Mikrobiologie a imunologie
6 Obecná mikrobiologie
6 Obecná mikrobiologie
6.4 Testovací otázky
Mezi mikroorganizmy a lidským organizmem je velice blízký vztah. Když se podíváme do historie vzniku Země, zjistíme, že první prokaryotické (prvojaderní) buňky vznikly již 1 miliardu let po vzniku naší planety (naše Země vznikla před 4,5 miliardami let). Bakterie patří mezi prokaryota. Teprve před 1,5 miliardou let se objevila buňka eukaryotní (jaderní) a před 0,6 miliardou let začaly vznikat mnohobuněčné organizmy.
Obecná mikrobiologie popisuje postavení bakterií, virů, plísní a parazitů v živé přírodě. Dále popisuje jejich vlastnosti, stavbu, růst a množení, genetiku mikroorganizmů, metabolizmus, patogenitu a virulenci a v neposlední řadě hlavně vztah k lidskému organizmu. Do první skupiny patří tzv. komenzálové osídlující povrchy lidského těla (kůži, sliznice). Označujeme je jako běžnou fyziologickou flóru. Další typ mikroorganizmů představují symbionti, charakteristické je společné soužití dvou živých organizmů, které je vzájemně prospěšné. Saprofyté jsou mikroorganizmy žijící s makroorganizmem vedle sebe bez vzájemného poškozování, živiny poskytují zplodiny makroorganizmu. Do druhé skupiny patří patogenní mikroorganizmy, lidský organizmus mohou poškozovat buď přímo, nebo produkcí toxinů. Do třetí skupiny patří pak tzv. potenciálně patogenní (oportunní) mikroorganizmy, které ve svém prostředí nezpůsobují poškození buněk, pouze v případě zavlečení na jiné místo a v případě snížení obranyschopnosti makroorganizmu. Vztah hostitele a mikroorganizmu je ovlivněn jeho vlastnostmi a obranyschopností lidského hostitele. Systém ochranných bariér u člověka je daný obrannými mechanizmy a jeho přirozenou imunitou. Primární ochrannou bariérou vůči infekci je kůže. Nepoškozená, složená z vnější vrstvy keratinizovaných buněk a epidermis, je pro mikroorganismy neprostupná. Postupné odlučování keratinizovaných buněk zbavuje kůži kontaminujících bakterií. Sliznice pokrývá vrstva hlenu, která brání kontaktu s mnoha patogeny. Horní část respiračního traktu pokrývá řasinkový epitel. Řasinky svým pohybem zbavují sliznici respiračního traktu zachycených bakterií. Fyziologické funkce jako kýchání, kašel, průjem a zvracení velmi účinně přispívají k vylučování velkého množství bakterií. Chemické bariéry – slzy, sliny a jiné sekrety sliznic se také velmi účinně podílejí na vylučování mikroorganismů. Enzym lysozym obsažený ve slinách a slzách účinně rozkládá buněčnou stěnu bakterií. Pro úplnost sem patří imunologické bariéry, které chrání lidský organismus na úrovni buněčné a humorální. Člověk je od svého narození trvale obklopen mikroorganizmy a hned po narození docházím k postupnému osídlování kůže, nosu, ústní dutiny, trávicího traktu a genitálií. Běžná fyziologická flóra tvoří jednu z přirozených ochranných bariér lidského organizmu. K těm dalším patří sliny, slzy, pot a moč.
K oslabení primárních obranných mechanismů může dojít různými způsoby, např. přímým poškozením fyzikálním, chemickým, poraněním, systémovým onemocněním, léky nebo toxiny. Člověk ztrácí schopnost bojovat proti infekci, když je porušená fyziologická obrana i v případě, že je virulence mikroorganizmu nízká. Různé biologické vlastnosti a různá velikost charakterizují patogenní mikroorganismy. Řada z nich má schopnost získávat živné látky z neživého prostředí a lze je kultivovat na neživých půdách. Jiné nejsou schopné růst mimo živého hostitele, množí se a rostou pouze v hostitelské buňce, jsou vlastně nitrobuněčnými parazity. Patogeny můžeme rozdělit do čtyř hlavních skupin: bakterie, viry, parazité a fungi. Blíže se budeme zabývat jejich charakteristikou a vlastnostmi v jednotlivých kapitolách.
Literatura:
Kingsbury, D.T., Wagner, G.E. Microbiology. 1. vydání. Philadelphia: Harwal Publishing, 1991. ISBN 0-68-06234-4.
Votava, M. a kolektiv. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno: Neptun, 2003. ISBN 80-902896-6-5.