Fyziologie

12.2.1 Osmolarita

12.2.1 Osmolarita
 
 
Je celkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v litru rozpouštědla, obv. vody. V krevní plasmě patří k takovým látkám soli, např. sodík, chloridy, méně draslík apod., ale rovněž cukry (glukóza) a močovina. Osmolarita plasmy se pohybuje kolem 280 mmol/l.
Změny osmolarity registrují speciální receptory (osmoreceptory) v hypothalamu v mozku.
 
Důležité jsou mechanismy přesunů tekutin mezi základními oddíly (kompartmenty), tj. mezi cévami a tkáňovým mokem a mezi tkáňovým mokem a buňkami:
- Starlingova rovnováha určující přesuny tekutin mezi kapilárou a intersticiálním prostorem
- osmotické děje, které jsou důležité pro přesuny tekutin mezi prostorem nitrobuněčným a mimobuněčným
 
Starlingova rovnováha byla popsána v kapitole o krevním oběhu. V zásadě jde o působení tlaků hydrostatických (na tepenném a žilním konci kapiláry), tlaku onkotického uvnitř kapiláry (souvisí s množstvím krevní bílkoviny albuminu) a tlaku intersticiální tekutiny.
Osmotické děje byly popsány v 1. kapitole věnované obecným fyziologickým pojmům. Pro připomenutí je nutné si uvědomit, že tekutina (voda) prostupuje přes polopropustnou (buněčnou) membránu směrem do prostoru, kde je vyšší osmolarita. Při tomto přestupu vzniká tlak (osmotický tlak), proto se kromě osmolarity hovoří též o tonicitě.