Paliativni_pece
4.5.4 Podpůrné služby pro pozůstalé
4.5.4 Podpůrné služby pro pozůstalé
Podpora pacientů v paliativní péči a lidí, kteří o ně pečují, by měla pokračovat i po smrti pacienta formou podpory pozůstalých. Zdravotnické organizace pečující o umírající pacienty mají neocenitelnou příležitost takovouto nepřetržitou kontinuitu péče zachovat, a tak minimalizovat škodlivé důsledky ztráty blízkého člověka. Praktický způsob, jak tohoto ideálu dosáhnout, představuje organizační uspořádání podpůrných služeb pro pozůstalé.
Ošetřovatelé jsou v blízkém styku nejen s umírajícími, ale také s jejich milovanými a pečujícími – s těmi rodinnými příslušníky a přáteli, kteří se následně stávají pozůstalými. Poznání těchto lidí a důvěrný kontakt s nimi navíc ošetřovatelům umožňuje udržet si podpůrnou roli během jejich vrcholícího emočního stresu, tedy rané fáze období po ztrátě někoho blízkého. Jejich příspěvek k jakémukoli programu podpory pozůstalých je zásadní pro jeho úspěch.
Cílem těchto programů je zajistit pro pozůstalé relevantní a účinnou podporu, která by byla jak klinicky přiměřená, tak efektivní po stránce nákladů. Aby byly zahrnuty určité skupiny, jejichž potřeby by jinak mohli být zanedbány, je třeba reagovat selektivně. Vhodné je uplatňovat preventivní přístup, který může významně zredukovat náklady, protože lidem, u nichž hrozí vysoké riziko patologického výsledku, pomáhá dříve, než se objeví vážnější potíže. Existují tři obecné úrovně péče o pozůstalé:
- Všeobecná podpora všech pozůstalých, kterou zajišťuje celý zdravotnický tým a široká komunita.
- Selektivní podpora vysoce ohrožených osob, jejímž účelem je předejít chorobnému zármutku.
- Specifické intervence u osob, které prožívají komplikovaný zármutek (Tab. 9).
Takový víceúrovňový přístup umožňuje oddělit generickou podporu od specializovaných služeb pro pozůstalé a zaručuje také, aby byly programy skutečně zaměřeny na efektivní využití nákladů.
Tab. 9 Formy podpůrných služeb pro pozůstalé (zpracováno podle Payneová, S. et al., 2007)
Všeobecná podpora pozůstalých:
· účast na pohřbu, písemné nebo telefonické vyjádření soustrasti,
· nabídka vzdělávacích brožur o zármutku a prožívání ztráty blízkého člověka,
· následné návštěvy u pozůstalých doma,
· vzpomínkové akce.
Selektivní preventivní podpora vysoce ohrožených osob: |
· poskytuje se v případě výskytu faktorů, poukazujících na vysoké riziko patologického či komplikovaného zármutku,
· individuální poradenství je vhodné, pokud je pozůstalý a) osobně zranitelný, b) má ambivalentní vztahy, c) cítí se vyloučen, d) vyhýbá se jiným,
· skupinové přístupy posilují socializaci a opětovné navazování vztahů v případě pozůstalých, kteří jsou izolovaní nebo patří k nějaké homogenní podskupině – dospívající, sourozenci nebo pozůstalí po člověku, jehož smrt byla traumatizující,
· preventivní rodinné přístupy, jako například rodinná terapie zármutku, zlepšují fungování rodiny a vzájemnou podporu.
Specifické intervence u osob, které prožívají komplikovaný zármutek: |
· důležitou úlohou ošetřovatele je rozpoznat komplikovaný zármutek a dotyčného doporučit k odborníkovi.
|
V péči o pozůstalé na nejvyšší, třetí, úrovni, v níž jde o specifické intervence při komplikovaném zármutku, je třeba zajistit náležitou kvalifikaci personálu, aby disponoval speciálními dovednosti a byl schopen tuto péči poskytovat kompetentním způsobem. Oproti tomu v případě podpory generické je základem týmové vzdělávání všech, kteří jsou do programu hospicové nebo paliativní péče zapojeni. Svou kvalifikaci si zvyšují přímo v rámci poskytování služeb. Na střední úrovni se poskytování služeb pozůstalým řeší společným přispěním běžného a specializovaného personálu.
Na programech podpory pozůstalých se mohou podílet jak všeobecně, tak speciálně zaměření paliativní ošetřovatelé, praktický lékař, přidružený zdravotnický tým, k němuž patří sociální pracovník, psycholog, psychiatr, terapeut pro pracovní problémy, pracovník pastorační péče nebo kaplan, a konečně také tým komunitních dobrovolníků s odpovídajícím výcvikem. Medicínský poradce pro paliativní péči a jiní specialisté, jako onkolog a chirurg, se na péči o pozůstalé zpravidla podílejí nejméně a obecně jen dohlížejí na její náležité poskytování ze strany ostatních členů týmu. Důkladná obeznámenost s fungováním služeb péče o pozůstalé je nezbytná zejména u ošetřovatelů pracujících v hospicové a paliativní péči.