Multikulturní ošetřovatelství
2.1.2 Životní styl Romů
2.1.2 Životní styl Romů
Hodnoty a Romové
Hodnotový žebříček Romů je často odlišný v pojetí života a životních hodnot od žijící majority. Nejvyšší hodnota v osobním žebříčku je život. Vše, co vede k zachování a pokračování života má významnou hodnotu. A naopak vše, co vede k omezení je velmi negativně vnímáno. „Hlavně, že žiji“ je rčení, které je velmi charakteristické pro romskou populaci. Druhou hodnotou v životě Roma je rodina a až třetí hodnotou je zdraví. Fyzická práce je pro některé rody, zejména pro všechny Olašské Romy tradičně nepřijatelná, neboť je znakem ponížení. Prosit a děkovat není mezi Romy zvykem. V mluveném projevu neznají ironii a při komunikaci je vhodné se vyjadřovat stručně a konkrétně. Emoce jsou i při běžném jednání velmi silné, a racionálního často myšlení nejsou schopni. Typickým znakem je, že Rom, žije současností a daným okamžikem - nemyslí na budoucnost, přičemž minulost není nikdy odžita (Ivanová a kol., 2005). Romové nekladou důraz na individuální úspěch a osobní ambice, ale spoléhají na pomoc druhých. Vyhraněné vlastnosti romské osobnosti se můžou jevit z pohledu majoritní skupiny jako abnormální, ale nejde o odchylku ani patologii (Kober, 2011).
Obrázek č. 2 Početná romská rodina
Zdroj: http://www.finmag.cz
Romská rodina má odlišnou skladbu i počet členů v porovnání s českou rodinou. Hlavní roli má mužský jedinec, který je hlavou rodiny a nositelem prestiže. Nese odpovědnost za rodinu, zatímco žena zajišťuje výchovu dětí. Charakter rodiny je tedy patriarchální. Vážnost muže i ženy vzrůstá s věkem. U žen je vážnost ovlivněna počtem dětí. Bezdětné manželství, je považováno za nešťastné a je důvodem k rozchodu (Šišková, 2001).
Kazuistika z praxe
Romský muž navštívil svoji romskou ženu v nemocnici. Žena byla podrobena lékařskému zákroku z důvodu maligního onemocnění pohlavních orgánů. Výsledek byl bohužel takový, že žena již nemohla mít v životě vlastní děti. Když výsledek zjistil její manžel, ztropil v nemocnici bouřlivou scénu. Na ženu velmi křičel, zavrhoval ji a před odchodem křičel, že už není jeho žena, protože mu nedá dítě. Svou ženu prakticky zavrhnul.
Povinností muže je zaopatřit rodinu ekonomicky, s tím, že žena hospodaří s ekonomickými prostředky tak, aby byla rodině zajištěna strava a oblečení. Z hlediska stravování je zajímavé, že příprava jídla vždy závisela na ženě, která má pečovat o chod rodiny a děti. Jídlo pro rodinu musí zajistit jakýmkoliv způsobem. Tradičním způsobem bylo žebrání, věštění, příživnictví či drobné krádeže a ojediněle vykonanou prací. Skladba jídelníčku je závislá od činnosti ženy. Jelikož se Romové neorientují podle hodin, příprava nebyla pevně stanovena a stravují se velmi nepravidelně, většinou 1x denně (Špirudová a kol., 2006).
Na druhou stranu je pro Romy příprava jídla rituálem, který podléhá množství pravidel. Jedním ze základních pravidel úpravy pokrmů je dodržování čistoty v rituálním smyslu. Jídlo musí být připravováno vždy v nádobách, které nejsou užívány k jiným účelům. Není možno, aby se například v hrnci určeném na vaření, vyvářelo prádlo. Jídlo, které se nespotřebuje, se vyhazuje. Romové věří, že ze zbytků potravy může přijít nemoc. Některé jídlo je považováno za nečisté. Může to být kupříkladu maso některých zvířat, znovu ohřívané jídlo nebo jídlo, které upadlo na zem, nebo jídlo, do kterého spadl vlas. Jídelní ceremoniál se nevztahuje pouze na přípravu jídla, ale zahrnuje i požadavky na emoční projevy hospodyně. Ta by při vaření měla mít dobrou náladu, aby i požívání jídel bylo konzumentům příjemné (Šišková, 2001; Ivanová a kol., 2005).
Zajímavá je též otázka ocenění v romské rodině. V literatuře se udává, že pokud partner občas uhodí svou ženu, je to projev lásky = stále Tě miluji. V tradiční romské rodině žije více generací společně. Není snad jiná menšina, která má tak silné rodinné vazby. K rodičům a ke starým lidem je brána velká úcta. Vyšší věk je důkazem vyššího postavení v rodinné i romské hierarchii. Pečovat o starší rodinné příslušníky je naprosto běžná věc, a proto téměř nenalezneme v domově důchodců starého romského jedince. Jelikož není obvyklé mít v rodině Roma soukromí z důvodů existenčních i rodinných, žijí v početných skupinách. Z tohoto důvodu mohou nastat pro zdravotníky a další pacienty během hospitalizace nestandardní situace, např. extrémní počet návštěv příbuzenstva (Horáková a kol., 2011).
Kazuistika z praxe
Zhruba 50 Romů převážně z Rumunska přijelo v pátek odpoledne před Vinohradskou nemocnici v Praze podpořit svého sedmnáctiletého příbuzného, který na oddělení ARO bojuje o život. Romové kempují před vinohradskou nemocnicí. Mluvčí nemocnice Jana Jelínková v neděli řekla, že chlapec je na akutní resuscitační jednotce napojen na dýchací přístroje a od soboty také na umělou ledvinu. „Rodina ho navštěvuje, vždy po několika osobách, protože není možné, aby za ním přišlo více lidí najednou," dodala Jelínková. (http://www.novinky.cz)
Děti a jejich výchova
Největším bohatstvím pro romskou rodinu jsou děti. Malé děti nejsou vedeny k samostatnosti, protože jsou dlouho obsluhovány členy rodiny. S ohledem na temperament a mentalitu mají nízkou sebedisciplínu a sebeovládání. Z toho vyplývá nedůslednost ve výchově. Romské děti, stejně jako všechny ostatní, přebírají vzory chování jak od svých rodičů, tak od celé komunity, takže se můžeme domnívat, že nesprávné názory a životní styl se přenášejí z generace na generaci. Školní docházka pro romské děti nebývá podstatná, protože v tradiční romské rodině se děti učí v průběhu života. Na malé děti dohlíží matka s prarodiči, v období puberty přebírá výchovu otec, který je zpravidla přísnější. Ve výchově je brán ohled na pohlaví, chlapci bývají upřednostňováni, neboť jak praví jedno romské přísloví: O čhave hin zor (V chlapcích je síla). Vztahy mezi matkou a dětmi jsou velmi emotivní - matka je jim útočištěm, zázemím i jistotou. Mezi členy rodiny se nerozlišuje stupeň příbuznosti (bratr x bratranec), ale hodnotí se vážnost rodiny, ze které jedinec pochází. Mezi rodinami je vzájemná soudržnost, vzájemná podpora a ochota si pomáhat. Vyhnání Roma z rodiny je největší trest, jaký jej může potkat. Vyhnaný Rom ztrácí všechny sociální i lidské jistoty a bohatství rodiny (http://www.romove.radio.cz).
Těhotenství a narození dítěte je pro romskou rodinu období s výjimečným významem. Při hodnocení dítěte se Romové zaměřují na barvu vlasů, barvu očí i barvu pleti. Za nejkrásnější je považováno dítě vlasaté, s velkýma očima a světlou pletí. Žena se musí podřídit různým zákazům, příkazům a opatřením zajišťujícím zdraví matky a řádný vývoj plodu. Nesmí se například podívat na exotická zvířata, postižené lidi, zesnulého nebo na „odpudivého tvora“, jako je žába, had nebo slimák. Romové věří, že narozené dítě by mohlo mít stejné postižení nebo jejich podobu. Nebezpečí pro ještě nenarozené dítě je kontakt matky se zvířaty porostlými srstí. Romové se obávají, že na pokožce dítěte poroste srst zvířete, kterého se matka dotkla. Během těhotenství nesmí žena nosit náhrdelník ani pásek, aby dítě nemělo omotanou pupeční šňůru okolo krku. Podle tvaru břicha matky, její chuti k jídlu a kvality pleti předpovídají pohlaví dítěte. Žena po porodu nesmí nějakou dobu vařit, vycházet z domu, dotýkat se malých dětí a dívat se do zrcadla, protože by mohlo popraskat (Šišková, 2001). Porod byl zvykem v domácím prostředí, ale vlivem majoritní skupiny je běžné rodit v nemocnici. Řada zvyků se váže i ke stravování těhotné ženy. Ta by neměla být nijak omezována, měla by dostat vše na co má chuť, včetně alkoholu. U některých romských skupin však platí určitá stravovací omezení. Ženy nesmějí jíst kyselé, aby neměly zlé děti. Omezení se týká i masa a mléka, aby dítě nebylo nemocné.
Potomek by měl být v co nejkratší době pokřtěn, protože Romové věří v existenci nástrah a nebezpečí, nepokřtěné dítěte je v ohrožení (Ivanová a kol., 2005, Šišková, 2001). Do poloviny těhotenství by se měli rodiče rozhodnout pro kmotra a oficiálně ho o tento akt požádat. Kmotr nebo i kmotra by měli před odchodem na křestní obřad podvázat děťátku košilku šňůrkou a do vzniklého uzlíku nasypat špetku soli a do peřinky vložit trochu peněz. Romové dbají, aby bylo dítě pokřtěné co nejdříve, protože pokud by dítě zemřelo nepokřtěné, pochovali by ho jako pohana bez obřadu na okraji hřbitova. Dodnes se romské děti křtí, protože Romové stále věří v existenci nástrah a nebezpečí, které nepokřtěné dítě mohou ohrozit. Do křtu hrozí potencionálně dítěti mnoho nebezpečí, jako například výměna za zlé dítě nebo uhranutí. Pro zabránění uhranutí uvazují dítěti okolo ruky červenou nitku nebo stužku (Šišková, 2001).