciletí a současná kvantová fyzika vyslovuje tezi: „vesmír je mentální gigantický hologram“.
„Vším“ je v Kybalionu nazván Duch, což je jednoduše název daný nejvyššímu pojetí Nekonečné živé mysli. (V náboženských panteonech má mnoho názvů - Bůh, Nekonečná inteligence, Otec Stvořitel, Nekonečná Bytost a mnoho dalších). VŠECHNO zaplňuje všechen prostor v Univerzu. Duch prostupuje vším - vaším tělem domovem, kanceláří, autem. Neexistuje místo, které by nebylo prostoupeno Duchem.
Je zajímavé si uvědomit hermetický výklad, nezměněný tisíce let, že „VŠECHNO“ nemůže oddělit žádnou část od sebe, stále existuje pouze v celistvosti“. Základní vlastnosti hologramu, kterou je nedělitelnost na části, nýbrž pouze na menší, stejně dokonalé celky.
V Kybalionu (vysvětleno jako ústně předávané učení hermetických principů, vyučovaných od pradávna jako axiomy) je definována „Absolutní pravda“ jako „věci, tak, jak je zná Boží Mysl“ a „Relativní pravda“ je definována jako „věci tak, jak je schopno chápat nejvyšší lidské zdůvodnění“ (VIRTUE, 2007, s. 46).
„Chci znát Boží myšlenky… všechno ostatní je detail“ - Albert Einstein
Holografické vnímání a myšlení
Tento způsob myšlení je opakem (polaritou) k myšlení racionálnímu, většinou silně redukovanému. Redukovaný racionalismus je v současné západní civilizaci převládajícím způsobem myšlení. Převážná část racionalistů jsou navíc ateisté, uznávajíce pouze objektivní hmotnou realitu.
Holografický způsob myšlení je však základní podmínkou pro pochopení reality světa, ve kterém žijeme. Je to srozumění se základní premisou, podle níž tato realita a lidé v ní žijící představují entity mající polydimenzní podstatu. To je dáno základním principem, podle kterého je materiální (hmotný) svět produktem duchovní tvorby (myšlenky) a ne naopak, o čem byl přesvědčen kdysi slovutný René Descartes (zvaný Cartésius).
Holistické vnímání i myšlení vzniká při plném toku energií, které proudí celým propojeným a integrovaným mozkem, při naprosté spolupráci obou mozkových hemisfér. Člověk žije ve svém světě, nepřežívá v zadním mozku a je schopen využívat tvořivého impulsu (STOKES, WHITESIDE,1998).
Pojďme se podívat na některé informace o holismu vůbec, jak vznikl a jak začal v této době - připravené na změnu, ovlivňovat začínající transformaci vědomí člověka jako nový světový názor.
Komunikace mezi částicemi utváří nové paradigma
V roce 1982 se uskutečnil jeden z nejdůležitějších experimentů 20. Století. Výzkumný tým University of Paris vedený kvantovým fyzikem Alainem Aspectem zjistil, že za jistých okolností mohou subatomické částice – elektrony, protony i další okamžitě komunikovat navzájem i na nesmírně velkou vzdálenost, která je odděluje. Není rozhodující, zda jsou částice od sebe vzdáleny 10 metrů nebo 10 miliard kilometrů. Každá z částic jakoby okamžitě reagovala na změnu ostatních a ve svém chování je následovala.
Mnohonásobně ověřený experiment vytvořil problém: porušil Einsteinovu premisu (logický předpoklad), že žádná komunikace se nemůže odehrávat rychleji, než je rychlost světa. Je však důležité podotknout, že sám Einstein je spoluautorem známého EPR paradoxu (Einstein-Podolsky-Rosenův paradox), který je teoretickou předpovědí toho, co experimentálně zjistil Aspectův tým.
Mnoho fyziků výsledky prolomení časové bariéry děsilo, pokoušeli se bagatelizovat výsledky experimentu. Oproti tomu jiní teoretičtí fyzici byli silně inspirovaní a došli k ještě radikálnějším závěrům: významný fyzik, spolupracovník Alberta Einsteina - David Bohm z Londýnské univerzity dospěl k závěru, že Aspektovo zjištění lze vysvětlit tím, že objektivní realita defakto neexistuje a přes svoji zdánlivou pevnost je vesmír opravdu jen „Maia“, to znamená mentální iluze a přelud a vesmír je vlastně gigantickým, do detailu provedeným hologramem.
Bohm dospěl k závěru, že iluzí je i samotná oddělenost částic a v tomto směru poprvé kvantová fyzika potvrdila základní principy hinduistické kosmogeneze.
Těmto experimentům však již dávno předcházely výzkumy v subjaderné oblasti, kdy se začala poprvé chvět definice hmoty při experimentech, které probíhaly v obřích urychlovačích, kde se subatomární částice chvilku chovaly jako jednotky (částice), chvilku jako vlnění. Tento jev byl označován jako vlnově částicový paradox. Výzkumy pokračovaly a definice nezničitelnosti hmoty a jejích přeměn, se ztratily v tak zvaném dynamickém vakuu.
Tento výzkum ukázal, že svět každodenního života, který se nám jeví, jako by se skládal z pevných, samostatných předmětů, je ve skutečnosti složitým síťovím (uspořádáním) propojených událostí a vztahů.
V rámci tohoto nového kontextu – nového paradigmatu a tím i nového světového názoru, se vědomí neomezuje na to, aby pasivně odráželo objektivní-konsensuální realitu, ale samo má aktivní úlohu při její tvorbě. Výzkum vědomí byl velmi rychle posunut do té doby netušených oblastí (GROF, 1993).
Nové paradigma utváří nový světonázor
Podle tohoto nového světonázoru (to je pohledu na svět podle stanovených zákonů), se na Vědomí pohlíží jako na integrální součást celé vesmírné struktury, která se rozhodně neomezuje na činnost uvnitř naší lebky (GROF, 1993).
Tvrzení, že základními a nejmenšími stavebními kameny hmoty jsou atomy, které jsme považovali za nezničitelné, byl jeden z mnoha axiomů ve vědě. Atomy existovaly v trojrozměrném prostoru, hmota se podle neměnných zákonů vyvíjela od minulosti, přes přítomnost do budoucnosti.
Tuto představu vesmíru ve velmi zjednodušeném pojetí vytvořila newtonovská věda. Na člověka se nahlíželo jako na hmotnou entitu - na živočicha na nejvyšším stupni vývoje. Naše hranice byly vymezeny povrchem pokožky a na vědomí se hledělo jako na produkt orgánu myšlení s názvem mozek.
Nový Světový názor - Systémově holistický světový názor - nové systémově-holistické pojetí světa a člověka bylo ovlivněno, jak jsme již uvedli, významnými objevy ve druhé polovině 20. století z popudu teoretické a kvantové fyziky, objevy biopole, teorie přenosu informace, teorie automatické regulace, teorie strun i jiných vědních oborů.
Tyto nové vědecké přístupy umožnily proniknout do starých nauk, východních i evropských filozofií (manuskriptů, grafémů, posvátných textů, eposů, knih a záznamů domorodých kultur) a pochopit souvislosti vysoké vzdělanosti dávných duchovních společenstev, které se staly zcela nově čitelné a srozumitelné.
Byla vyslovena řada nových tezí o člověku, o světě, o vesmíru, který přestal být seskupením hmotných „pevných“ objektů, ale složitým síťovím událostí a vztahů mezi nimi. Všechny jevy a události jsou dynamicky propojené.
Vesmír, jehož součástí je i Vědomí, zvláště tak zvané Kolektivní nevědomí, je však složitý systém vibrací, nikoliv seskupením pevných objektů a předmětů.