Komunikace

3.7 Rozpory v porozumění, rozpory v komunikaci

3.7 Rozpory v porozumění, rozpory v komunikaci
 
 
Základní kořeny rozporů mezi filozofií materializmu, jejímž produktem je současná věda a prastarými texty o Univerzálním vědomí, které utvářelo tento svět včetně jeho fyzických a duchovních aspektů, se mohou z části nacházet ve velmi nízké aktivizaci mozkové kapacity člověka, to je 5-7 % celkové kapacity mozku.
Lidský mozek je konstruován tak, že obě hemisféry pracují defakto odděleně a jsou málokdy v harmonii. Levá hemisféra je zdrojem racionálního, materialistického a technokratického myšlení, kdežto pravá hemisféra je sídlem pocitového, duchovního, holotropního myšlení (WIESNER, 2007).
 
Toto zablokování myšlenkového propojení mezi oběma hemisférami, které je navíc významným plodem karteziánské filozofie, způsobilo, že jen menší část lidí využívá pravou mozkovou hemisféru a je schopna přemýšlet a tvořit pod vlivem aspektů jemnohmotného světa. Přesto můžeme tyto lidi v omezené míře najít mezi umělci, některými vědci a lidmi v kontaktu s přírodou a se zvířaty. Méně je jich však mezi lékaři, učiteli a racionalistickými vědci, stejně jako mezi profesemi, pohybujícími se v oblasti byznysu – tedy jakékoliv formy hromadění.
 
Pro první skupinu není iracionalitou vědomí souběžné existence materiálního a duchovního světa. Oproti tomu technokraté, jejichž vědomí je vázáno výhradně k levé mozkové hemisféře, jsou schopni pochopit pouze takové aspekty bytí (jsoucna), které jim zprostředkovává pět tělesných smyslů. 
 
Pro materialisty a ateisty, kteří uchopují svět právě prostřednictvím svých pěti smyslů a jinou existenci neuznávají, je svět, který je obklopuje - který vidí, pociťují, slyší, hmatají, chutnají a vyciťují, jen základním neměnným jsoucnem, mezi alfou a omegou - mezi zrozením a smrtí. Nic víc.
 
Pro pracovníka ve zdravotnictví, zvláště pro sestru je potřebné pochopit principy skutečné celistvosti člověka, aby mohla naprosto reálně pomoci obnovit energetickou nerovnováhu a podílet se na nastolení uzdravovacích procesů.
 
Ale svět může mít mnoho rozmanitých podob. Pro miminko je celým světem teplo a tvář matky, která se nad ním sklání. Pro jinocha v rozvoji puberty je světem vše, na co momentálně nemůže dosáhnout, dospělému muži je světem vše, na co dohlédne, co může uchopit, svými smysly ověřit a prožít. Starci je světem vše, co představují zkušenosti a vzpomínky jeho vědomí. Východní filozofie již od pradávných časů nazývá reálný svět „Maiou“, světem iluzí a přeludů. Stejně viděl svět i Platón, nazýval jej světem idejí.
 
V celé historii světa patřily informace k velmi ceněnému artiklu. Ve všech kulturách se s informacemi nakládalo s ohledem k jejich míře důležitosti, buď ve prospěch celku, nebo jednotlivce, ale když se jednalo o moc, kontrolu a ovládání druhého člověka, tak se určité informace utajovaly, nebo záměrně zkreslovaly. Základní informace o světě, o životě, o stanovených zákonech – světských i církevních, o vědě a o člověku vůbec, sdělovala základní paradigmata světových názorů a náboženství.
 
Zde pokračuje dilema zmíněného filozofického rozporu pro materialistu, vychovaného scholastickými karteziánskými poučkami, který stále vyžaduje ověřitelné důkazy situací a jevů, které se vymykají jeho zkušenostem.
,,Celá premisa karteziánské filozofie a její vědecké disciplíny jsou založeny na předpokladu, že svět, jenž nás obklopuje je matematicky propočítatelný a fyzikálně předvídatelný, proto nemůže existovat nic, co se vymyká matematickým propočtům“ (WIESNER, 2007, s. 39-40).
 
Že nadsmyslový či mimosmyslový svět existuje, mnozí vědí, není však dosud možné předložit prokazatelný obraz světa existujícího mimo dosah našich pěti smyslů. Prožívání tohoto světa je stále věcí osobní zkušenosti, osobního prožitku, který je současnými dostupnými metodami neprokazatelný.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše